Víkend v Jeseníkách
I letos jsme s ivonkou a jejími rodiči vyrazili na víkend do Vrbna pod
Pradědem, abychom tam s jinými rodinami okupovali jednu chatu, prochodily
hory a projedli se a propili nocemi. Zatímco minulý rok mě výšlap na
Kamzičí vrch děsil ještě následující týdny, tentokrát se díky
počasí méně chodilo a více pilo. I když, vzpomenu-li si na loňské
vyvádění, tak letos to bylo nějaké klidnější
Nevím proč, ale Vrbno mám v paměti zafixováno jako vlhké chladné město plné stromů s minimem obyvatel. Ale v pozitivním smyslu. Pocit zeleného města po dešti, kdy ještě nevyšli ven lidé a z okolních kopců neustále stoupá pára. Letos to nebylo jinak, jen podzim začal dříve a vše je ještě k tomu nádherně barevné. Ale nenašli jsme si čas na procházku jako loni, kdy jsme si tam i do cukrárny zašli.
V pátek se přijelo tak v jednu hodinu, a na chatě nás bylo asi tak sedm
a pes. Moc se nedělo, čekalo se na ostatní účastníky, inu otevřela se
pětilitrová butela bílého, které jsme nakonec pili jen já s ivonkou. Do
večera se zábava rozjela, dorazili všichni ostatní a srandy bylo až až.
V pařební místnosti visí čtyři stejné linority nějaké hory v různém
barevném provedení, evokující roční období. Jenže protože se poslední
roky vždycky dohádají, co je teda léto a co jaro a co podzim (jen zima je
jasná), tak se to tentokrát vzalo vážně, rozdaly hlasovací lístky,
sepsalo skóre a bylo rozhodnuto Fixou se to na ně zezadu napsalo a hádky již nemají
smysl
V sobotu přes poledne výlet na Šerák, ale lanovkou jsme vyjeli jen do poloviny, viditelnost byla mizerná a co potom navrchu, a sešli si to lesem zase zpátky a jeli na oběd ke grizlymu, do jedné stylové hospody v Ludvíkově. Zbožňuju restaurace, kde mají jako přílohu staročeské brambory. Po kvalitním obědě jsme se s ivonkou vydali rekreovat do Karlovy studánky (nejčistší ovzduší ve střední evropě). Nakonec, kdybychom nejeli, tak bychom si asi prošli Vrbno. Večer obligátní pitka.
A dnes již jen cesta domů, kterou jsem z velké části prospal. Shrnu-li
to, pak to bylo fajn. Ve dvou jsme zdolali pětilitr vína, neviděli praděd,
neviděli vlastně žádný vysoký kopec – pořád zamračeno, ale na
rozdíl od minula to bylo takové nějaké lepší. Minule jsem nevěděl, do
čeho jdu
před 14 roky |
Akce Ze života |
5 komentářů