Vyhlašuju boj všem hajzlům!

Tak, úderný nadpis bych měl za sebou a jen přiznám, že se zbytkem textu nebude souviset. A pokud ano, tak to nebude záměr :) Prostě mi jen tenhle fragment jednoho songu od Škworů zní celou cestu vlakem v hlavě a vysloužil si tak čestné místo na internetovém stříbrném plátně. Tož tak.

Opět v couráku, opět s mobilem na… opět s notebookem na kolenou, opět… bloguju :) Everytime, everywhere… nebo anytime, anywhere? Nebudu to řešit, jdu sekat slova jak Baťa cvičky. Předpokládaná informační hodnota mizivá, zábavní potenciál lehce nad průměrem. Tímhle si jsem jistý, a přitom ani nevím, jakým slovem začnu příští odstavec ;)

To bychom měli už dva odstavce textu naprosto o hovnu. Když se daří, tak se daří :)

Dnes mi cesta vlakem docela utíká. Odjezd z hlaváku někdy ke čtvrté, ale vlak tam už půl hodiny stojí, takže vždycky přikvačím dříve a vybírám si místo. Dnes mi to zkomplikovaly expresní rezervace na kupéčkách, ve kterých jsem se hodlal uhnízdit. Jsou tam jen tak? Nebo opravdu platí? V jednom kupéčku už seděla holka, zeptal jsem se tedy, zda jsou místa rezervována. „Doufám, že ne,“ odpověděla. „Budu doufat s vámi,“ byla moje pohotová odpověď a přisedl jsem si do jejího kupéčka. Ivonku, čtoucí řádky o mých seznamováních s holkami ve vlaku s rudou mlhou před očima, uklidním tím, že až na dotaz, zda bych jí nemohl pomoci otevřít dveře od vagónu ve stanici, kde jsme oba vystupovali, to byla poslední slova, která jsme spolu promluvili. Ale bylo to kotě jak lusk ;)

Za jízdy jsem si totiž našel jinou zábavu: dočetl jsem knihu Muž na prodej (Pavel Frýbort), který se pro mě tímto dílkem stal největším literárním objevem poslední doby (mám holt proti mně neznámým českým spisovatelům nemístné předsudky) a pak jsem se z nudy pustil do Statistiky pro ekonomy… snad ti nebude přes víkend chybět, jakube :) Ne že by se tyto knihy daly srovnat, ale minimálně jsem splnil lehký dluh vůči výuce statistiky. Na přednáškách jsem byl naposledy tehdá, když se vysočina nořila do metru sněhu. A kupodivu zatímco v praze je to samá nahá baba na dece, povedlo se mi tu u kolejí zahlédnout pomalu tající muldy sněhu. Teď už tu vypadají opravdu nepatřičně.

No, co zajímavého napsat. V pondělí se mi do školy cestovalo nic mocově, protože byl svátek před pracovním dnem a komplet celá morava se rozhodla jet mým spojem do prahy. Sedl jsem si jen tak tak a kupé bylo záhy narvané skoro do posledního místa. Neměl jsem ani tolik místa, abych se mohl učit na čtvrteční písemku. Už jen obrátit list v knížce znamenalo šťouchnout do obou dam, co vedle mě seděly. Nemluvě o tom, že jedna z nich začala usínat a klimbala tam s takovou odhodlaností, až jsem čekal, kdy se mi opře o rameno. Nevadilo by mi to, výjimečné situace jsou kořením života.

Úterý ve škole, odpoledne jsem si trochu pospal a vydal se na metody získávání informací. Tam mě potěšilo, jak se mi daří zpracovávat zadání jednoho úkolu, s jednou věcí jsem se obrátil na profesora a ten mě pak mimoděk upozornil, že ten postup samozřejmě byl na přednáškách, ale tím že teď nebude čeřit vodu… těžko mu už pak budu tvrdit, že jsem nepotřeboval, aby mi názorně ukázal postup, který jsem už před týdnem dvakrát bez chyby provedl a tentokrát jsem se jen ptal na jeden dílčí problém. Hajzlík malej. No ale měl jsem zase jednou pocit, že probíranou látku chápu a to je to hlavní :)

V úterý místo učení counter-strike i s mariánem z vedlejšího pokoje, ale šel jsem docela brzy spát a ve středu si vstal na devátou, posnídal u epizody south parku, podíval se na jednodušší výpočty na písemku, šel do školy… jen to tam bylo docela dlouhý, dvě ze tří přednášek bych normálně strávil s hágenem, ale ten teď loví sukně v bělehradě a tím pádem to byl docela nudný…. vopruz. Ale vydržel jsem tam až do půl osmé a pak hurá na kolej učit se. Po menší partičce counter-striku :)

A v jednu v noci jsem se opíral o desku stolu s hlavou v dlaních, stůl zasypaný papíry, na monitoru patero dokumentů… Milane, z toho by jeden blil! Prostě jsem uměl kulové, lehké příklady docela jo, v těžkých jsem měl bordel, jímala mě hrůza. Nepříjemné. Raději jsem šel spát a ráno jsem si ještě lehce přivstal, abych na to při snídani koukl. Nevím, jestli tomu ta hodinka nějak prospěla, ale do školy jsem jel s fakt pěkným strachem.

A tak zatímco v ukázkovém testu, který nám učitelka minule ukázala, byly samé drsňárny a vypečenosti, v tom reálném dnes… byly opět samé drsňárny :) Jeden příklad byl lehčí, další těžsí jsem taky spočítal, sestavení sítě se mi také povedlo (poprvé, ani večer mi žádná nevyšla) a poslední ruční spočítání příkladu přes matice mi také vyšlo (podruhé, večer mi vyšel jen jeden)… ve výsledku jsem s sebou spokojený, ale moje znalosti ten test opravdu neprověřil, uměl jsem a umím kulové :) A i když jsem měl možnost kompletně čerpat z přednášek a materiálů (učitelka seděla u stolu a my byli za svými stolky s PC jak za středověkou hradbou), použil jsem je jen párkrát a to jen pro ujištění, jestli jsem při výpočtu postupoval správně. Nj, studium na vysoké škole. Teď ještě zvládnout zkoušku a jeden předmět v kapse.

V poledne jsem jel na kolej a po obědě (a dvou epizodách south parku) zalezl do postele. Za hoďku mě budík tahal ze spaní jak hasiči ze dna rybníka, ale vlak by nečekal, tak jsem se rychle sbalil, vyměnil si dveře od pokoje s ondrou a odjel na hlavák.

A tak jsem tady :) Za půl hodiny budu u ivonky, ale noťas mi vydrží maximálně deset minut. Dvacet minut budu muset čumět z okna jak… jak nevím co. Ale v tom Muži na prodej se to hemžilo samými šťavnatými přirovnáními, mohl jsem si nějaké zapomatovat.

Zítra jedu s ivonkou do brna, moc chce vidět Účastníky zájezdu, tak je spácháme. Sice jsem četl nějakou zmínku o možné neexistenci vieweghovských čuňáren ve filmovém zpracování, ale snad to nebude tak zlé. Pokud ano, budu zklamán. Další film v plánu je Šifra mistra Leonarda, kterou dokonce v knižní podobě přečetla i ivonka jako přípravu na zhlédnutí filmu, o kterém jsem prohlásil, že je to můj jarní hit No.1. Teď ještě aby přečetla veškré dílo Tolkiena, ať si máme o čem povídat. Není nad to řešit příbuzenské vztahy mezi elfy ;)

To je dnes zase textu. Baví to vůbec někoho číst, obzvlášť dnes, když neexistuje žádné nosné téma, nedejbože pointa? No minimálně mě baví to psát :)

Čus, sbohem a šáteček… (to mi vzkazuje baterka noťasu)

před 13 roky | VŠE Ze života | 3 komentáře

Komentáře

1 | Skrnda @ | před dvanácti roky

Jo…mně…zvlášť když je pátek a já už tři hodiny sedim v kabinetě, někdo mi tady hučí neustále do hlavy nějaký příběhy, který mě vůbec nezajímaj a já už nevim co mám dělat :-) No, to nebyla moc lichotka co? ;-)

reagovat

2 | juneau | před dvanácti roky

Pravda, kdybys napsala, ze mas budik nastaveny tak, aby te budil ctenim mych novych textu, byl bych urcite radeji, ale ani tohle neni spatne ;)

reagovat

3 | Skrnda @ | před dvanácti roky

No jo…když mě lichocení nikdy moc nešlo….zato už tolik lidí sem nevědomky asi urazila :-D Hm, tim bych se vlastně neměla vůbec chlubit ;-) Tak pěknej víkend studente!

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.