Vánoce

Ach jo. Je to pryč… a mně je mizerně. Opuštěně. Smutno. Jak asi tak člověku bývá po události, ke které dejme tomu měsíc směřuje celý svět, a ona je už náhle pryč. Prostě přešla… zachraňuje to pouze silvestr, ale co bude po něm? Stejná nálada, ale už žádná záchrana. Pak už bude jen strašně dlouhá šňůra dnů… a dnů… a dnů… a co před námi bude? Co významného? Tuším, že jedině letní prázdniny… po maturitě. Po příjmačkách… že já nad tím vůbec přemýšlím! Číst tohle ježíšek a santa, tak ten první abdikuje a druhý se uchlastá kokakolou. Ať žijí vánoce.

Mohla by sis myslet, že můj štědrý den byl průser na druhou, když takhle končí, ale není tomu tak. Byl to normální štědrý den. Jako minulý rok. Jako (doufejme) příští rok. Úplně normální štedrý den. To samo o sobě zní nenormálně, ale ber to jako hotovou věc. Proč jen jsem ale takhle… divně mimo.

Z toho, co jsem dostal, můžu být nadšený. Džíny smog, košili smog, stříbrný řetízek, knížku o css, nějaké zajímavě vypadající scifi, nabíječku baterek do foťáku, level s cédama… ještě trenky atlantis, pěnu a vodu po holení… jsem spokojený. Nedostal jsem žádný pitomý dárek a ze všech mám radost. A ostatní měli radost z těch mých… ale přesto jsem ze štědrého dne neuvěřitelně smutný. Já nevím proč, neptej se mě.

Možná kvůli zuzce… možná ne. Já nevím. Je to asi měsíc zpátky, blogoval jsem o nevinných úsměvech mezi mnou a jí a přemýšlel, jak by bylo nádherné nebýt na vánoce sám. Vyvinulo se to do vztahu, ve který jsem nedoufal doufat, a přesto jsem na vánoce sám. Se sestrou, s mámou a tátou… všechny ty roky zatím mi to stačilo, byl jsem šťastný a nadšený. Tentokrát, v devatenácti letech, to tak již není… zuzka. Už příliš dlouho jsem ji neviděl, a sejde z očí v mém případě platí pekelně tvrdě. Snad přijede zítra… netroufám si ovšem odhadovat, jak bychom dopadli, kdybych ji nakonec viděl až za jedenáct dní ve škole. Neblázni, jako mávnutím kouzelného proutku by jsi byl opět šťastný a zamilovaný, znáš se. Ale co těch jedenáct dní pochybností a černých myšlenek? Jde to úplně zasklít?

To jsem si zas našel zábavu… podle všeho ti moje texty většinou zvednou náladu. Dnes o tom pochybuji :) Ta moje si kope hrob… do zmrzlé hlíny, bude příjemně mělký… shallow grave.

Ale co… to přejde. Všechny moje schizofrenní úlety přicházejí a přecházejí, slečna Samota je od starého webu ponechána na holičkách, zrzavá kráska v bílých šatech. Přesto… jako by mi stála za zády. Jako tolikrát… seru na ni, proč bych ti motal hlavu ještě nějakou imaginární společnicí, kterou s sebou ve své schýze tahám už nějaké tři roky? Paradoxně mi psaní o ní zlepšovalo náladu.

O čem tedy psát… venku je příšerná zima, nějakých patnáct pod nulou. Odpoledne, to bylo jen sedm, jsem vytáhl ven dj… prostě jsem se chtěl svátečně projít, pokecat s ním, neviděl jsem ho od svého stužkováku, byl nemocný. Rozesmál mě vzpomínkou na halucinoidní vysoké horečky a chycené průdušky a televizní zprávy, ve kterých jej informovali, že právě na tohle umírají na severu francie lidé. Nemohl jsem se nesmát, ač hrůzné, přesto tragicky komické… měl jsem s sebou foťák, fotil kdejakou pi*ovinu, a tak sem na web raději nic dávat nebudu, abych tu neměl sprosťárny… zima ale byla, to mi věř. Po příchodu domů se mi tak příšerně orosila čočka, že jsem z toho byl úplně špatný :) Horkých pár minut…

Ach jo… je potřeba ti ještě něčím kazit náladu? Mně je totiž vážně mizerně… před třemi a dvěma roky jsem štědrou noc trávil dlouho do rána na xchatu s gairou, byla to nádherná tečka za příjemným večerem. Před rokem tomu tak už nebylo, měl jsem touhu jí napsat, a po určité tobě zjišťuji, že to bylo vzájemné. Ale nesešli jsme se. Ani letos se nesejdeme… nebo se z hecu na xchat kouknout? Stejně mi už dávno museli zrušit nick… nebylo by to špatná, pověsit se na icq a povídat si. Jenže kdo tam teď po půlnoci bude? Online list by byl prázdný a tuším, že to by byla pomyslná zlatá kulka s uměleckým emblémem. Což o to, zkusit se to musí…

Taky by nebylo špatné jít spát, vyspat se z této kocoviny a ráno začít nový den s úsměvem… co když se opravdu sejdu se zuzkou? V té kose… hm :) Opravdu vážně počítám s tím, že bych si ji prostě přivedl k sobě do pokoje, naši se s ní již mírně znají z tanečních, sestra ze školy. Starostlivé a pohostinné mamince bych zakázal vyrušovat a prostě s ní byl hodinku v teple. Musel bych si ale v pokoji uklidit. Alespoň budu mít co dělat. Učit se hodlám v pondělí a úterý před silvestrem :) Ale to tu už bude míra. A dejFe… hm. No a co…

Co budeš dělat, až se odpojíš? Porno už máš okoukané, filmy taky… jít si pročítat level? Pustit se do té knížky? Také jsem dostal třetí knížku červeného trpaslíka, první dvě jsem slupl jako malinu. Nevím nevím… vidím to na otevření hafa tabů v mozile a postahování šílených textů, nejlépe celý archiv nějakého blogu… pak mám na dlouhé hodiny co dělat. Uvidíme…

Jo a teď je mi docela fajn, takže to po sobě nehodlám znovu číst, abych opravil překlepy… jen bych si zase poku*vil náladu. Sorry :)

UPDATE (02:05): Hm, uza…. na netu samozrejme nikdo, ani potupna snaha navazat nova icq pratelstvi se neshledala s uspechem, blogy ostatnich prazdne, internet chladny a odcizeny… nenasel jsem nic, co bych mohl cist. Nenasel jsem nikoho. Tak stastne a vesele.

MOTOjuneau ví, že sebevražda je pitomost _ 00:10

před 15 roky | Ze života | 3 komentáře

Komentáře

1 | maggie | před 15 roky

bude líp. Já tomu říkám povánoční deprese… A mám ji až teď. Jako by ty Vánoce byly prázdný… A to jsem je strávila s milovaným člověkem… Love will keep us alive…

reagovat

2 | Maja | před 15 roky | mystique.wz.cz

Rika se, ze zamilovany clovek trpi vice nez ten, ktery zije bez citu. Je to pravda??

reagovat

3 | juneau | před 15 roky

maggie> keep us alive… hm, doufejme :)
maja> podle me urcite. staci se and tim zamyslet.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.