Víkend v Jeseníkách

I letos jsme s ivonkou a jejími rodiči vyrazili na víkend do Vrbna pod Pradědem, abychom tam s jinými rodinami okupovali jednu chatu, prochodily hory a projedli se a propili nocemi. Zatímco minulý rok mě výšlap na Kamzičí vrch děsil ještě následující týdny, tentokrát se díky počasí méně chodilo a více pilo. I když, vzpomenu-li si na loňské vyvádění, tak letos to bylo nějaké klidnější 

Nevím proč, ale Vrbno mám v paměti zafixováno jako vlhké chladné město plné stromů s minimem obyvatel. Ale v pozitivním smyslu. Pocit zeleného města po dešti, kdy ještě nevyšli ven lidé a z okolních kopců neustále stoupá pára. Letos to nebylo jinak, jen podzim začal dříve a vše je ještě k tomu nádherně barevné. Ale nenašli jsme si čas na procházku jako loni, kdy jsme si tam i do cukrárny zašli.

V pátek se přijelo tak v jednu hodinu, a na chatě nás bylo asi tak sedm a pes. Moc se nedělo, čekalo se na ostatní účastníky, inu otevřela se pětilitrová butela bílého, které jsme nakonec pili jen já s ivonkou. Do večera se zábava rozjela, dorazili všichni ostatní a srandy bylo až až. V pařební místnosti visí čtyři stejné linority nějaké hory v různém barevném provedení, evokující roční období. Jenže protože se poslední roky vždycky dohádají, co je teda léto a co jaro a co podzim (jen zima je jasná), tak se to tentokrát vzalo vážně, rozdaly hlasovací lístky, sepsalo skóre a bylo rozhodnuto Fixou se to na ně zezadu napsalo a hádky již nemají smysl 

V sobotu přes poledne výlet na Šerák, ale lanovkou jsme vyjeli jen do poloviny, viditelnost byla mizerná a co potom navrchu, a sešli si to lesem zase zpátky a jeli na oběd ke grizlymu, do jedné stylové hospody v Ludvíkově. Zbožňuju restaurace, kde mají jako přílohu staročeské brambory. Po kvalitním obědě jsme se s ivonkou vydali rekreovat do Karlovy studánky (nejčistší ovzduší ve střední evropě). Nakonec, kdybychom nejeli, tak bychom si asi prošli Vrbno. Večer obligátní pitka.

A dnes již jen cesta domů, kterou jsem z velké části prospal. Shrnu-li to, pak to bylo fajn. Ve dvou jsme zdolali pětilitr vína, neviděli praděd, neviděli vlastně žádný vysoký kopec – pořád zamračeno, ale na rozdíl od minula to bylo takové nějaké lepší. Minule jsem nevěděl, do čeho jdu