To metro dnes jezdí nějak pominutě...
Kousek od myši mám postavený hrnek (červené neskafé) s kávou (pytlíkové neskafé) a než jsem se nadechl k prvním slovům mého povídání, zamíchal jsem v něm lžičkou. Tlumené cinkání kovu o stěnu hrníčku… okamžitě čumím do blba skrz žaluzie, záda přestávají bolet, Sunshine – Top! Top! The Radio! zanikají v šumu moře, mírný vánek mi čechrá vlasy na čele…
… a pak mě ondra zvedl z podlahy, propleskl, chrstl vřící kafe do obličeje (tak se my tvrdí chlapi běžně probíráme, zatímco bábovky kafe pijí) a posadil mě k noťasu se slovy „Piš! Spát můžeš v noci!“
Je to trochu ujeté, ale byl by to hezký začátek nějaké povídky, nemyslíš? A on je to zatím pravděpodobně konec jednoho z mnoha vysokoškolských příběhů o nepřípustných algebraických úpravách, komplikovaných integrálech a vzrušujících parciálních derivacích ypsilonu podle iks. Dnes ráno jsem nějaké dva týdny počítání zakončil tragickou písemnou částí zkoušky z matematiky.
Minulou středu či kdy jsem napsal zápočťák z němčiny a nebylo přede mnou nic, co by mohlo zabránit zapovězenému vztahu dvou milenců z Verony, mě a matematiky. Od druhého semestru jsem zkoušku z matiky odkládal, až mi na ni konečně narostly gule a po šesti dnech intenzivního počítání (čemuž předcházel týden méně intenzivní) se na ni na jižák vypravil. Ale to předbíhám…
Sunrise Avenue – Fairytale gone bad
Čtvrtek pátek jsem strávil v pokoji, stažené žaluzie, rozsvícená lampička, noťas bez připojení do sítě/internetu – což je základ, chci-li se něco naučit. Měl jsem ho tam jen na hudbu, a to se na weekly charts hezky projevilo.
The Killers – Mr. Brightside
Celé ty dva dny bylo nádherně, venku odkvétala jabloň, její kvítky pokryly trávník jako sníh, šeříky vytvořily mezi naším trávníkem a zbytkem světa voňavou růžovou stěnu… a já z toho měl hovno, neboť jsem seděl zavřený v pokoji a řešil pitomosti. Popsal jsem skoro celý 460 sešit výpočty, propočítal 70 příkladů vyskytujících se ve variantách, vrtal se ve svých skriptech, v sestřiných skriptech, v ivončiných skriptech… strávil jsem opravdu pět dní prakticky za mřížemi.
Fall Out Boy – THNK FR TH MMRS
O víkendu mi dělala ivonka support a já ji nosil kostičky – tak jako Kimča, dostane-li nějaký mlsavý dáreček, s ním musí obejít všechny členy rodiny a pyšně se pochlubit, tak jsem já po každém vypočítaném příkladu vstal a zašel se s kostičkou pochlubit Bylo fajn, že mi to všichni tolerovali a nikdo nepodotkl, jak je to šáhle trapný
Prostě jsem se s tím počítáním musel vzhledem ke své averzi k matematice nějak vyrovnat.
V pondělí večer jsem si s ivonkou opekl u krbu buřt, popilo se vína a v úterý po obědě jsem vyjel vstříc praze. Cestou jsem se učil definice, neboť nestačí jen spočítat test, ale pak i okecat různé věty a spol… a že těch typicky matematických vět mám na padesát stránek. Statečně jsem se držel až do prahy, četl a četl, zatrhával důležité definice, a neusínal a neusínal, prostě jsem nesměl. Na kolej dorazím k sedmé, večeře, noťas na postel, na stůl sešity, varianty, definice, počty… dva energydrinky, třetí hodina v noci, pozdní sprcha a na tři hodiny do postele.
Queens Of The Stone Age – Go with the flow
Ráno mizérie, tradiční chvíle před důležitou zkouškou… nikdy nemám moc chuť k jídlu, ale jogurt jsem si snědl a pak se s hágenem vydal na jižák. Na hlaváku mě překvapilo ono po|minutě jezdící metro a k cíli jsme se dostali o 20 minut dříve. Já se testu dočkal, psal jej, zoufale koukal na příklady, pár jich spočítal, pár ne, pár nevím, ale rozhodně jsem si na to věřil víc. A jedna tak debilní chyba… a to jsem třeba jeden výpočet musel opravovat třikrát (ach to násobení). Zítra jdu na ústní k učitelce, u které to udělá každý s minimálními znalostmi, pokud napsal test alespoň na polovinu. Nezbývá mi než v to doufat. Jinak bude červen trochu méně prázdninovější než jsem si představoval. Ona pravděpodobnost, že jsem to posral, je totiž nepříjemně… pravděpodobná.
Dante Thomas – Miss California
Opět položím noťas na postel a pustím se do počítání příkladů, které mi v testu nešly. Zítra na ně určitě přijde řeč.
před 14 roky |
VŠE Ze života |
8 komentářů