Vařím si zelený čaj

Varná konvice (říká se tomu tak?) mi bublá za zády na mikrovlnce – a mikrovlnka je na ledničce (jen pro úplnost) – a na stole čeká půllitrový hrnek na čaj. Bolí mě v krku jak psa a doufám, že to tenhle lektvar trochu zklidní. To poslední, co bych teď potřeboval, jen angína nebo obdobný hnus. Ivka ostatně něco pravděpodobně přechází, proto ta různá nachlazení a nevolnosti… tak v tom minimálně nebudu sám. Ale kdybych si mohl volit, tak samozřejmě já nemocný a ivonka zdravá. Když už by někdo nemocný být musel, samozřejmě.

Polévá mě horko a záhy studený pot. A to jsem si ještě ani čaje nelokl.

The Killers – Somebody told me

The Beatles – Norwegian wood

Včerejšek jsme tak nějak prožili, odpoledne jsme od ivonky dojeli k nám, ale doma nikdo nebyl. Zašli jsme kouknout na pár minut místního fotbalového utkání, nedaleko byla výstava kraslic a podobných velikonočních věcí. Doma jsem se pustil do pletení pomlázky… složitější verze mě pouze nasrala, vytiskl jsem si tedy ještě postup té snažší a upletl si tuhle.

Modest Mouse – Dashboard

Nakonec, poprvé v životě (ve 22 letech) jsem si upletl pomlázku. To není zlé :) Ostatně již několik let jsem po šmerkustu ani nechodil. Holky z velikonoc možná nejsou nadšené, ale koho má taky bavit koukat na jejich otrávené xichty mezi futry, jak plní trapnou povinnost. To jsem se raději zúčastnil výletů za kytičkami, které každý rok máma na velikonoční pondělí naplánovala. Různé parky, arboretra, skleníky…

Spálil jsem si jazyk, naštěstí jen trochu. No… pomlázka se mi povedla (překvapil jsem nejen ivonku, ale i sám sebe). Večer jsem upletl ještě tátovi a před spánkem si tu svoji donesl k posteli, aby mohla ivonka zažít nefalšované velikonoční probuzení.

Nouvelle Vague – The killing moon

Mezitím si v průběhu dne přečetla, co jsem o ní včera napsal a v posteli mi to bylo vyčteno (rozhodně to nebyl první případ).

Ales Brezina – Good night

Kupodivu to neskončilo tradiční urážkou jedné či druhé zainteresované strany a spánkem na opačných stranách postele, ale naopak jako v nefalšovaném americkém filmu. Díky tomu jsem ji mohl ráno probudit zešleháním holé prdýlky ;)

Hned záhy dostala přes prdel (oblečená) sestra a máma (přes nohy). Sestru s ivonkou jsem trápil i po zbytek dne, přece nám holky neuschnou :) Sestru to samozřejmě vytáčelo a rozhodla se férově předvést mi, jak to přes prdel bolí. Nechal jsem se bez hnutí brvou ztřískat a pak jsem teprve ze zadní kapsy džín vytáhl snad centimetrový pakl různých poskládaných papírů (rozvrh, poznámky,…). Kdo umí, umí :)

Zastavil se strejda s bratrancem, tátův kamarád a strejdův švagr s amantem jeho dcery. Všichni se usadili v kuchyni a snad hodinu šla řeč a sranda. Je fajn, když se staví na začátku šmerkustu a ne cestou zpátky :) Sranda byla i s oním amantem, což je Stuart a tedy nefalšovaný angličan a kterému víceméně rozumíme jen my mladí :) Ale statečně se drží, to musím uznat.

Placebo – Protect me from what i want

Do toho ještě přijeli příbuzní z naší strany, dva bratranci a syn jednoho z nich. Takže nás tam bylo opravdu plno :) Ještě jsem s tátou zašel na tetičku (sousedku), kde jsem sestřenici také pěkně přetáhl přes zadek a stuartovu přítelkyni jen tak lehce :) A hurá do auta a na procházku… kdo by chtěl být doma, až se začnou trousit ti nachmelení kreténi, z nichž jeden vydrží sedět v předsíni klidně dvě hodiny a tvrdit, jak po něm stejně jedou všechny holky, které kde potkal. Ne děkuji.

Vyšli jsme si na blízkou rozhlednu, docela nepříjemně pofukovalo (obzvlášť v těch několika desítkách metrů nad zemí), ale bylo hezky slunečno. Tak nějak zdravo. Vycházka to ale byla náročná, po návratu jsme s ivonkou padli na postel a usnuli, ani jsme nevlezli pod peřiny. Natož abychom se svlékli. Ale odjezd do prahy se blížil…

The Doors – Break on through

Že pojede megahorda lidí, to mi došlo až cestou. V bigcity na vlak čekalo tolik lidí, až se mi tomu nechtělo ani věřit. Ale vhodně postavení, dveře zastavily kousek od nás, sestra šla na první dobrou a i přes ten neskutečný posváteční nával jsme až do prahy (celkem) spokojeně seděli.

Tak to byl včerejšek a dnešek. Bude jedenáct. Čaj už dopíjím,… asi to dnes moc protahovat nebudu.

před jedenácti roky | Ze života | 10 komentářů

Komentáře

1 | endlife | před jedenácti roky

Vařím si černý čaj… právě jsem se vzbudil hrozným záchvatem kašle a děsím se – nemůžu být nemocný, ráno chci jít běhat, vždyť je tak pěkně, a musím se učit, za týden píšu půlsemestrální test.

Chjo, snad je to „jen“ alergie z rozvířeného prachu.

reagovat

2 | Huggi | před jedenácti roky

dopuj se cernejma Halls..sice je to hnusny, ale takhle v zacatku to pomaha..

reagovat

3 | juneau | před jedenácti roky

Nemoc? Nesmi, nehrozi, nebude, proste ne. Do skoly jsem ted radeji nesel, ale seminarce neutecu.

reagovat

4 | Charlotte | před jedenácti roky

jo, mně taky nedošlo, že dneska to bude natřískaný, ale dokázala jsem se dobře procpat :-)

reagovat

5 | juneau | před jedenácti roky

Co nadelame… jet kvuli tomu do skoly o peti rano nebo den predem… do vlaku se dostaneme vzdycky a cist se da i v ulicce :)

reagovat

6 | jakub | před jedenácti roky

June, k předchozímu textu si neodpustím poznámku o zdraví – ty už mě jako neznáš nebo co?

reagovat

7 | juneau | před jedenácti roky

No… posledni dobou se toho o tobe clovek moc nedocte :)

reagovat

8 | Charlotte | před jedenácti roky

jo, ale v uličce se nedá spát (teda pokud člověk cestuje sám) :-D

reagovat

9 | Dupy | před jedenácti roky

[7] juneau : To teda, ale už na tom začal aspoň něco dělat, nebo aspoň umí dobře dělat, že něco dělá. :-)

reagovat

10 | ailyn | před jedenácti roky

varné konvice se dělí na dva druhy – rychlovarné a pomaluvarné. rychlovarnou dostal sibiřan k narozeninám a pomaluvarnou má čajmen v naší čajovně.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.