Ve snu jsem Tě opět potkal...

Naposledy jsem o nějakém snu psal v červnu. Zdají se mi jich spousty, podezřelé mi to je hlavně na koleji… ale proč o nich psát. Ujeté sny, nic jiného… dnešní noc byla nádhernou výjimkou.

Sny se mi zdály tři. Či spíše jeden přecházel v druhý a vždy je něco pojilo. Jen ta síla okamžiku, která mě natolik uchvátila ve snu druhém, mi je spletla snahou zapomatovat si vše, nenechat si jediný obraz utéct… takže v tom mám hockey, ale něco z toho poskládat mohu.

Počasí pod mrakem, v hlubokém údolí pod hrází s tátou a parťákem cosi kutíme přímo u její paty. Jsem s parťákem na brigádě, táta pracuje s námi jako dozor… počasí je opravdu mizerné, mám pocit, že celé dny předtím pršelo. A jako bych věděl i to, že se k hrázi blíží přívalová vlna rozvodněné řeky. Možná se tam snažíme v obrovském riziku na poslední chvíli něco spravit, něco tam nefunguje… nenapadá mě co, je tam jen betonová stěna.

Jenže je pozdě… vidím, jak se o desítky metrů výše přelévá voda přes přepady hráze, povodeň dorazila. Snažíme se plavat pryč temnou vodní nádrží pod stěnou betonového kolosu, abychom se dostali na břeh ještě než se otevřou výpustě… přehrady, která příval vody nezadrží a musí jej pustit dál. A to už jen cítím, jak se hladina o metr zvedá, jak nás podjela vlna chladné vody… proud umocněný povodní nás strhává korytem řeky, s tátou se držím nějakého stromu, o parťákovi nic nevím. Dostáváme se na břeh…

Táta je pryč, jsem ve svém pokoji, doma je ještě máma se sestrou a snad i nějaká nevhodná návštěva. Vykláním se z okna pokoje a sleduji hladinu vody z rozlité řeky, která si nyní razí cestu většinou údolí. Náš dům doposud stojí na suchu… ale zvláštní pocit, sledovat údolí pod vodou a přitom všechny stavby stojí tam, kde je najdeš i v realitě.

Máma se sestrou balí spacáky. Nezúčastňuji se, a ještě mi dávají za vinu, že jsem je někam zašil… žádný nenajdu a jsem podle nich naprosto neschopný. Ony si vezmou svoje, někam odcházíme…

Cizí okolí, domy nepoznávám, jiné svahy,… snad rekreační tábor kousek nad vesnicí? Není mu podobný, ale lokalita by souhlasila. Chatky, vysoké stromy, brzy se setmí… sestra s mámou jsou pryč, dál už nehrají roli. Mířím k chatkám…

Možná právě toto skautské a tábornické prostředí může za to, koho mi mysl dosadila do tohoto příběhu. Znám jen tvoji tvář a právě ty ležíš vedle mě na posteli, krásná a celičká nahá. V příjemném a útulném prostředí chatky, přítmí, teplo, ticho, tvoje hřejivá blízkost… je až omračující skutečnost, že jsi holka, kterou znám. A přitom nikdy nepotkal… jen tam ležím a prohlížím si tvé krásné nahé tělo, nic přede mnou neskrýváš a dlouho se usmíváš.

Nevím, zda k něčemu došlo. Přijde mi, že jsem snad sám oblečený a ani sen mi nenabízí žádnou indicii k tomu, co se stalo. Opravdu si myslím, že jsem se tě ani nedotkl… pak by to nedávalo smysl, ale co bych po snech mohl chtít?

Jen to byl tak intenzivní pocit, že jsem jej nechtěl zapomenout. Vím (i ve snění), že na to dojde hned po probuzení, proto si ty okamžiky ticha jen snažím přehrávat v mysli, zapomatovat si každičký tvůj pohyb, křivku těla,… nechci to zapomenout. Probouzím se, hned si vše představuji znovu, abych tě neztratil. Vždyť je něco po šesté… spím dál, znovu a znovu se snažím vrátit k intimní atmosféře předešlých okamžiků, nenechat si je vzít.

Proč mi na tom tak záleží, mohla by ses ptát? Nevím… nic z reálného světa nereálného internetového bytí nenasvědčuje tomu, že by mi na tom záležet mělo. Možná je to jen záblesk starých dobrých časů, zlatého věku icq, jaro 2003… vzpomínka na minulost. Nic jiného už ani nemáme.

Jsem rád, že se mi tento sen zdál.

před 14 roky | Sny | 2 komentáře

Komentáře

1 | Anezska | před 14 roky

znáš song reality show od brainstorm?

reagovat

2 | juneau @ | před 14 roky | reality-show.net

ne, ale behem pristi pul hodinky mozna budu…

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.