To je krásný den

… nebo to alespoň Mylene Farmer tvrdí. C'est une belle journeé. Neslavný, neslavný den…

Ale po dlouhé době jsem se dosyta vyspal, neb jsem zatím vždy v posledních dvou týdnech vstával nejpozději v sedm a většinou usedal k pc. To jsem si dnes odpustil a spal až do desíti. Nutno dodat, že jsem se v tradičních 6:45 bezděky probudil natolik, až jsem si říkal, jestli bych raději neměl jít pracovat… ale ovládl jsem se :)

Odpolední horko jsem s bandou strávil na koupáku, nebyli jsme tam sami jako včera, ale místa bylo ve vodě dost, přece jen pro slabší povahy je to stále ještě ledové. S vojtou a djem jsme se rozhodli udělat něco pro zdraví/kondičku a bazénovali jsme jako o život… ve vodě jsem strávil snad hodinu, uplaval sedmnáct délek a všelijak jinak se cachtal. Obyčejně ve vodě moc nevydržím.

Později večer jsem vyrazil na kole a pokud jsem se v úterý strhal, tak dnešní jízda byla cestou po předpeklí. Deset kilometrů neustále naplno po proudu řeky, obligátní když už jsem fakt nemohl, vstal jsem ve šlapátkách a zabíral a zabíral, triko se na mě brzy přilepilo, kapky potu nestékaly do očí jen z toho důvodu, že ještě na čele stihly oním vichrem zaschnout… a přesto ani těch deset kilometrů za dvacet minut nestačilo, abych na této výpravě uspěl a dosáhl zamýšleného cíle, nezbylo mi tedy než tenhle sprint vzdát a vydat se zpět k domovu. V 19:45, deset kilometrů proti proudu řeky… návrat by už mohl být klidný, neměl jsem kam spěchat, jenže já si nemohl dovolit prochladnout a večerní chlad se už nějaký ten čas po údolí rozlézal. A ještě k tomu řeka… pod přehradou má tradiční teplotu 4–6°C a ne že by se po těch pár kilometrech nějak markantně ohřála – spíše ochladí okolí. A tak jsem si nedovolil odpočinek a vyrazil se stejným úsilím domů, lehce pomaleji a s nepříjemným pocitem, že už nebudu mít na vysoké temp sílu, že budu muset zvolnit a návrat podstatně prodloužit. Ale nestalo se tak… k údivu mému i údivu diváků na Eurosportu jsem dokázal tempo držet i do toho neznatelného stoupání v rovinkách, stál ve šlapátkách v prudších stoupáních a soustředěně sledoval přední kolo, jak s příjemným šuměním hltá asfalt. Poslední stometrové stoupání k domovu jsem vysprintoval na nejtěžší převod a pak už byla tahle odyssea za mnou… řádně jsem se vypotil jako už roky ne a vlezl do osvěžující sprchy.

Hezký protiklad k těm hodinám, které jsem teď strávil prací.

A teprve při psaní mých cyklistických peripetií mi došlo, že se mi vlastně po zimě vrátila forma. Za poslední tři dny jsem najel 50 kilometrů (samozřejmě nic moc) a dnešní překvapivý výkon nemůže znamenat nic jiného… tak fajn. Zítra vstanu brzy na práci a bude-li hezky, půjdu se projet.

Teď mě jen zneklidňuje nepříjemný pocit, že se mi nepodaří usnout. Nechce se mi spát.

před jedenácti roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.