Vánoce jsou za dveřmi a dárky v igelitkách v pokoji

V sobotu byl velký den. Hodně se toho událo a nebudu tě trápit a vezmu to chronologicky. Takže večer jsme šli na hokejový zápas.

Ale ráno začalo (na sobotu každopádně) brzy o půl deváté a v devět jsme již s ivonkou vyráželi do brna do největší IKEY v republice. Sestra před nedávnem vymalovala pokoj, položila nový koberec, přestavěla nábytek a narazila na potřebu nového stolu. A tak prošla katalog Ikey a zadala mi, co všechno mám koupit. Desku stolu, nohy, židli, skříň s šuflátky (tak my na Moravě říkáme zásuvkám), poličky na stěnu. Ivonka hodlala kupovat vyloženě vánoční dary, já měl od mámy nakázáno koupit nám k nám peřiny z dutých vláken – já se vyspím pod čímkoli a zima mi není, ale ivonka je expert na jektání zuby ve všech možných tóninách. A tak jsme se v tom obrovském obchodě kochali a kochali… a koupili vše, co jsme měli / chtěli. Na pokladně jsem nechal 5 400,–. Další cesta vedla do centra, do Vaňkovky. Oběd v přecpaných fastfůdech a pak už do obchodů. V oblečení jsme strávili času víc než by mi bylo libo, ale také se tam nakoupilo hafo dárků a ten dobrý pocit z využitého dne všechno vyvážil. Když jsem minulé úterý vyrazil nakupovat dárky a po dvou hodinách se vrátil na kolej s prázdnou, moc nadšený jsem nebyl.

Do Globusu jsem se už ani nestavovali, utíkal nám čas a možná bychom tam ani nenašli místo na parkování. Jelo se domů… až k nám, abychom z auta vyskládali všechen ten nábytek, protože nechat to u ivonky, nebylo by u ní k hnutí :) Pak jsme se vrátili zpět, protože u babičky pokračovala šňůra oslav maminčiných narozenin, tentokrát s příbuzenstvem. Velká párty se spoustou humoru a na zažívání choulostivým psem, co nepozorován sežral celý talíř jednohubek :) Děda si pamatuje, že piju bílé, takže na stůl postavil petku s červeným pro všechny a sedmičku bílého přede mě :) Takže večer pokračoval vesele.

Ale ještě nekončil… od osmi hodin hrálo tamní hokejové béčko zápas s nějakými přespolňáky a ivončin táta je jejich novým trenérem. Takže se šlo fandit. I přes strašnou zimu jsme tam vydrželi až do konce a koukali, jak tátovi kluci (doslova) rozsekali ten druhý mančaft 6:3. Po počátečním šoku z brutality na ledě a představy, že bych se toho nedejbože někdy účastnil, jsem se i bavil a co chvíli odvádění hráči s krvácejícími obličeji mě už tolik neděsili. Ale jen jsme přijeli domů a ivonka ještě ani neodložila klíče od auta, já už byl ve sprše a tetelil se ve vřící vodě. Jak jsem si ověřil při čekání na Cimrmany, moje zimní boty nejsou dělány do zimy.

Zatímco ivončina sestra pařila v místní diskovesnici a táta zapíjel své první trenérské vítězství s mámou a hráči slavícími čísi dvacetiny, já s ivonkou měl dům až někdy do dvou prázdný, což jsme vyplnili dekadentním sledováním filmu s Van Damem. Nejvíc jsem se bavil předpovídáním dějových zvratů. S tou spoustou vína to byla náramná sranda :)

V neděli ráno jsme vyrazili k nám na nedělní oběd, po něm se ivonka učila a já doplňoval obecní web a někdy kolem čtvrté jsme vyrazili k prarodičům. Ty jsem neviděl dobře od léta. Oni k nám jezdí většinou v pátek, já přijíždím v sobotu, nějak jsme se neustále míjeli. Ale děda si na stará kolena (a ocelové kyčle) pořizuje zánovní Škodu Fabii a rozhodl se věnovat mi své invazní vozítko, rudého Pežota 205, postrach silnic Vysočiny. Osobně potřebu auta nijak nepociťuji, půjčuji si naši felicii a ivonka má taktéž téměř svoje přibližovadlo, takže jsme mobilní až až, ale proč na to nekývnout. Takže jsme se všichni vydali k nim. Vyřešili jsme formality s převodem vozu, technickou prohlídkou a spol, pak přešla řeč na naši přehradu a nízký stav vody, na historii těžby uranu v blízkém uranovém dole (a jediném v ČR), kdy mě strýček šokoval tvrzením, že uranová žíla těžená v onom dole prochází přes naše okolí a mnohdy zasahuje až na povrch. Přešlo se k problémům s energetikou (děda je velký fanda erberáků) atd atd. A tak jsme si zase po dlouhé době popovídali a obešlo se to bez zasrané politky, která spolehlivě pohřbí jakoukoli dobrou náladu.

Blížil se odjezd, noci jsou na Vysočině zrádné a chladné a když v údolí prší, na nejvyšším kopci v okolí panuje ďábelská sněhová vánice. Děda mi dal klíčky a podrobně ukázal všechny možné serepetičky na voze, které bych měl vědět. Třeba že tohle výstražný světýlko prostě občas svítí, nic si z toho nedělej a spol. Oproti felicii je ovládání světel, stěračů a spol docela komplikované, respektive jiné. Nemluvě o benzínovém motoru. Dědovo vozítko jsem jednou před našiho přeparkovával, abych mohl vyjet s naším autem a jet k ivonce představit se jejicho (což odnesla jedna nevinná srnka) a tehdy mi to třikrát chcíplo, než jsem pochopil, že musím při rozjezdu přidat plyn. U našeho dýzlu to opravdu není potřeba, ten jen tak nechcípne. Takže jsem měl včera z prvních metrů trochu respekt a doufal, že před očima poloviny příbuzenstva nezbořím půlku domu ;) Vyjel jsem z garáže, naložil ivonku a sestru a v sedmnáct let starém vozítku vyrazil domů :) Nikde mi to nechcíplo, ale smíchu jsme si užili hodně. Je to fáro opravdu na doježdění, než bude za dva tři roky patřit naprosto do šrotu, ale třeba sestra z něj má radost, protože s naší nablýskanou felicií se bála někam jezdit – menší karambol a celá rodina je bez auta. Takhle má k dispozici přibližovadlo, které si může obouchat jak chce (vopovaž se, ségra!). Budeme mu říkat Raketa.

Předpokládám, že díky jeho vlastnictví se stanu terčem mnoha vtipů, ale to mě nemůže rozházet :)

Doma jsme se večer koukli na začátek Lovce vodního ticha a to pouze proto, že jeho začátek (scény, kdy Ondřej Vetchý zachraňuje holku z rozbouřené řeky) se natáčel v naší vesnici a bylo kolem toho tehdá dost povyku. Baráček stržený povodní tehdy strhávali lanem místní majitelé silných traktorů a nějak se jim to nedařilo, umělý déšť zajišťovaný místními hasiči zdivočel poté, co jim bouchla hadice a podobně. V kázání o hodech se o tom hodně namluvilo :)

Před spaním jsme se výborně pobavili u Kung fu pandy a dnes už je pondělí. Předposlední týden semestru.

před devíti roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.