Přeskočit na obsah Přeskočit na navigaci

Junova reality-show

Žili jsme a museli jsme přemýšlet, jak budeme žít.

Vánoce jsou ještě blíž

Pátek 23. prosince, ráno. Všude klid a mír.

Ve středu večer jsem sepisoval letargii, ale především čekal na pozdější hodinu, abych změnil nastavení domény klienta, a jeho eshop se začal načítat z jiného nachystaného hostingu. Tedy – nachystané jsem to měl já, ale nikoli ta IT firma, pracovně nazvaná „kokoti“. Eshop se tedy v deset večer odmlčel, a přestal fungovat, na doméně nic nebylo. No, můj problém to není, šel jsem spát.

Ráno stále nic, jejich server na požadavky na doménu nereagoval. Volal jsem technikovi, ten že o tom ví, ale že je celý den na cestách, ať zavolám jinému technikovi, „ale ten chodí až na půl devátou“ … ten konečně nefunkční web napravil a vše začalo šlapat. Tak jsem ho poprosil o nastavení DKIM podepisování emailů, protože hromadná pošta rozesílaná z toho eshopu na seznamácké schránky je kvůli chybějícímu DKIM odmítána. Což je skoro třetina zákazníků. A včera bylo třeba rozeslat info o největší letošní slevové akci. No a tenhle druhý technik mi řekl, že třetí technik, co to má na starosti, je až do odpoledne v Praze. Ale že odpoledne to nachystá. No to mě poser na holý záda. Nenaděláš nic. Kokoti.

A tak jsem si chystal jiné věci, čekal na podklady z eshopu, co se vůbec budou rozesílat, bylo poledne. Po obědě se také stále nic nedělo, a když holky odjely na procházku, a já čumákoval v přízemí, tak jsem vytáhl vysavač a dokončil středeční úklid. Pak jsem zašel do dílny a kladivem rozmlátil bezpečnostní magnet zapomenutý na jednom zakoupeném oblečení. Pak jsem umyl nádobí, vyskládal myčku. Nachystal krbovky na zatopení. A pořád nikdo nic, neozývali se z eshopu s tím, co se má vůbec poslat zákazníkům, a neozývali se z IT firmy s podklady pro to, abych vůbec mohl newsletter rozesílat. Já byl každopádně v klidu, můj problém to není.

Holky se vrátili, začalo se stmívat, rozzářila se nazdobená větev s krmítkem před domem, škrtnul jsem v kamnech, ivka pozapalovala všech 703 svíček, co má v obýváku, uvařila si čaj s rumem na zahřátí, já si otevřel lahváča „za odměnu“ po dlouhém dni, Bára měla odpolední spaní … 

… a až do večera se nikdo neozval, večer se nikdo neozval, v televizi Nedotknutelní, Bára si pobíhala po obýváku a rozhazovala plastové baňky, co dostala na hraní … a najednou to byl krásný předvánoční večer po pohodovém předvánočním odpoledni. Navzdory všem očekávaným stresům. 

A tak je tu páteční ráno před sobotním Štědrým dnem. Kokoti z IT firmy se stále neozvali, z eshopu je také ticho po pěšině, venku se po několika dnech inverze rozjasnilo, ale stále jsou –4°C, tak snad sníh vydrží. Do krmítka jsem už dosypal, holky dle dupání dole vstávají,… odpoledne, bude-li to Báře se spaním vycházet, vyrazíme na předvánoční návštěvu za babičkami. A pak už si můžou všichni trhnout nohou. Budou Vánoce.

| Ze života | 0 komentářů

Komentáře (0)

Zatím žádný komentář.

Připojte váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná.