Takže předsevzetí. Novoroční.

Psav Bilantaine, dělilo mě od třídního srazu v hospodě jen pár hodin. Ivonka měla pohotovost, vzal jsem jí auto a cestou se ještě stavil pro „výplatu“ u jedné klientky. Nezvyklá zkušenost, kdy jednou místo abstraktního e-mailu „Informace o zvýšení zůstatku na účtu“ držím v ruce papírové peníze. A hned je na novou/nutnou spojku do autíčka. Nocí do city na slučák. Postupně jsme se scházeli, a povídali. Nevím … loni jsem tam byl také na nealku, a asi kratšejc, letos jsem měl v plánu také odjet brzy (abych ivonce neblokoval auto), ale odjížděl jsem až někdy po dvou hodinách a stihl si popovídat snad se všemi. Tlačil mě čas, takže jsem se vždy zvedl a popošel s kofolou/džusem o pár židlí dál k další skupince. S kinym, s bednym, s jančou … s bednym jsme se nasmáli při vzpomínkách na láckovu svatbu i na moji rozlučku. Škoda, že to již na naši svatbu nedal, to bychom se nasmáli ještě víc. Beztak by do toho bazénu taky nahej skočil 😀 Pak jsem přesedl k lukymu, proti chochymu a míši, a pak za evčou a dančou s romanem … evča mi vyčetla, že jsem ji nepozval na svatbu, že to mi neodpustí, protože v Londýně, kde přebývá se, na pozvání na českou svatbu stojí fronty … což mě pobavilo, protože kdyby vzala nějakého cizince na naši svatbu, tak by měli o historky postaráno na pár let dopředu 😀 Škoda jen, že lácek nemá fejsbůk, protože takhle se o slučáku dozvěděl cca hodinu před jeho konáním. Bylo to tam fajn, ale najednou bylo po půl desáté a raději jsem sedl do auta a jel domů. Líbilo se mi, že jsem nepil a mohl se kdykoli – v nejlepším – sbalit a odjez.

Což mě přivádí k silvestru a předsevzetí, že příští rok už nebudu pít. Na silvestra. Na tyhle jízdy už jsem holt starej. Bylo to fajn, bylo to super, ale opět to bylo „až moc“. Teď nemyslím Dane flákání flašek od šáňa o silnici, to by byla pakárna i za střízliva :), ale svůj stud poté, co si fakt jen těžko vybavuji, co se kolem půlnoci a později dělo. Měl jsem ji (ho?) jak z praku, ale druhý den jsem byl v pohodě, vůbec mi nebylo zle a byl jsem schopný fungovat mnohem lépe než minulé Nové roky. Ale nepomatovat si, co jsem vyváděl? Kurva vždyť mi bude letos třicet! Jasně. Pamatuju si, že jsem mirabelkovicu aka „žlutou svini“ pil z plecháčku, vzpomínám si, že jsme se snažili přehrát v magneťáku kazetu Šmoulové a já jeho zaseklá dvířka páčil nožem (a vypáčil!), že jsme společně volali jakubovi a toho o půl druhé či kdy očividně probudili … ale pak už si třeba nevzpomínám, že jsme někdy po půlnoci za holkama vylezli do patra chaty, kde něco řešily, a ani jak jsme došli z chaty domů. Ono to není nic velkého, ale ta skutečnost, že si člověk „vůbec“ nevzpomíná na některé části noci, ta je ostudná. A tak to nyní cítím. Stydím se za to. A dokázal bych si to příští rok odpustit. Takže by mi nevadilo, kdyby se příště nic nedomluvilo, a zase bych po letech strávil silvestr jen s ivonkou u televize nebo nějak jinak „dospěleji“. Ani dejfovi by to asi nevadilo, tím darovaným kapitánem jsme mu taky docela nabořili průběh noci, či spíše dojmy z Nového roku 🙂

No a tak tedy. Předsevzetí. Na silvestra nepít. Laškovně jsem to říkal i letos, ale sám jsem s tím nepočítal. Jenže ony před tím budou ještě ty třicetiny … ach jo. 

A to reálné předsevzetí? Cvičit. Poslední měsíce se nehýbu, jednou za týden a více pár kilometrů na kole nic nezmění … začínají brnět ruce (ahoj karpále!), když se pro něco sehnu, tak mi najednou začnou překážet doposud neznámé faldy, pásek už také zapínám až na druhou dírku a ne na třetí, holt jsem lehounce přibral. Pár kilo navíc by mi neuškodilo, ale raději svalů, ne tuku. Tak mi snad ta snaha chvilku vydrží.