Únorové léto

Ovíněn vínem si z Googlu Music narvu :music: Manu Chao a lehce … něco napíšu. Už více než týden se staráme o dům, ivončini rodiče se rekreují na Kubě. Pravda, stále je tu babička s dědou a švagrová, ale té na tyto dva týdny vyšly poslední dva intenzivní týdny semestru, a i tak se tu moc nezdrží … a tak kolem čtvrté hodiny s klesajícím sluncem nad okolní kopce vyčkávám, až se žena vrátí z práce, a žijeme jako manželé. A to jí vyšel týden jakéhosi skoroškolení, kdy se z práce vracela až k šesté … dny pak utíkají jako voda. 

Asi čtvrtý telefonát se zadavatelkou práce kvůli zdlouhavému problémku … „Tak už to snad bude vyřešené, víte, já se omlouvám, dnes jsem vstávala v šest, a ty pondělky…“ … pobaveně jsem přemýšlel, jestli jí mám odvětit, že to už jsem byl hodinu vzhůru :) Ten přechod z extrémů „Pracuji do tří v noci, protože bych stejně neusnul, a hlavně už nikdo neotravuje“ k „Vstávám v pět a do devíti taky nikdo neotravuje … " Minulý týden mě jeden klient pobavil, když jsem mu v 16:50 zvedl telefon, a on byl překvapený, že ještě pracuji: “Měl jsem dojem, že jste takové ranní ptáče." :) Nj, začít vyřizovat mejly v 5:30 … jeden neví, co si o tom myslet.

Sobotní léto, únorové léto? Ale prd, bylo to v neděli :-D V pátek už nevím, co jsme dělali (ach ten alkohol a vliv na paměť), ale v sobotu jsme uklidili špajz, a pak se vydali na návštěvu k našim, a zbytek soboty strávili u televize, tuším u Šifry mistra Leonarda. Pamatuji si, že nás rozesmálo počasí, kdy hlásili samá sluníčka a vysoké teploty. A v neděli ráno mě probral kopačák místo močáku, za oknem vidím modro. Jen modro. Vstal jsem, vyčůral se, a začal ivonce chystat snídani do postele, ale to už sešla do kuchyně, tak jsme si ji snědli u stolu. Zní to cool, ale bylo to asi poprvé po pěti letech. Ale celou dobu jsem myslel jen jedním směrem – pořádně se napij, najez se, ale ne moc, a oblíkni se a – na kolo! A v deset jsem vyrazil. Venku bylo tak krásně! Ivonka že si nabarví hlavu, půl hodinka, to se ideálně hodilo na moji trasičku přes Divočákovský kopec. Ráno byla jinovatka, čekal jsem ztuhlou lesní cestu, ale vše už dávno roztálo, pokud vůbec zmrzlo. Zabral jsem řádně, nešetřil se, a nad polomem s výhledem na městys se pak svlékal. A tam, mezi pokácenými stromy nad jižním svahem, tam jehličí sálalo, ptáci řvali a modré nebe nad tím vším … první takový den nového roku. První takový den. 

:music: Que voy a hacert, je ne sais plus, Que voy a hacer, je suis perdu …

před čtyřmi roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.