The teenage queen, the loaded gun

Další den za mnou. Utekl rychleji než včerejšek, ale ne o moc. A to jsem vstával i na tu hrůznou půl devátou ve škole. Potřeboval jsem trapná potvrzení o studiu a musel referentku zastihnout na začátku jejích návštěvních hodin. Takže si dvě vypíši a potvrdím, odejdu, čekám na nadcházející němčinu a máma mi napíše smsku, že potřebuji ještě třetí. To potěší :) Ale po hodině bylo času dost, tak jsem se tam cestou na metro ještě zastavil.

Dnešek byl návrat do starých časů, kdy jsem v praze začínal. Bydlel jsem a studoval výhradně na Jižním Městě, do hlavního areálu VŠE na Žižkově jsem se dostal zřídkakdy a vůbec mi to nevadilo. Po roce a půl na Jarově (také Žižkov) jsem si docela odvykl cestovat metrem pomalu až na konečnou, čekat na 122 nebo 177 a popovézt se ty tři zastávky či kolik. Dýchala na mě nostalgie :)

To je holt tak, když si člověk ve třetím ročníku zapíše (povinný) předmět, který se vyučuje pouze na jižáku (a který je koncipován hlavně pro první ročník). Z koleje ke škole to mám 15 minut šalinou. Z koleje na jižák to mám ~40 minut šalinou, metrem, busem (nebo 50 minut jenom busem objíždějícím celou prahu…). Štve mě to oprávněně. V šestém semestru na jižák.

Přidejme k tomu nervy drásající zážitek z němčiny, kde mi dva měsíce naprosto stačily na kompletní ich weiß nicht stav. To má člověk hodně černý myšlenky…

Na jižáku jsem byl brzy, posadil se do křesílka, na kterém jsem strávil nejeden dlouhý večer s noťasem a pustil se do opakování slovíček a obědvání polomáčených oplatků. Čekal jsem na informační a komunikační sítě, jejichž první hodina zahrnovala hrátky s příkazovou řádkou a zkoušení základních úkonů. Seděl jsem vedle slečny, která záhy začala lehce plavat, nedalo mi to tedy, abych jí sem tam neporadil… jednooký mezi slepými králem. Příjemně mi to ten chmurný krásně slunečný den… zpříjemnilo. Cestovali jsme spolu zpátky málem až na hlavák, sdělovali si zkušenosti z vystudovaných předmětů (je z nižšího ročníku), bavili se jejich případnou nepraktičností či pošahaností.

Petra. Nepamatuji se, kdy naposledy jsem se tady (v praze, na koleji, ve škole) s někým seznámil.

A zbytek dne práce, Black Books a IT Crowd. A The Killers. A mucík Ivonka.

We took a walk that night, but it wasn't the same
We had a fight on the promenade out in the rain
She said she loved me, but she had somewhere to go
She couldn't scream while I held her close
I swore I'd never let her go

před dvanácti roky | Ze života | 3 komentáře

Komentáře

1 | frettie | před dvanácti roky

IT Crowd rulez :)

btw: taky jsem mel statistiku a informacni vychovu .. na prirodovede… nekdy se divis, co ti lide neumi…

reagovat

2 | hughhh | před dvanácti roky

IT Crowd melo moc malo dilu :)) a nadpis od killers, co? 8-)

reagovat

3 | -hgn- | před jedenácti roky

The Killers rules, správnej styl ;-)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.