Víkend u vody
V sobotu ráno jsem si u ivonky vegetil v obýváku pod vlnami nové wifi,
takže s noťasem a kávou. Na fejsbůku jsem se dočetl, že se sousedi jedou
koupat na Tovickou nádrž. S vojtou jsem se dlouho neviděl (ehm, týden), a
tak jsme se s ivonkou sbalili, vytůroval jsem raketu a vyjeli jsme za nimi.
Teplo bylo fajnové, voda taky teplá, i když nijak extra čistá … váleli
jsme se u vody, házeli si míčkem a pak na jejich pálavě podnikli krátkou
projížďku od pláže k silničnímu mostu přes blízkou zátoku. U pádla
jsem se nadřel jak sviňa, protože pája s martou na pálavě zezadu viseli a
vezli se, takže jsme prakticky pořád stáli na místě, i když už jsem
měl paže úplně mrtvý Pak se odpojili a my vystřelili po hladině jak šíp
Nakonec jsme si párkrát
skočili z mostu, kdy ivonka s martou popojížděli s pálavou a já
s vojtou a pájou vylezli na most a ze čtyř až pěti metrů skákali do
vody. Nikdy jsem z takové výšky neskákal, šel jsem po nohách a padal a
padal a padal… ani jsme nevěděl, kdy se mám nadechnout a jak to vůbec
ukočírovat, abych dopadl opravdu po nohách a ne nějak našikmo. Zážitek
… šipku jsme nakonec neskočili, protože nahoře na to pokaždé přešla
chuť
I tak to stálo
za to.
Večer jsme si zašli k sudovi na večeři, oba jsme si dali vepřovou krkovičky v hořčičné marinádě s opékanými bramborami … lahoda. A dvě plzně.
V neděli z postele už o půl osmé a v osm jsme byli u nás, nasedli
s našima do auta a vyrazili k Pardubicím na Písňáky, do
zatopeného lomu u Mělic. Před rokem jsem tam
byl s klukama, naši tam už taky dříve byli, mělo být horko … za
dvě hodiny jsme tam dojeli a našli si místečko na plné pláži. Všudy
přítomný písek je otravný, ale voda je průzračná a teplá, no paráda.
S ivonkou jsme doplavali na
ostrůvek, z něj na druhý břeh, tam si dali pívo a pak to zase
přeplavali zpátky … paráda. Já měl na rukou navlečené žabky, protože
jsem tam nechtěl chodit bosý (na tom rozpáleném písku by se dala dělat
vajíčka), a díky nim jsem měl mohutný záběr Jako Phelps
Později odpoledne došlo
i na bouřku, ale to už jsme byli v autě a vraceli se domů. A zase
usínání se spálenými rameny…
V noci se přehnala bouře i přes Vysočinu, ale škody u nás
nenapáchala. Dopoledne přijel na návštěvu šéf s přítelkyní. Pro něj
dělám většinu programátorské práce a abych to tátovi zbytečně
nekomplikoval, tak ho označuji za svého šéfa Chvíli jsme pobyli
u nás, zajeli se podívat na přehradu a teď už jsem s ivonkou sám doma,
čekám na naše a pak se vypravíme na jih. Vypadá to na večerní
grilování.
před desíti roky |
Ze života |
1 komentář