Udeštěné nedělní poledne

Pár dní jsem se opět neozýval, ale otázkou také je, proč bych vůbec měl a tím pádem proč to tady nyní oznamuji. Vždyť je jedno, kdy budu psát… na druhou stranu, je-li těch několik dní, o kterých jsem nic nenapsal, zajímavých, chci si to poznamenat… a neudálo-li se nic, chci si to poznamenat taky, abych pak neměl hluchá místa, o kterých nic nevím :) Mít podrobně zaznamenáno posledních pět let života, to už stojí za to v tom pokračovat :)

Tedy to by byl tradiční úvod o ničem, poslouchám Mylene Farmer – C'est une belle journeé a hodlám psát o tom, jak jsem ve čtvrtek zúčtoval s VŠE, v pátek nic moc nedělal, v sobotu pomáhal na dětských rybářských závodech, večer se ožíral na jedné tancovačce a dnes v neděli spokojeně spal až do jedenácti… a nijak mě to nemrzí, neb venku prší. Dešťuje.

Čtvrtek

Vzhledem k té úžasné párty na chodbě koleje se mi s pomocí vlastní muziky a sluchátek podařilo ve 4:20 usnout a proto jsem si trochu pospal… pro zápis známky z Amerického politického systému jsem si došel chvíli před dvanáctou (krásná dvojka, měl bych za jedna, kdybych si v semestru našel čas na sepsání nějaké eseje), poté jsem přežil hodinu na počítačích a dostavil se k zápisu známky z Komunikačních a informačních sítí, kde jsem o bod utekl trojce a byl tedy dvojkou příjemně překvapen. Vrátil jsem se na kolej, najedl se u jedné epizody Zoufalých manželek a lehce pracoval, až jsem zaslechl klíče v zámku. Hágen se o den dříve z koleje odhlásil, s ondrou jsem se lehce minul v úterý či kdy… a do pokoje strčí hlavu cizí kluk a „Ahoj, mě sem teď přidělili, že tu mám bydlet…“ Vedení koleje ho prostě vyhodilo z pokoje a nastěhovalo do našeho (kde bylo nyní jedno místo volné), aby mohli jeho pokoj využívat na oblíbené ubytovávání ukrajinců a jiných lopat. V hokeji fandí Zlínu, moc víc toho nevím :) Za hodinku jsem se sbalil, do baťohu opatrně naaranžoval břečťan, který by moji delší nepřítomnost asi nepřežil a odjel na hlavák, kdy jsem si ještě cestou vyzvedl poslední chybějící zápis v indexu a všechny tyhle školní povinnosti pro mě skončily. Hurá za ivonkou…

Pátek

V pátek se spalo dlouho, nebylo proč vstávat, ačkoli měla ivonka původně představu obchodní cesty do brna… tedy vláčet mě po nákupech oblečení. Inu, vybrečel jsem si týdenní odklad :)

Odpoledne jsme strávili u mě doma, vybalil jsem věci a sbalil si jiné, neb v sobotu ráno jsem měl být společně s ní pomocníkem na jejím tátou a jeho bandou pořádaných rybářských závodech pro děti. K šesté se vracela ona domů autem (a vezla mé věci) a já ji pronásledoval krásně nalehko s větrem v zádech na kole v mém oblíbeném tričku s potiskem In bike we trust a stylizací kříže – vrchní pohled na kolo (které jako kříž také opravdu vypadá). Lehce mě bolelo levé koleno, ale to už je takový evergreen…

Později večer jsme si ještě na kole zajeli do hospody poplkat s míšou a kamarády, po třech dvanáctkách a jednom rumu cesta domů a hurá do postele…

Sobota

Vstávat v sobotu v 6:20, proboha… dorazili jsme k rybníku, vše se již chystalo, pípy, udírna a grily, lavičky a stoly, placy pro děcka, organizovala se organizace,… až to nakonec vše začalo. S ivonkou a jednou paní jsem hlídal asi tak šest pozic, tedy v ideálním případě šest dětí s udicemi, v reálném případě šest rodin. Vzhledem k cenám za 50000,– byl striktní zákaz pomoci rodičů či kohokoli jiného, děti měly chytat bez jakékoli pomoci… což bylo prostě nereálné, takže jsme tomu nechávali volný průběh… ony děcka s velkou podporou také prakticky nic nechytly (což samozřejmě není pravidlo), nebyl tedy důvod to nějak řešit. Náš úsek břehu se ukázal být nejvýkonnějším, nachytalo se tam pěkných pár metrů pstruhů, všude jinde méně… už jsme se těšili, jak si tam odpoledne zachytáme sami :)

Odpoledne bralo hovno, pokud vás zajímá. Půl hodiny ani ťuk, pak ivonka odjela na otočku domů a já chytal sám, a hned splávek pod vodu, zásekem jsem pročechral větve blízké olše a tahal pstruha na břeh. Řeknu vám, bez pomoci je to fakt prdel, obzvlášť jeho exekuce dřevěným polínkem a následná operace střev peanem (rybářské kleštičky na vytahování háčku)… pěknou chvíli jsem si s ním hrál :)

A pak zase hodinu nic nebralo… ivončin táta mě nechal vytáhnout jednoho kapra, čímž jsem si odrovnal pravou ruku a pak už většinou chytala jen ivonka zdrcená faktem, že nic nechytla :) Svůj sen si splnila na nejmenší rybě, kterou jsem ten den viděl, pak jí táta zasekl jednoho pstruha, ale ona chtěla kompletní úlovek :) A to se jí ke konci podařilo náramně, vytáhla dva krásný pstruhy. Šikulka.

Vrátili jsme se k nám domů, tam jsme se chvíli váleli, trhali bez do mého oblíbeného sirupu.

A večer ekšn… tak nějak jsem domluvil účast části naší bandy na jedné místní předpouťové, od čehož jsem nečekal vůbec nic než to, že tam popijeme a budeme nadávat na neschopné zpěváky a přehnaně hlasitou hudbu, kvůli které se nemůžeme bavit. A neminul jsem se :) Sranda byla, že neměli pivo (ano, to už byl výsměch), koupila se tedy flaška vína za 70, v obchodě by pravděpodobně stála asi tak 40 ;) Patok za rozumnou cenu.

Fajn okamžikem byly autíčka, kdy jsem já s ivonkou vlezl do jednoho, sestra do druhého a dj do třetího a honili jsme se po celé ploše autodromu jen my tři. Po dobrých patnácti letech jsem byl na autíčkách… sranda největší :) Dj se sestrou do sebe neustále bouchali a já se snažil ivonku eskortovat do bezpečí. A takové ty úniky, kdy na mě z jedné strany mířila sestra, z druhé dj a já skvěle prchnul a srazili se oni dva… no balada :)

Pak jsem ivonce dvěma ranami vystřelil dvě růže. Byl jsem na sebe pyšný, to tedy fakt :)

Následně se dj naprosto nechutně ožral, vojta ztratil, dávno už pršelo, sestra sedla za volant ivončina benzíňáku (tři roky jezdí s dýzlem) a odvezla nás domů. Dje jsem sto metrů k jeho domu vedl aspoň pět minut, jeho bundu používal jako svůj deštník a říkal si, že jsme oba vypili naprosto stejně. Ale jeden z nás nevečeřel… a já to nebyl :) No ještě že byli jejicho vzhůru, takhle bych měl výčitky, že spal celou noc někde na chodbě.


Jo, sranda dny… ještě uvidíme, co zajímavého se stane dnes :)

před jedenácti roky | Ze života | 4 komentáře

Komentáře

1 | honza | před jedenácti roky

Neudálo se nic? Děláš si srandu? :) Od druhé poloviny článku jsem měl úsměv na rtech a nešel sundat. Pokud se podle tebe „neudálo nic“, tak u mě panuje celé ty měsíce armagedon :).

reagovat

2 | juneau | před jedenácti roky

No tak tyto dny patřily právě do těch, kdy se něco děje a ne naopak :) Když se nic neděje, tak píšu o pi-ovinách :)

reagovat

3 | simon | před jedenácti roky

Mám voči na vrch hlavy. Takže máme (teda spíš mám, protože juna tam uvidím, až se pojede odhlásit z kolejí) novýho spolubydlícího. Se tam budu muset otočit, abych ho viděl. Doufám, že kromě hokeje má eště i jiný záliby, který budu schopen pochopit 8-O

reagovat

4 | juneau | před jedenácti roky

Nj, někdy se tam otočím, abych se z toho našeho hotelu checkoutnul. Kdy ty tam budeš?

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.