Úplně nejvíc první věc dnešního dne

Ne, úplně nejvíc první věc dnešního dne bylo pípání budíku. Jak jinak. Pak preventivní prohlídka u mé doktorky, nákup v obchodě (šlehačka v kelímku? vždyť tu doprdele mají jen samý smetany ke šlehání?!), uvaření kávy a až teď bude úplně nejvíc první věcí dnešního dne u pc toto blognutí. I hudbu si pustím až za chvilku. Na weblogy.cz jsem se nekoukl, čtečku ignoruji, … a to mi ještě tak krásně a hřejivě svítí slunce do pokoje. Neměl bych tu vůbec být, měl bych supět na kole do kopce po mokrém asfaltu vlahými lesy a těšit se na panorámata na kopcích. Zítra ráno.

Víkend byl stráven praktickými ukázkami vlivu ivonka-aspektu na moji psychickou pohodu :) Ivonka-aspekt by se dal nejsnáze vyjádřit na následujícím příkladu: sobotní dopoledne přemýšlíme, co budeme dělat. Ivonka nakoupila věci na grilování, kuřecí, hermelíny, klobásky,… no oči mi svítí už od rána a vidím sám sebe s kuchyňskou zástěrou, jak dloubu do prskajícího masa… nádhera. A odpoledne jí přijde SMS a je mi oznámeno, že jdeme k Liborovi, má narozeninovou akci. Ivonka-aspekt plánování společenských akcí. Z věty „A nezapomeň, tuhle sobotu jdeme k X“, kde za X lze dosadit asi 3 páry, které přes léto pořádají gardenpárty jak zběsilí, začínám chytat nerva. A samozřejmě jsou všechny z její strany. Zatímco když mi mirda navrhne nějakou činnost (minigolf, filmový večer,…), tak už nenávidí můj zdrženlivý výraz v obličeji (místo nadšeného No jasněěě!) – to přemýšlím, jestli by se to ivonce líbilo nebo ne, tak o mně je většinou rozhodnuto o mě beze mě :)

No, takže v sobotu odpoledne byla opět tichá domácnost, ačkoli akce pak byla decentní, se spoustou dobrého masa a třemi plzněmi. Dopil jsem třetí, abychom mohli krásně k jedenácté vyrazit domů, ale ivonka se ještě nezvedla, Libor přede mě postavil čtvrtou plzeň a veškeré dobré vzpomínky na něj i jeho akci táhly do háje. Kilo masa, dva litry piva a dobře mi už nebylo. Cestou domů jsem se ivonce pokusil vysvětlit onen ivonka-aspekt, dohádali jsme se a do rána bylo ticho.

Přesto jsme pak vyrazili na houby, jak jsme měli v plánu. Sice dojít k jedenácté do lesa není nic moc, ale pár hřibů jsme taky našli – to byly ty, které před námi jdoucí houbaři přes své přeplněné koše už neviděli.

Odpoledne k babičce, kde opět probíhal vlčinec se dvěma vlčáky a jedním kokršpanělem (?) mezi nimi, což vždy beze slova pozoruji a jen se víc a víc utvrzuji, že pokud budu mít někdy psa, pak to bude nějaká ta zámecká rasa jako náš Kim. Nic, co nejde vzít pod rameno, když to dělá problémy.

Potom cesta do Brna na kino, před ním jsme si koupili skvělá trička a dali iced kapučíno v coffee heaven. Teda, dvě (menší) kafe drahé skoro stejně jako vstupenka do kina (akce 1+1). Šli jsme na Hancocka, na kterého jsem se z traileru strašně těšil a z recenzí nebyl překvapený tím, jak debilní druhá polovina filmu byla. Ta první, ta byla fakt skvělá.

Rychlý návrat až k nám, abychom stihli to grilování. Táta mi dopředu rozhicoval gril, my po půl osmé konečně dojeli a za chvilku jsme už servírovali na stůl :) A táta pořád jen spokojeně mlaskal a opakoval To bych nečekal, že budu mít takhle dobrou večeři! Povedlo se nám to… a ten grilovaný hermelín… mňam! Ještě že mi dnes ráno nebrali krev, to by tam ty hodnoty asi pěkně lítaly.

Víkend je tedy za mnou a práce přede mnou.

před devíti roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.