Tropická vedra. Napíšu si, že byla tropická vedra, až budu zase někdy v zimě v noci sjíždět archiv blogu za poslední půlrok… no, takže jsou vedra. Poslední týden dennodenně přes třicet, slunce od rána do večera, kapky deště bych spočítal na jedné ruce (v druhé držím konev na zalévání). Všechno je vyprahlé jak v poušti, stromy shazují jabka švestky, kdy jsem naposledy sekal trávník ani nevím … v kanclu mi teplota ustavičně leze k 29 stupňům, ještě že tu můžu sedět jen v trenkách. No, právě jsem si – o půl osmé ráno – sundal košili. Začínalo mi být teplo (27°C).
Naši byli v Chrovatsku, starali jsme se jim o hospodářství. A vzhledem k těm vedrům i o bazén 🙂 Prakticky obden jsme tam jezdili, vykoupat se a pak zalít zahrádku a truhlíky atd. Jeden den jsem vyrazil přes kopečky na kole, že holky dojedou autem později. Šlapal jsem si mezi poli obsypanými kombajny, a najednou se mi řidítka zamlela, jak kdybych vjel do nějaké rýhy. O sekundu později jsem už věděl, že mám píchlé přední kolo. Z pláště čučel trn jak z šípku. No doprčič. Jsem v polovině trasy, do cíle bych kolo musel přes hodinu tlačit … naštěstí holky teprve vyjížděly, stačilo (ehm, „stačilo“) tedy doběhnout kilometr dva k silnici a počkat na tento servisní vůz 🙂 Ještě že se do okty kolo vejde. Tohle mě ale konečně dotlačilo řešit připravenost, takže jsem sedl k netu a zakoupil 10cm minipumpičku, plastové sundávací montpáky, a mini kapsičku pod sedlo. Záplaty na kolo jsem už měl, a na píchlé duši si po letech ověřil funkčnost. Tak, a příště už oprava defektu v terénu (až tedy zase jednou za pět let píchnu).
Přemýšleli jsme, že si uděláme poslední víkendový výlet do Prahy, než ivka porodí. A bez Báry. Ale jak se termín blížil a teploty se blížily 35°C … tak nás vidina prolejzání rozpálenou Prahou přestala lákat. Hm, a co jet prostě někam jinam? Ke koupališti? Užít si víkend bez Báry. Jenže … shánět ubytko na poslední chvíli, a pak dát za víkendové válení někde u koupaliště x tisíc, jen abychom popojeli autem sto kilákům někam jinam? Hm … pak že bychom to stočili směr Jeseníky, tam by mohlo být trošku chladněji, nějaké nenáročné vycházky, možná jeskyně … ale … když pojedeme bez Báry? Vždyť by tam mohla být s námi, taky by si to užila. Připadalo mi to sobecký. Neřeknu, kdybychom jeli do nějakého wellness, kam by Bára nemohla, ale na obyč víkend v Jeseníkách? A předpověď na víkend stále v katastrofických číslech (na teploměru) … a když pak ivka řekla, že takových veder slibují ještě dva týdny, tak jsem navrhnul, že se na výlet vykašleme, a místo toho konečně koupím bazén! Pokud bude takovéhle počasí pokračovat, tak ho ještě fest využijeme. Schváleno.
Takže teprve třetí léto, co bydlíme ve svém (já vim, já vim, Hypotečko), jsme si pořídili bazén. Typicky nafukovací z Mounfieldu, 3.6×0.9. Ve čtvrtek ráno jsem nabouchal objednávku s vyzvednutím v Brně, v 9:01 to bylo nachystané, ivka se tam cestou z práce stavila, a v pátek odpo jsem to začal chystat. Udělat rovinu. Pohoda, ne? Jasně, skopat na kámen ztvrdlou vypečenou hlínu, pod dohledem pálícího slunce … ale prostě ten bazén se bude přes noc napouštět, tečka! Pěkně s dvoumetrovou vodováhou jsem kontroloval rovinu a i když si člověk říká, že je to vybrané místo „skoro rovný“ a jen se tady na jedné straně trochu ukope, a na druhé trochu vysype … tak se nakonec zakopávám 15 čísel na jedné straně, a na druhé musím 20 nasypat. Mozek dokáže pěkně klamat, zlatá vodováha. Takže dřina na pěkných pár hodin. A pivo jsem si dal jen jedno, chlemtat ho v takových podmínkách po litrech by byl čirý nerozum!
Plácek byl, vyrovnat pískem, položit termínu a hurá na půdu pro balíky polystyrenu (dědictví po předchozích majitelích), a rozskládat dvě vrstvy. Bude to od země pěkně izolovat. Ale toho bílého bordelu, co je nyní všude kolem … jsem regulérně odhodlaný vytáhnout ven mazlíka (prům. vysavač) a vysávat ty bílé kuličky z trávníku. Takovéhle „nepatřičnosti“ v trávě mě strašně vytáčejí, a když budu den co den narážet na svítící bílé kuličky … ááááá! Fuj. Z rozpálené garáže jsem vytáhl starý koberec (po odskládání 10 fošen …), rozložil, naměřil kruh bazénu, oříznout, přenést rozložit … no a hurá rozbalit a rozložit bazén! O půl desáté večer jsem ho začal napouštět 16stupňovou vodou. Přesně jsem odstopkoval, jak rychle nateče 15 litrů, a spočítal, kolik se toho do rána napustí, a trochu upravil průtok … a stejně jsem dnes s prvním zazvoněním budíku vystřelil, jestli není bazén nějak zhroucený s vodou dávno vyteklou do trávy. No a protože Bára byla nakonec dle původní domluvy ponechána tetě a babičce i přes noc, a byla tam naprosto spokojená, tak jsme si sedli na terasu a odpočívali tam až hluboko do noci.
Je po osmé, za chvíli půjdu sestavit filtraci a řešit další serepetičky kolem. Solární ohřev jsem (zatím?) nepořizoval, tak uvidíme, jak se bude teplotě dařit. Dnes tam ještě chci vypustit pěkných pár bojlerů teplé vody, ať se to trochu pošťouchne. Až dorazí Bára, tak bude hned chtít do vody … to ji v těch 16stupních rychle přejde.
Připojte váš komentář