To byl zase jednou víkend

Natáhl jsem z foťáku fotky, ale při současné otupělosti a únavě jsem naznal, že než bych je zmenšoval, nahrával na web a dával do textu, raději bych se na to vykašlal a šel spát, takže nakonec jen blognu. Vizualizaci nechám na tvé fantazii.

Společný jmenovatel tohoto víkendu? Alkohol. A krmě nad plamenem / pod popelem / v kouři připravená.

V pátek večer k ivonce a hned do hospody, kde se promítalo video ze zájezdu do Norska, který mi ivonka v září vyhrála a kam jsem poslal jejího bratrance. Povečeřeli jsme pečená kolena a popošli do druhé hospody, té naší. Posezení až do jedenácti hodin, čtyři řezané dvanáctky a klábosení a klábosení. Třeba o tom, kolik kdo spotřebuje pracího prášku. Krušná (=dlouhá) cesta pěškobusem domů. A hledání Malého vozu mezi hvězdami. Ten Velký najde každý.

Sobota začínala již v 6:50. Tamní rybářský klub pořádal dětské rybářské závody a my byli zpočátku podpůrná síla, později rozhodčí měřící úlovky. První dvanáctka na žízeň před závodem, druhá v polovině společně s uzenou cigárou ke svačině, třetí na konci… ale s ivonkou na půlky, tak to nebylo tak akční jak se zdá. Mydlili jsme pstruhy po hlavách topůrky od kladívek či čeho, zapisovaly centimetry do rybářských průkazů,… a pak, když děcka vypadla, jsme si mohli zachytat taky. A tak jsme od půl druhé do šesti chytali. Spálili jsme se kvalitně, další dvě dvanáctky a zatímco ráďa vytáhl kapra a snad osm pstruhů, tak já pouhé dva kousky. Ale brali pořád. K moři si beru udici. Na žraloky. Povečeřeli jsme živáňskou pečeni (obří špízy zabalené do alobalu a na 80 minut zahrabané do žhavého popela), zapili posledním pivem a vydali se se spěchem k nám, protože peťák s mirdou nachystali na opíkání dvě kuřata a už s nimi vyráželi do přírody.

Opéct kury na rožni za domem či u krbu, to docela jde. Ale spáchat to v divočině bez jakéhokoli zázemí, to je výzva. Výzva, kterou jsem osobně (pesimisticky) považoval za příliš velké sousto. S ivonkou jsme šlapali lesem vzhůru na kopec, tam se již rozhořel ohýnek a kluci právě montovali dva kury (jak jim láskyplně říkali) na rožeň. Tyčičinky (vidličky na ryby – na položení prutu) unesly rožeň jen tak tak a stability moc nepobraly, ale obložily se kameny a šlo to. Peťák se zhostil točení rožňem, já se staral o oheň a míra to voňavé maso pajcoval přírodní peroutkou (z borovicové větévky). S ivonkou jsme byli po večeři, ale přesto jsme se na první kuře v někdy v jedenáct hladově vrhli a shromáždili se u pekáče jako vlci kolem vystrašeného telátka. Jak říkám, divočina jedna báseň, ale míra si donese kuřata v pekáči (husáku) :) Sranda největší :) A smáli jsme se pořád a všemu, bylo to tam absolutně fajn. Druhé kuře se už ani nedojedlo, stalo se přítelem žehu… žhavé uhlíky se zalily donesenou vodou (táhni si do kopce 4 litry vody a litr vína), pak se na ně pro sichr ještě nachcalo jak za starých časů (ivonka se neúčastnila, samozřejmě) a vyrazilo se lesem (=tmou) domů. Ačkoli jsem vzal naši superbaterku, stihli jsme ji během ládování kury vybít a díky bohu že měl peťák diodu na mobilu, jinak bychom tam bloudili ještě teď. Fakt to v té skoro absolutní tmě není žádná sranda.

Ani v neděli jsem neměl mít klid. Ráno jsem s tátou vyvezl auto na rampu a zespodu jej natřel na potřebných místech asfaltovým nátěrem, po obědě zašel na kopec uklidit ohniště – je to malebné místečko a někdo z vesnice se o něj stará, a tak mám vždy blbý pocit nechat to tam rozbrabčené a ohniště plné popelu. V poledním parnu jsem pobíhal s malou lopatkou tam a zpátky, až bylo vše jako dřív. Splavení jsme došli zpátky domů a rovnou do ledového bazénu s válením na dece. Až se mi ani nechtělo pokračovat zase k ivonce, kde jsme byli pozvání na narozeninovou gardenpárty jednoletého syna našich kamarádů. Bečka, kusy prasete na rožni,… a už to jelo na novo. V tom horku pivo jen syčelo, až nakonec někdy k půl jedenácté pípa zazpívala a šlo se domů. Díky bohu.

Vstát dnes v osm byl taky problém, a to ivonka už byla hodinu a půl v práci. Vymotal jsem se z domu, chvilku si povídal s babičkou a pak se vydal na autobus.

Od té doby je to už jen tradiční žalozpěv bušení do klávesnice, rozčilování se nad změnami, předělávání pracně napsaného kódu z minulého týdne,… a tak jsem si chtěl teď večer připomenout ty fajn chvilky z víkendu, hlavně ta kuřata na kopci. Fenomenální. Démonické. Určitě opakovatelné.

před devíti roky | Akce Ze života | 2 komentáře

Komentáře

1 | glumet | před devíti roky

Tak to koukám, že jsme z hlediska činnosti měli podobný víkend :). Alespoň co se týče piviště, opékaného masíčka a bloudění ve tmě… :-D

reagovat

2 | ivka | před devíti roky

to byl jen tréning, tenhle víkend bude dosti podobnej :-)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.