Víkend utekl jak voda
A ačkoli se mnou ivonka nesouhlasí, myslím si, že se toho událo docela dost, co bych si [RedDwarf quote]mohl poznamenat pro pozdější posezení se sklenkou brandy a přehrávání svých slavných vítězství[/RedDwarf quote].
Pátek byl možná tak zajímavý tím, že jsem se táhl z prahy do brna s keříkem nějakých růžiček v batohu 
To dalo jinak nudné cestě docela šmrnc. Setkal jsem se s ivonkou na hlaváku, vzal ji na oběd a vyrazili jsme domů
Co taky v brně. Mnou nejvíce nenáviděné vesnici v ČR.
Pátek už nějak doběhl, posezení v hospodě,…
Jo, ještě jsem si uvědomil, že tu bylo docela živo ve čtvrtek, kdy sousedi vystříkali práškový hasičák po chodbě a celý den z toho bylo docela haló, obzvlášť když jsem dal fotku na studentský server s velmi nelichotivým zhodnocením IQ aktérů.
Tož tak.
Sobota… vstávání u Esa (televize v pokoji je mor), odpolední procházka za sněženkami (bledulemi) krásným slunečním dnem, večer… večer míra domluvil menší oslavu pro čerstvě 21 letého toma. Všechny nás donutil dojít do hospody a pak sólo zašel pro toma, že s ním musí něco důležitýho probrat a nejlíp to půjde nad pivem. Ten fakt zíral Všichni pohromadě jsme se neviděli už dlouho.
Tím (tedy zavíračkou hospody) večer nekončil a jedním autem jsme se na etapy převezli do city do vyhlášenějšího podniku. Tam zábava pokračovala, ale my s ivkou toho měli dost – a s takovýmto prodloužením jsme ani nepočítali. V jednu jsme se nechali ještě s vojtou zavézt domů a šli spát. Sestra přijela v pět
Další úžasností víkendu byla moje rostoucí osmička. Velmi super úžasné. Fuj.
Ale dalším bodem víkendu byl nedělní oběd v docela vzdálené, leč vyhlášené restauraci uprostřed Žďárských vrchů. Odlehlé vesnice, rozbité cesty, samé kopce… a strom přes silnici! Času nebylo nazbyt, možností objetí také ne, táta ještě nedobrzdil a já už otevíral dveře a jal se jej soukat ze silnice jak línou krávu z vlakového přejezdu. Těžký byl jak těhotný hroch, ale pohnul jsem s ním a projeli jsme Cítil jsem se jako hrdina dne
Odměnou mi byl královský oběd – kuřecí s modrou nivou a opékané brambory. [RedDwarf quote]Prostě lahůdečka![/RedDwarf quote]
Domů jsem si to odřídil sám a zatímco u nás není ani stopa sněhu, tam na vrcholcích Vysočiny jsem místy svištěl po ledu lesy, za které by se ani Tři oříšky pro popelku nemusely stydět. Kouzelná jízda.
Kouzelnější byl ale jeden „moto-výlet“ po trase jednoho našeho předchozího cyklo-výletu, kdy jsem se na dvojku proplétal jakousi vyhnálovskou vesničkou mezi statky a chatami vzhůru do kopce s (tátovou) dobrou vírou, že jedeme po správné cestě. Asfaltka bez děr přešla v asfaltku s dírami, ta v asfaltku se sněhem, ta v rozbahněnou kamenitou asfaltku a ta v polnačku s třiceti čísly sněhu Pár desítek metrů couvání a cesta zpátky Trasa průjezdná pouze v létě a pouze na kole.
Po návratu s ivonkou na místní kopečky, bylo krásně a kdo by seděl doma.
PS: Povšimněte si konstrukce, na niž jsem upevnil foťák.
PS2: Celý text je stylisticky docela rozháraný, ale komu by to vadilo. Hlavně že jsem ještě neumřel.
před dvanácti roky |
Ze života | 
3 komentáře
… takovej vesnicak z Prahe bude rejpat do hlavniho Brna 