Výlet do Kutné Hory
Tak jako jsem nevěděl, jak ivonku napadl Výlet do Moravského
krasu, tak obdobně nepobírám, proč jsme včera vůbec jeli do Kutné
Hory. Nelituju toho, ale… proč právě tam? Na to samozřejmě nesejde, v půl osmé ráno jsem
ji, sestru a dje nalodil do auta a vyrazil vstříc Východním Čechám.
Cesta vedla po staré, jak se v naších krajích zvyklo říkat
hlavnímu tahu na Prahu vedoucímu přes Chotěboř, Čáslav, KH, Kolín…
tedy polňačky, okresky, lepší silnice, šílení silničáři, koňské
povozy, jiné příhody. Dvě hodiny za volantem tam, něco víc zpátky. Docela
jsem si zařídil a zařádil, Chotěboř zařadil na seznam měst s nadpisem
Města, přes která nepojedu, nebudou-li mít do příště obchvat
(jak to vidíš ty, jakube?) , v jedné esovité
zatáčce u Vilémova si pěkně zapískal gumama (ale nechtěně) a jen mi za
to přestaly holky nadávat, projevila se zákeřnost oněch
hradeckokrálovských silničářů, kdy značka nerovnost
vozovky signalizovala od ní tři metry vzdálený vyfrézovaný schod
v asfaltu. Zpomalit z osmdesátky na nějakých deset dvacet kilometrů
v hodině během dvaceti metrů, inu, … nadávali mi znovu
Po dalších třech
obdobných retardérech a prakticky žádné značce na ně upozorňující jsem
měl chuť … nevím na co, ale těch nadávek, těch bylo
Do Kutné Hory jsme tedy dorazili jak na koni a první zastávka byla v kostnici. Byl jsem tak již kdysi, ale pamatoval jsem si houby. A tak jsme koukali na kosti, naslouchali ruským turistům a ivonka nám všechny kosti pojmenovávala. Líbilo se mi tam, ne kvůli prostředí (tedy ostatkům 40 000 obětí moru či čeho), ale kvůli prostředí.
Menší procházka k chrámu Nanebevzetí p. Marie a pak cesta přes město k chrámu Sv. Barbory. Ten jsme si důkladně prošli a já všem zájemcům jsem četl informace z přiložené průvodcovské A4 – tedy pouze sobě. Cesta po kutnohorském karlově mostě k Vlašskému dvoru. Restauraci U Varhanáře, kterou jsme si vyhlídli na netu jako místo oběda jsme našli hned, ale nejdříve že si projdeme město. A tak tedy ten Vlašský dvůr, náměstí, morový sloup, jakási podivná kašna… už dávno mělo pršet, ale bylo krásně a až nepříjemně teplo.
Obloukem jsme se vrátili k varhanáři, usadili se na terasu s vyhlídkou,
objednali si pití a jídelní lístek jsou prý ty dva omšelé listy
s vyfocenými (a předraženými) pokrmy na stole. No tak to mi ho teda vyndej.
Pro srovnání jídelní
lístek on-line. Takže jsme si vypili ony nápoje a vydali se dál do
města. Jenže všechny zahrádky obsazené, až jsme jednu s volným stolek
také našli. Posadíme se, dojde číšník a doprostřed stolu položí A4
s asi šesti jídly a odfrčí pryč. No tak to mi ho teda vyndej znovu. Ale
jídelní lístky jsme viděli, zeptali se na ně, dostali je, vybrali si jídlo
dle chuti – já staročeské kuřecí medailonky s horou cibule, česneku a
kari a opékanými bramborami, mňam. Ještě nás číšnice varovala, že to
bude tak 20–25 minut trvat. K smíchu, nic na co bychom nebyli zvyklí
A to jídlo, no to byla lahoda… aby ne, s takovým hladem, co nás po té
Kutné Hoře poslední hodinku honil Ale nebe se zatahovalo, i na ramínko mi káplo, a při
zvedání se od stolu hrozivě zahřmělo. Inu, hlad jsme zahnali a předpověď
počasí vystřídala jeho místo. Úprk s plnými pupky k autu a skrz KH na
hlavní tah a vzhůru na zámek Žleby. Ten je totiž prý krásný, v údolí
a je u něj obora se zvířaty. Je krásný, na kopci a obora byla důkladně
schovaná
Ale nějaké
to ptactvo a lesní zvěř jsme si prohlédli, divočáci vyspávali
Slavnosti sněženek z předchozího dne, bílí jeleni utíkali před
deštěm a já škytal jak za vlast. Celou dobu. Celou cestu autem.
To jsme frčeli zpátky a před Golčovým Jeníkovem (?) nás zastihl takový liják, až to stěrače nedávaly a já měl docela problém v té rychlosti vůbec vidět na silnici, o nějakých pruzích ani nemluvě. Jedno blbé odbočení, ale bez bloudění, vyfrézovaný asfalt kolem Vilémova, různé kolony, sváteční řidiči, šedesátkou po rovných úsecích, sto dvacítkou po jiných úsecích,… a pak pár kilometrů v koloně, kde jsem si i na jedničku popojížděl a vytáčel mě pošuk za mnou, co mi olizoval zadní nárazník a neustále vyjížděl na před. Asi čekal, že těch dvě stě metrů aut bez mezery někde předjede. Na těch našich serpentinách. Jojo, Vysočina…
Byl to fajn výlet
Lepší než sedět u komplu.
před 14 roky |
Cesty |
7 komentářů