Večerní fotbálek

Občas si s klukama zajdeme na hřiště zablbnout s míčem a malými bránami, většinou tak ve čtyřech v pěti lidech. To je ta správná honička a pocit, kdy se plazím domů opravdu utahaný a politý schnoucím potem, ten je k nezaplacení. Po deseti hodinách na blbé židli u monitoru…

Včera to ale bylo jiné. Tedy, těch deset hodin u monitoru zůstalo, ale fotbal nás mělo hrát šest. To už je něco jiného! Tři na tři, nějaká ta kombinace, no těšil jsem se. Jenže to nedopadlo, šestý nepřišel, pátý měl přijít až po půl hodině a ještě k tomu nám branky zabavili jiní teenageri. Kluci z dorosteneckého týmu, věkový průměr tak patnáct let.

No ano, nakonec jsme dali mač v nějakých 11 lidech, větší hřiště, víc běhání, super akce, padesát střel mimo bránu, mokrý trávník, … a ta děcka si nás dávala a dávala :) Třeba mou jedinou výhodou je rychlý běh. S míčem kouzla neumím, nijak přesně nestřílím, před střelami uhýbám, a příčí se mi vyšít z pěti metrů dělovku do brankáře. Takže se při hře hlavně bavím a směju, co jiného mi zbývá :) Ale ti kluci uměli, hráli v určité sestavě, nelítali za míčem tak zběsile jako my a dali o gól víc než my. Prohráli jsme to tři dva a po hodině a půl jsme to zabalili, ačkoli bylo znát, že už kluci nemohou a že bychom to nějakými brejky mohly otočit. Osobně mě by tedy spíše sejmula křeč do stehenního svalu :)

Utahal jsem se náramně… dnes si nemohu dřepnout, chodím jak kačer. Paráda :)

před desíti roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.