The Cardigans - Erase / Rewind + rozepsáno

Erase and rewind… vymazat a přetočit. Připomnělo mi to dnešní sekání trávy, kdy jsem sestře podle zabavil wolkmena, nacpal do něj baterky z foťáku, do mechaniky vložil tisíckrát ohranou kazetu Mike Oldfield – Elements a pustil se do sečení. Tuhle hudbu poslouchám při každé déle trvající práci, přemýšlím nad texty, melodiemi, pobrukuji si je… a je mi jedno, že nachodím za sekačkou x kilometrů. Holt to byl úkol na dnešek. Táta to upřesnil, abych dnes začal, a že to nemusím udělat všechno najednou. Jako by mě neznal… teď odpoledne přijel s chlapy z práce pro starou televizi, opékají tam čuníka a asi chtějí koukat na fotbal. Kolem domu golfový trávníček, sestřih jak na vojně… určitě ho to potěšilo, mohl se se mnou před ostatními vytáhnout

Druhá věc je, že nemohu skoro ani chodit. Ale to je vyčerpáním ze včerejška. No co, rodiče mě vychovali k pracovitosti. Beru svoje povinnosti zodpovědně a v brzké době mi to bude mírně komplikovat život. Proč? Protože prvního nastupuji na brigádě, kde jsem pracoval už před dvěma lety a budu mít i stejného parťáka, chronického flákače. S klidem přiznám, že práci, kterou oba dostaneme v průběhu měsíce, bych sám při svém tempu práce zvládl za dva týdny hravě. Pro mě není nic horšího než se muset flákat. Btw, parťák brigádu zatím nikdy nedokončil, vždy si něco udělal, něco zlomil, onemocněl… už třikrát. Uvídíme, co ho postihne letos Na práci je to hroznej levák, ale má dobrou povahu, s ničím se nesere, hubu nezavře… nuda tam nebude

Add opékání čuníka. Touhle dobou se vrtí na rožni (bude půl třetí) a jako rodina zaměstnance máme výsadní právo se tam přifařit. Sám jsem tam párkrát byl, ale v kolektivu dospělých se moc nepobavím. Minulý rok tahle seance proběhla v době mé brigády, dostal jsem pár úkolů, pár piv, flákal jsem se… a domů jel na kole zhulákaný jak roura. Dnes je zataženo, nijak extra teplo, náladu na to nemám. Ale chci se tam kouknout, menší možnost změny. A nevrátím se jen více rozčarovaný? Těžko… nejedu tam s očekáváním něčeho, teoreticky bych tam tedy nemusel ani nic ztratit. A nechám se tam zavést, abych nemusel sednout na kolo… i když… takhle budu vázaný na to, kdy se máma rozhodne jet domů. hm, blbý. Tak že by přece jen kolo? Jsou to dva kiláčky…

Asi bych se měl pustit do umývání nádobí…

pés: po tom, co během umytí dvou talířů, pěti příborů, tří hrníčků a dvou sklenek… no a dvou hrnců jestě… (zajímavý?), tak tedy po tom, co se nebe pořádně vychlejstalo, se mi tam chce ještě méně. Jsou čtyři hodiny a já jsem doma stále sám, na to nejsem zvyklý.

A jelikož se nudím, nechce se mi nic dělat, tak poslouchání muziky a datlení do kláves moc energie nesežere. Aktuálně mi vyhrávají 4.1 tady a dole hifina… Čechomor v kuchyni versus… EAST17????? AAAAAA!!! Fuj, málem mi narostly kozy. Stéééj enádr déééj… no, Ecson Waldes – Agave je o něčem jiném. Ale přesto do mého top100 nepatří… Ghost in The Shell – 01 – Making of Cyborg… no vida, teď se mi vyhledávání hodí, najdu si link na text, kde jsem se o tomto (skvělém!!!) filmu rozepsal. Tak tedy, zápisek o filmu Ghost in The Shell. Soundtrack byl samozřejmostí, je to japonská hudba, taková úplně divná. Ale popravdě, jen dva songy jsou něco jiného než občasné zachrastění, zabzučení, zadunění…

Fuck it!… musím si najít nějakou zábavu, všechno mě nějak zvláštně ubíjí. Kdyby bylo alespoň léto…