To je vínem, to je ten pozdní sběr...

Je mi smutno, cítím se mizerně… broukám si píseň o klokočí, prší a dlažba leskne se… místo abych dospával neuvěřitelný spánkový dluh, tak tu sedím u pc… pařba skončila. A mně se o ní nechce nic psát. Možná protože je toho tolik. Čtyři dny…

Po středeční akci jsem spal od sedmi hodin do tří. Následující den někdy od tří do devíti, z pátku na sobotu se to svezlo s dízou, taky někdy kolem čtvrté, no a ze soboty na neděli, v nejlepší noci akce, jsem nespal skoro vůbec :) Jen jsem někdy k páté ráno přivřel seze v křesle oči a hned je opět otevřel. Jen ten čas poposkočil… a já ještě žiju.

Půl giga fotek, dokonce i z oné diskotéky, kam jsem si vzal digoš a otravoval s ním kde koho. Jen jsem čekal, až mi někdo vytasí jednu do zubů, protože mu drze fotím holku. Ale kdo by si těch blesků mezi strobáčama všiml? :)

Chtěl jsem najít jednu fotku, otevřít ji… rychle kmitám prsty po klávesách, nořím se do složek a už je tady, c:/dokumenty/pro… přehmátnu enter, ale hned ho trefím. Jenže… ta klávesa, kterou jsem stiskl poprvé, byla Delete. A následujícím enterem jsem neotevřel složku, ale potvrdil její smazání… okénko ani nevyskočilo, jen probliklo a v dokumentech jsem měl o složku méně.

c:/dokumenty/pro… co to mohlo být za složku, říkáš si. Pro jako pojects… pro jako proudžekts… pro jako všechny internetové projekty v prodeli. Zíral jsem na monitor, nedocházelo mi to… přece jsem si nemohl smazat web vesnice, radkův obchod, fotoalbum, všechno ostatní… ale smazal. Nenávratně. Ani dva prográmky mi dnes nepomohly s recoverem smazaných dat, tedy jsem o ně nadobro přišel. Všechny zveřejněné projekty jsem si samozřejmě vesele stáhnul. Jenže nadobro ztratil ty, jež se nikdy nedostaly na net. Vyladěné php scripty, ze kterých mi nyní zbyly pouze výchozí verze schované jinde… můj milovaný zmenšovač fotek, o kterém nyní nemám páru, jak jsem jej udělal. Prosím boha a hughhha, což je jediný žijící člověk, kterému jsem onen script poslal, aby jej měl někde schovaný na disku. Jinak to bude v hajzlu.

Spousta dalších projektů… darmo zmiňovat, jsou v tahu. They have gone, passed away… to zkazí den.

Mimo jiné, pařba pro mě začínala katastrofálně. Přivezl jsem kompl, hodinu jej skládal dohromady, vmontoval vojtovu cdromku, pozapojoval, stiskl power a ono nic. Ticho. Ani náznak života. Zdroj v tahu. Tudíž pc poskytl vojta, z mého se vytáhl disk se zábavou a zvukovka s 5.1 podporou (když už tam byly ty repra…). Ale teda, rozdíl mezi 128 ramkama a 256, ten je brutální. Brrrr.

Chce se mi spát… moc. Nevím, proč jsem nespal přes den. Mohl jsem. Asi jsem se moc těšil na net. A to mě zklamalo… jsem zklamaný a rozčarovaný, nic se nezměnilo… ve svých devatenácti letech bych si podobné pi*oviny mohl odpustit, že. Devatenáct. Za půl roku dvacet. Nemám z toho radost. Už jen třeba proto, že se vciťuji do myslí mého příbuzenstva, kteří mi budou chtít udělat nějakým dárkem radost, budou mě chtít potěšit… ale co dát klukovi k dvacetinám? Naprosto hmatatelně cítím jejich starosti, a je mi z toho mizerně… z toho, že se kvůli mně bude někdo takhle trápit. Jsem zvláštní.

Nebo jen vnímavý. Kdysi mi na theSparku vyšlo jako hlavní rys osobnosti sonda. Průzkumník. To dělám nejraději, pozoruji a zkoumám, přemýšlím a představuji si, dohrávám rozehrané situace, dlouhé hodiny týdně trávím v jiných světech. Přemýšlím, přemýšlím a přemýšlím… proto neumím házet věci za hlavu. Vše mám pěkně v sobě jako v šuplíku.

Dnes jsme si dali Age of Empires ve čtyřech, ale jen dva z nich mi mohli být protivníky. Každý z nich mě mohl smést hned na začátku, na obranu jsem se nesoustředil, ale asi ke mně mají z reality respekt… jenže ani nebyli schopni se spojit, baky to na mě zkusil s neutrálem, ale já zůstal enemy a basta. A od dnešního dne má djova taktika sto padesáti slonů trhlinu. Moje pěší rytíře. Předpokládal jsem, že budou účinní. Ale že budou tak moc účinní, to jsem netušil. Jsem spokojený. Hm, ani jeden z nich nešel do hradeb, ty jsem si postavil jen já. Jen díky tomu jsem ustál djův vpád stovky slonů… tři ucpali bránu, z druhé strany do nich bušili rytíři a neustoupili ani o krok. Za pár minut byla celá plocha hradeb postea mrtvými slony, že ani tráva vidět nebyla. Efektní…

Má armáda v troskách a zaútočil baky… že tam zůstali tři moji rytíři a pět oštěpařů, to už je jen prachsprostý zázrak. Ale stal se. Nechal jsem bránu probouranou, stáhl se blíže k městu (vždy obestavím hradbami mnohem větší plochu než je město) a obnovil svoje síly. Bakyho útok na sebe nedal dlouho čekat, ale popravdě mě smršť, s jakou moje jednotky smetly jeho opeřené aztéky z mapy, opět překvapila. Nač bych čekal, vyrazil jsem na djovo město, neboť dj byl sražen na kolena a stačilo jej dorazit. Přesto mi život znepříjemňovaly pouze bakyho vpády, ale i těm byl záhy konec…

A tak dál a tak dál… je to nuda. Dnes poslední volný den, škola… nenávidím to.

před 15 roky | Ze života | 4 komentáře

Komentáře

1 | Lukyn.cz | před 15 roky | sweb.cz/skladiste.postrehu

Zálohovat, zálohovat, zálohovat…! Neřikej, že's to nedělal… :(

reagovat

2 | ailyn | před 15 roky

>luckyn: pokud vim, tak juneau ma vypalovacku v haji, ale prece jen… urcite ji ale nema v haji tak dlouho, jako ty scripty, o kterych se tady zminuje uz peknou dobu :) ale nebudu tady chytracit, ze, protoze co ja vim…

reagovat

3 | Hughhh | před 15 roky

Jo, rád bych ti pomohl ale já si vůbec nepamatuju co to bylo za soubor. Kdybys to nějak specifikoval, možná bych ho našel. Ale nic nezaručuju…

reagovat

4 | juneau | před 15 roky

nezalohoval. ty bys zalohoval pet scriptu po trech strankach? :)

No, byl to zip nebo php, nejak jako foto_resizer, snazil jsem se ti tehdy pomoci s instalaci php_gd2.dll knihovny do apache a nejak se nam to nepovedlo.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.