Vyhlaďtě !&@#!! regulární výrazy!!!

Ten nadpis je aktuálně výstižný. Nejdříve samozřejmě co to je za nadávku, ty regulární výrazy. Je to strašná nadávka. Je to kletba z nevymáchané huby prokletého. Je to pojmenování, které si nezaslouží ani ženská kopající chlapa na potkání mezi nohy (a to už je hernajs co říct!). Je to… je to… je to k posrání, to mi holka věř.

To zanedbatelné procento programátorů, kteří aktuálně vědí, se beztak usmívá pod vousy… a já nevím, zda se mám pokoušet osvětlit problematiku porovnávání výrazů i zbylým 99.7% návštěvníků.

Úzce to souvisí s mým včerejším uvažováním nad vylepšením svého redakčního systému, kdy budu do textu vkládat vlastní tagy a script mi z nich vytvoří relevantní html, s nímž se já logicky nebudu muset obtěžovat. Jak nádherné, jak užitečné a jak jednoduché…

Jen to nepůjde bez regulárních výrazů, toť vše. Tedy, samozřejmě že by to šlo… tak jsem kdysi vytvořil script zpracovávající http:// odkazy do html podoby. Měl 180 řádků a nebyl 100% úspěšný. Pak jsem se setkal s regulárním výrazem, který se vešel na jeden slovy jeden arabskými čísly 1 římskými čísly I řádek. Vidíš, jak mocná zbraň to je… proto jsem po svých partyzánských řešeních na stovky řádků hodlal sahat až v okamžiku odjištěné devítky u levého spánku. Věř mi, kotě, už jsem slyšel cvaknutí pojistky…

Jinak se samozřejmě omlouvám, že tu dnes nenajdeš nic srdceryvného (i když, z pohledu programátora je tu zaděláno na řecké drama), nic objevného ani skandálního či z holčičího pohledu jakkoli zajímavého… dnes je to tady seance pro tvrdé chlápky s nabušeným chlupatým hrudníkem, kteří si do lesa nosí vedle medvědobijeckých seker a dvoumetrových husquaren taky upatlanou klávesnici, na níž mezi kácením sekvojí a popíjení Jackovy domácí whiskey programují ty nejdrsnější kódy, jaké kdy Echelon parsoval. Mno, dejme tomu.

Můj vlastní regulární výraz hledající v textu text_odkazu prostě nefungoval… pokud se v textu vyskytly dva takovéto úseky kódu (logicky s různými parametry) zastupující odkaz, výsledkem hledání bylo vše od první { po poslední }… tedy třeba polovina stránky. Děkuji, krajně nepotřebné… začal jsem s tím v osm.

A dva plnohodnotné odkazy se objevily poprvé v 23:35… po třech a půl hodinách smolení jednoho řádku, tisíce kombinací, pokusů, litrů potu… děkovat můžu skvělému článku na rootu. Problémem byla tzv hladovost reg.výrazů. Ale to už si dohledej tam, pokud tě to zajímá. Jsem naivní, přiznávám. Pro zájemce (opět naivní) vkládám aktuálně pracující výraz: {A;([^}]);([^}]);([^}]*)}… nalezené znaky zastupované výrazy v kulatých závorkách jsou ve výsledku zastoupeny \\1,\\2,\\3 zástupci, kdy \\\1 je obsah první závorky a první závorka zastupuje v původním kódu url.

Naprosto znechucena? Nedivím se. Je to prostě sranda.

Vzpomínáš? Dnes jsem si měl koupit pneušku na kolo. Houbeles. Máma, ač mi včera sama navrhla, že bych ji a sestru autem hodil do city do práce a školy a sám si nakoupil a zase se odvezl domů, mě dnes prostě nevzbudila. Moje včerejší „ok, platí“ brala jako velmi nejistý souhlas, patrně neznalá mé ráznosti rozhodování, kdy pokud je něco zřejmé, tak to nerad okecávám. Jsem poučen pro příště Pneušku tedy nemám a pojedu si pro ni zítra. A to bylo dnes tak hezky…

Teprve teď v noci dělám u pc něco smysluplného (ač to z textu může vypadat všelijak). Kreativní práce je u mě na vyšší pozici než neaktivní čtení každé pitomosti, kterou na netu najdu, ať už to jsou nepodstatné zprávy či např jeden usácký sex blog… nevím proč, ale raději programuji v noci. Poslední dobou tu bývám sám, aktuálně je 0:16 a icq je prázdné… ale není to jen tím.

Za chvilku je tu polovina června. Je to v hajzlu, naprosto… celé jaro za monitorem nebo v sešitech, a když už to chci konečně změnit, tak mi to zkoušky nedovolí. Dnes opáčko matiky na vut… v obtížnosti se to nijak neliší od vše, ač jsem byl přesvědčen o opaku. To jen převody mezi číslenými soustavami si musím zopáknout, nějaký ten vývojový diagram a co já vím… nechce se mi, venku začíná být hezky.

Těším se jak malej fakan. Na co?

Kdybys věděla, jak krásná je příroda v sedm hodin ráno… naši budou odjíždět do práce, já s baťůžkem vyrazím na kole opačným směrem… jen já, mobil, tacháč, digitál, litr vody, kdoví co dál… mapu stěží, protože směr, kterým tak rád jezdím, je za hranicí té, co mám… no co. Jak úžasný byl trip, kdy jsem doma sedl nad automapu, na loket si napsal pět vesnic v pořadí, v jakém jsem v nich měl vířit prach a vyrazil. A podle mapy na lokti se opravdu orientoval… jak je nádherné sjíždět kopec a vlétnout do vesnice šedesátkou, stát ve šlapátkách a mírně pružit v kolenou, pak zaseknout zadní kolo a smykem se svézt k turistické mapě u zastávky autobusu, chvíli po ní jezdit prstem a pohledem skrze oranžová skla brýlí a oblaka zvířeného prachu hledat známá místa, aktuální pozici, směr, důležité křižovatky… hodit očkem kolem, koho jsem zaujal a znovu nasednout, na 2:3 odpálit z místa hned na 2:6 a při 3:6 jsem už tečkou na obzoru.

Věřila bys, že mám zpocené dlaně? A chvěji se chladem? Tohle to se mnou dělá, takhle se mnou cyklistické vzpomínky mávají…

Jestli zítra nebudu mít pneušku, tak se asi zblázním a sežeru nudou. I s kostma.