Tímto ranním spotem si rozházím statistiku
Do v létě vydané verze redakčního systému jsem zabudoval funkci, která statisticky zjistí průměrnou hodinu a minutu publikování textu. Jako půlnoc, tedy předěl mezi dvěma dny, se bere ovšem až pátá nebo šestá hodina ranní, aby dával výsledek nějaký smysl. Snad tu problematiku chápeš. Takže se teď podívám, jaký čas mi tahle funkce zjistila… momentíček… 18:40? Cože? Tak brzy? Vždyť já si tak zakládám na tom pozdně nočním psaní… takhle vypadám jako někdo, kdo si vždy ublogne sotva před večeří a pak jde spát. Hm, možná chyba v algoritmu… a nebo taky pravda, že třikrát postnu text v jedenáct a pak jednou v osm ráno, to se hned projeví.
A nyní k věci: proč bloguji tak ráno? Abych si měl u čeho vypít kávu a nebyly to právě obory konvergence/divergence nekonečných řad. A proč tak brzy? Tedy, z pohledu vysokoškoláka, co tento týden ani neodjel na kolej a vstává na osmou, ne z pohledu gympláka, co už v sedm ráno čeká v sychravé zimě na autobus do města. Tedy… o čem jsem to mluvil? Zavolala mi máma a nějak jsem se ztratil. No… proč jsem už tedy hodinu a půl vzhůru? To bylo tak…
Ivončina sestra byla včera v brně na divadle, které končilo před
desátou. Ivonka pro ni proto musela jet autem a nechtěla jet sama, tak jsem
souhlasil, že pojedu s ní (tak pozdě večer bych se už neučil a jen
čumákoval u pc nebo televize), k čemuž přidala, že se stavíme a budeme
nakupovat dárečky v Globusu. To je historicky první gigamarket, který tu
v okolí (~60km) postavili. Vyrazil jsem tedy autem dříve, u nich jen
přesedl a jeli jsme do brna. Globus jsme regál po regálu obešli dvakrát
Od té osmé do půl
desáté už tam moc lidí nebylo, všude se jen doplňovalo zboží, paráda.
Tak se mi to líbí
Pár dárků mě do nosa taky cvrnklo, pro ivonku ovšem žádný – ty mám
namyšlené (pravda, měli je tam také), ale nebudu je kupovat před ní, co by
to pak bylo za překvapení, že. A tak jsme se courali, hledali kovový
šejkr pro sestru (něco
takového), což bych sem nepsal, kdyby si o něj sama neřekla, neboť
dobře vím, že tu šmíruje a čmuchá
Ha, zatímco si ona sedí pěkně na koleji na jarově, tak
bych jí mohl prošantročit pokoj a zjistit, co mi koupila za dárky! To je
nápad! Kime, hledej!
On totiž kimča je na lovení v dárcích přeborník. Na štědrý den
pozná, že se něco děje (aby ne, když má kolem krku na volno přivázanou
vánoční mašličku), potom se setmí a pod tou střapatou blýskající se
hrůzou je najednou hromada všelijak vonících balíčků, z nichž některé
voní až moc podobně těm jeho zamilovaným pamlskům… takže je většinou
první, kdo dostane dary, respektive může si je sám najít, což
jsou pro něj – doslova – vánoce. Nutno připomenout, že ona
hromada dárků je vždy větší než kim samotný
Teda, najít tu fotografii mi trvalo dobrých 10 minut. Inu taky hledat fotku mezi 40 000 snímky a vědět, že byla vyfocena v listopadu nebo prosinci… k tomuhle mi na Vistách skvěle slouží Windows Fotogalerie.

Tak tahle se jednou kimča vypořádal s balíčkem (ještě před vánoci),
který pro něj měla sestra schovaný ve skříni. Proto by se mi byla hodila
jeho pomoc, kdybych se rozhodl sestře ten pokoj opravdu prošantročit
Takže, je po půl deváté… touto dobou většinou odcházím s uvařenou kávou k pc, a v devět k matice. Dnes budu mít o půl hodiny náskok. Jo, a proč jsem tedy tak brzy vzhůru (tedy, byl jsem)? Pže ivonka jela na sedmou do práce, a já tedy vyrazil naším autem na sedmou domů. S mámou jsem se těsně minul… takže tak. Jdeme absolutně konvergovat.
před 13 roky |
Ze života |
9 komentářů