Velmi podivný podzimní den

Dnes to nebude o pornu nebo jiných společensky neprotlačitelných tématech, ale o dnešku. Po týdnu stráveném s chřipkou doma jsem se musel opět vypravit do prahy. A pak tu někdy v jednu sedím na koleji, zírám před sebe a připadám si, jako bych byl mimo celý rok. Na týden jsem naprosto vypadl ze zaběhnutého rytmu (se kterým toho moc nenadělá ani zkouškové) a naprosto se bránil návratu do něj. Nevím, co všechno se v tom frustrujícím pocitu sešlo, ale popsal bych to jako (chvilkovou) naprostou beznaděj.

Další věcí je, že na takové pocity nejsem zvyklý. Žiju si svůj přímočarý, jednoduchý a poklidný život, kde se maximálně někdy rozhádám se sestrou o to, kdo pojede nakoupit nebo s ivonkou kvůli nějaké absolutně malicherné pitomině, a to je asi tak veškeré vzrůšo… i když…

Dnes jsem odcházel ze školy a cestou k šalině přešel přes přechod pro chodce (jednosměrná ulice). Měl jsem ho takových pět deset metrů za zády, když se na něj s dlouhým troubením přiřítilo nějaké auto a tam to zapíchlo. Okýnka stažená, vpředu dva (snědí?) chlápci, nějaký přihřátý hiphop na maximum, vohnoutogangsta style. Ohlédl jsem se, co se to za mnou děje, ale šel dál, ostatně co taky jiného. Auto za chvilku na plný plyn vyrazilo ulicí a předjelo mě, v tu chvíli mi už ale upřený pohled spolujezdce přišel znepokojující. O padesát metrů dál to otočili a velmi agresivně se zařadili do kolony v protisměru (kdo by takové pošuky taky nepustil před sebe, když si dělají prostor bezmála oťukáváním nárazníků). Znovu zazněla hlasitá muzika a z okýnka křik „Vy ste piče všichni…“ případně v obdobném duchu, ale opět, i na těch 20 metrů, jako bych měl být já hlavní příjemce tohoto sdělení – opět upřený pohled na mě. Čímž to končilo. Nevím, co si o tom myslet.

Ale jel jsem na kolej a to je vždycky fajn.

K desáté Červený trpaslík a díl Mimo realitu. Hm, začátek mi není povědomý, zvláštní. Ani po chvilce se nechytám. A tak dojdu k poznání, že ačkoli se považuju za nadprůměrného znalce trpaslíka a co půlrok sjedu všechny tři VHS kazety s prakticky všemi díly (zbylé nenahrané mám na pc), tak tento mé pozornosti unikl a já jej ještě nikdy neviděl. Představ si, že jsi všechny díly nějakého seriálu viděl už 10× a po tolika letech zjistíš, že jsi přesto stále ještě jeden neviděl. Já byl šokován :) Tento díl byl o olihni beznaděje, zvláštní spojitost s odpolední depresí.

Tak to snad raději uzavřeme nějakým vtipem.

Prijede chlap z Ruska a hned se ho ptaji: „Hele vy tam prej mate az 60° mrazy?“
Odveti: „To je blbost mame tam tak –24°C v loni byl nejvetsi mraz a to bylo –26°C.“
„Ale vzdyt ve zpravach furt ukazujou ty zasnezeny stromy…“
„Jo ty myslis venku…“

před jedenácti roky | Myšlenky | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.