Úžasná třídní jarní akce

Je to tudíž už pár dní, co se tahle akce odehrála, ale teprve dnes mám více času na psaní než na poslední tři odstavečky kdesi u konce, které jsem napsal už ve čtvrtek, abych ony zážitky z tak řečeného červeného pásma otáčkoměru nezapomněl. I u dřívějších textů jsem to tak dělal, po akcích si napsal poslední zážitky (pokud to za to stálo), které bych natuty ve spánkovém delíriu vytrousil z hlavy.

Ještě ve škole se plánovaly svozy a evča, kterou bych tam moc rád viděl, se neměla jak dostat. Pro mě to byla maximálně 10km zajížďka (tam i zpátky), navrhl jsem jí tedy jízdu se mnou a přibral i klárku z vesnice po cestě. Všechny by nás tam hodil táta nebo máma, aby si mohli zase vzít auto a v noci zajet pro sestru na jinou akci. S evčou jsem se domluvil, že mě kolem páté prozvoní na znamení připravenosti.

Příjezd domů ve tři hodiny, ještě jsem si serfoval, přípravu na akci odkládal až na později, tudíž poslední půl hoďky nestíhal :) Oholit, osprchovat, přibalit nealko, kapesníčky (bez nich ani ránu), nějaké oplatky, banán a digoš. Ready steady go! Právě jsem psal evě, zda nezapomněla a odeslání smsky bylo zrušeno jejím příchozím prozvoněním. Klíčky, dobrou náladu a hrrr do auta. Dízl byl pěkně rozehřátý, táta s ním kdesi byl, a já tomu hned šlapal na krk :) Ještě v další vesnici kousek před cílem jsem měl nabrat jiného spolužáka, a pomalu začal utíkat čas. Bylo jasné, že s ním smluvený čas nemůžu stihnout, jel jsem tedy vážně zatraceně rychle, ještě k tomu po těch zdejších polňačkách…

Nalodit evču, zdvořilostní konverzace s mámou, hurá pro klárku po nepřekonatelně strašné cestě (objížďka opravovaného hlavního tahu)… chšs už jako třešnička na dortu a za chvilku předávám autí mámě, to odjíždí a my s bágly stoupáme mírným svahem k myslivecké chatě.

Většina účastníků tam již byla, pívo teklo proudem, sám jsem si jej natočil až později, nejel jsem tam pít… ale od prvních okamžiků žhavil svoji flash kartu v digitálu jak palačinku na plotně :) Nešetřil jsem nikoho, snad jedině olinku… ale to je jiná pohádka. Zábava proudila, co chvilku se někde spřáhl hlouček u pípy nad roztočenými korbílky, v kuchyňce u kamen s erotickým kalendářem, v hlavním sále na židlích v kroužku nebo na konci u krbu, venku na schodišti, na lavičce pod švestkou…

Jak říkám, měl jsem z té akce dobrý pocit… nevšiml jsem si jediného jointu, ač tam beztak byly a mně nejde o to, abych je všem bral a zadupával do trávy, ale o to, že se zhulenými spolužáky není žádná extra prdel, maximálně pořádně vytuhnou a konec. Stejně tak tam bylo málo pití, bečka padla do půlnoci, tvrdý tam nebyl skoro vůbec. Tudíž se nikdo nesežral do extrému a všichni byli v pohodě, rozveselení a po svých chodící…

Až na bednyho… ten se sjížděl na láckově slivovici, o které musím uznat, že opravdu voněla hezky, ale rozhodně mě nemohla zaujmout jinak než čichem. Do huby bych ten patok nevzal… stačí si vzpomenout na poslední akci minulého roku a následky takového panáčka. Fuj na entou. No, bedny se nepoučil, nonstop cucal z placatky čirého jedu, zapíjel to pivem, každého objímal, společně s láckem se navážel do flegmoše kotyho, kterého pak dokonce zápasnicky přemohli (kdoví, co je k tomu vedlo) a ten si to s nimi začal rozdávat venku.

A co dělal já? Nevím… do nepřetržitě fungujícího debatního spolku na židlích v kroužku se až na jednu výjimku nezapojuji, pocházím po chatě, fotím lidi (nic jiného nemá cenu)… co já jen dělal! První pivko, natočil jsem si druhé a nechal spadnout pěnu, abych mohl dotočit míru a ona mi ho olča zabavila. Pozor, neplést olču a olinku. Dvě různé osoby.

No, dlouhou dobu jsem hledal bednyho. To nažrané hovado se totiž po přátelské bitce s kotym nevrátilo do chaty, uběhla půlhoďka a lácek jej shání a nenachází. Venku je kosa, pod nulou, bedny naprosto našrot… pátračka, obrátíme na ruby prop sichr celou chatu a pak pátráme ve tmě kolem chaty, bleskuji kdejaké zákoutí, zda tam neuvidím ležící tělo, naslouchám tmě, zda v ní někdo nedýchá. Nic. Zapojuje se tak deset lidí, odcházíme i dost daleko od chaty, pěkně do tmy rozlehlých polí, kdekdo má strach, a jen já si to užívám. Chata s osvětlenými okny v dáli, kolem jen zorané a uvláčené pole, občas opuštěný starý strom, švestka hruška kdoví, postavy trousící se zpět k chatě, ticho, nad hlavou jen hvězdy… proč v té tmě nikdy nic není?

Nakonec láckovi zavolala bednyho máma, že se vrátil domů. Nemáme páru jak, zítra to z něj vymlátíme. Snad to stihne říct, než ho společně zabijeme.

Vracím se na chatu a vstupuju do rozhovoru olči a marti, mluví o vážných věcech, pod vlivem nejsou, já také ne… o bohu, o církvi, o iráku, o potratech, o víře v něco či něčemu, o lidech, o plánech… vysoce inteligentní rozhovor, tři stejně staří vzdělaní lidé s podloženými názory a různými zkušenostmi. Tenhle rozhovor, to byl intelektuální orgasmus :)

Noc postupuje, a já s ní vzádech kradu duše všem, kteří si nevšimnou objektivu… jen míša se nechává fotit bez prostestů. Moc dobře ví, že s úsměvem je na fotce krásnější než šklebíce se pokoušející schovat. Často fotím danu, sekne jí to a také se občas nechá blejsknout. Chce půjčit foťák, což buď přes moji mrtvolu nebo za její krásnou fotku… tedy jakoukoli fotku, kde není vidět její odpor k fotografování :) Pár jich tudíž mám :)

Na akci se objevují dvě kiniho kamarádky, jsou tam tak pro sebe, povídají si… foťák je dobrý prostředník k tomu proč se kolem nich motat, fotím je a za chvíli již sedím v kuchyňce jen s jednou z nich a popíjíme víno. Víc než na tu decinku nedošlo, za chvilku se zase všechno rozlejzá, tyhle dvě holky zalézají do jedné postele a chtějí ve dvě vzbudit.

Po zbytek noci pokračuje zábava v horním patře v obytných pokojích, jsou tam pohovky, křesílka, je tam pohoda a nahulený. Šest hodin pokašlávání, nedokázal jsem ze sebe vypravit slova bez zakašlání. Tam se debatuje, špáťa s céďou, houmsem a smejkym si dobírají třídního génia dominika, vše je založeno na rozporu mezi jeho světem výpočtů a normálním světem všech ostatních. Tolik smíchu jako tam jsem už dlouho nezažil. Časem se tam sejdou všichni bdící, někteří z původních jsou již spící (roman, eva), já odcházím probudit ty dvě cizí holky, kterým také vyřvává budík mobilu. Jedna z nich na něm vyloženě spí a ten polyfonní randál ji prostě neprobere :) Extrém :) Beru jim spacák, tahám za nohy z postele… baví mě to ;)

(Tady začíná původní zápisek)
Ve čtyři se rozednívá, černé nebe modrá, ale jen lehce. V pokoji jsem vzhůru jen já, klárka a terezka, eva je permanentně probouzena, nemůže kvůli našemu hovoru usnout. Sedím na křesle vedle ní ležící pod spacákem na posteli, občas s ní vedu „duchaplné“ rozhovory, ona jen zpoza zavřených víček něco ospale šeptá, zní to nádherně… spící holka, a já nemám slov. I terezka odpadá, ale klárka se drží vzhůru, ví, že ji a evu v šest odvezu. Ta minuta přichází a budím evu, prsty ji hladím po tváři, ale jak by tohle mohlo někoho probudit? Beru její bezvládnou ruku, kterou jako by si chránila obličej, šeptám, ať se probudí… teprve po chvilce moje prsty sevře, přichází k sobě, probouzí se… vůbec nechce zpod spacáku do chladu rána, nechávám ji tam, že se pro ni vrátím, až bude nejvyšší čas. Scházím s klárkou dolů, hledám v hale svoje cd a eva jako by mi nevěřila, že se pro ni vrátím, schází po schodech, rozespalá, třesoucí se zimou ve stavu, který bych osobně popsal jako mimo. Také bych v něm byl, ale neusnul jsem, tudíž pro mě byl okamžik víceméně pořád jen okamžikem ze dne, zato eva byla dávno na spánkové vlně a teď jí přechod do existence dával zabrat :)

Táta přijel a už uháníme domů, cestou necestou… vážně to trvalo dlouho, proto spěchal, aby se dostal včas do práce. Klárku jsme vyhodili po cestě, přijeli domů, kde táta vystoupil a do práce jel (jako vždy) na kole, evu jsem už musel doručit sám. A jak rád… posadila se ke mně dopředu šťastná, že si může hrát a rodinu… chvilku mi to i vysvětlovala, ale moc jsem se v tom nevyznal a jen byl vděčný za ten hovor odhánějící obcházející mikrospánek. Zavezl jsem ji až před dveře jejího domu, poděkovala mi, rozloučila se a já se vrátil domů. Zajímalo by mě, zda bych něco nadýchal, po jednom pivu a decince vína :) Máma se chystala do práce, já jen vlezl do sprchy, umyl se a ve čtvrt na osm konečně usnul. Vstal kolem třetí…

Teď jsou čtyři hodiny a já za chvilenku rozeberu pc a odvezu ho na jinou pařbu. Která skončí až za tři dny. Ale tahle akce, ta byla úžasná… (a teď je půl sedmé úplně jiný den, já už kompl zase z pařby přivezl a složil)

před 14 roky | Akce | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.