Tam někde mezi prahou a brnem

Tedy na kolejích. Železničních. Školní koleje mám ještě v praze, nadpis se proti tomu sice nevyhrazuje, ale přece jen jsem to raději upřesnil. A už to začíná, ještě ani nezačnu psát a už veškerý smysl textu zazdím pitomým pletichařením nad smyslem několika slov. Jinak dávám na vědomí, že si o čtenářích svého blogu myslím jen to nejlepší a nepovažuju je za blbá stvoření, jak se občas může z mé přehnané snahy vše vysvětlovat zdát :)

To bychom měli.

A ještě než začnu moderovat, dovolte mi, abych si vyřídil jednu ryze osobní záležitost: cestování vlakem mě začíná podezřele točit. Přitom se nic nemění, jezdím jím obvykle dvakrát týdně. Ale zase jsou to minimálně tři hodiny (častěji 3h 20m) a poslední dobou se mi to asi už zajídá. Teď ve vlaku to není tak zřejmé, záda mě nijak moc nebolí, hlad nemám, noviny jsem pěkně přečetl a nic mě nenasralo (na čuňáka jsem občas imunní), ale na koleji mě představa nutnosti zase vlézt do vlaku a na tři hodiny se nechat uvěznit v kupé docela rozladila. Na druhou stranu, v praze jsem už fakt neměl co dělat.

Zkouška z dějin byla podle očekávání blesková, jinými slovy trvala 45 sekund. I se zápisem známky – jedničky – do indexu. I to troje přečtení přednášek bylo asi o 99% více úsilí, než bylo třeba. Stačilo si projít jeho oblíbené otázky. Proč se přemáhat, když mu stačí odpověď „Ražbu denárů obnovil ve Francké říši roku 789 Karel Veliký.“ Nebudí dojem líného profesora, ale profesora, který předmět vyučuje pro ty, které to zajímá a pro něž je závěrečná zkouška urážkou znalostí dějin, místo aby se těšil na zkouškové, kdy pěkně ty lemply, co nebyli na všech přednáškách, vyházel se čtyřkama jednoho po druhém. Proto mu budiž jeho osobitý přístup k nárokům na znalosti odpuštěn, nebo ještě lépe pochopen.

Touto zkouškou pro mě tedy skončily povinnosti letního semestru a zbývá mi už jen bakalářská zkouška z ekonomie (druhý pokus). Pak léto…

Poslední spolujezdec v mém kupé na další stanici vystoupí (podle toho, jak se balí). Nemít tady na kolenou noťas a s ním spojenou zábavu, asi bych si s  začal povídat. Holka mého věku. Nudím se, co naplat. Krajinu kolem tratě znám přepečlivě a málokdy jí věnuji dělší pohled. Většinou jen v případné kombinaci s nezvyklými mračny, to mě pak bere, to ano. Nebo chvíle, kdy vlak jede nad údolím ve výši vrcholků stromů. To se na těch trapných rovinkách od prahy až po čáslav taky moc nepovede.

Poslední spolujezdkyně tedy vystoupí a pokud mi sem nikdo nevleze, pustím si kluky ze Švihadla a jejich Sám si to nevychutnám. Bude to možná trochu symbolické ve spojení se samotou v kupéčku. Ha, už je pryč a podle toho, jak mi úsměvem i slovy děkovala za otevření dveří, by jí určitě nezávazné povídání nevadilo :) Tak, winamp nastartoval, ale hluk vlaku je stejně dominující. Požitek z hudby pomine s rozjezdem ze stanice. Nakonec si k tomu svoje řekne baterka noťasu a budu odsouzen k tomu trapnému koukání do krajiny. Ale pravda, tímto úsekem jezdím málokdy a vzhledem k pokročilé hodině většinou potmě, takže to tu moc neznám. Ale co zajímavého bych taky mohl odhalit, že?

Nemám o čem dál psát. Pustím si Temný nálady. Zelené svahy traťového koridoru, žluté lány pole řepky před dálnými pruhy smrkových lesů, nad které se klene fialová hradba vysokých mraků, snad budoucích červánků. Stěžuju si, ale přesto je na mé milované vysočině stále na co koukat.A mít teď po ruce foťák (a ne v cestovce), tak hned fotím podivná fialovobílá mračna nad východním obzorem. Miluju to tady… prahy už mám plné zuby.

před dvanácti roky | Cesty VŠE | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.