Výlet do termálů

To bylo takové to o nás bez nás. To si takhle jednou rozhodně vstanu, po pár energických krocích strčím prsty do koule a jebnu s ní do kuželek (nebo co se to při boulingu sráží), pak si vezmu druhou a dorazím zbytek lelkujících figurek a než se vrátím ke stolu s pitím, hlásí mi ivonka, že za dva týdny jedeme do lázní. Stačilo jí jen 20 sekund, aby se na tom domluvila s kamarádkou. Můj what the fuck?! výraz (a slova) ji hluboce urazily, načež mi nezbylo, než s tím v zájmu klidného zbytku dne souhlasit.

Neříká se tomu manželství? ;)

Čas běžel, týdny ubývaly, zájezd mi již ivonka jako dar k narozeninám zaplatila a pak tu byl ten osudný den, kdy se šlo spát v jedenáct, já usnul ve dvě (neb má milovaná třetinka občas v posteli ráda spí na diagonále) a ve čtyři byl opět probuzen, abych temnou nocí a valícím se sněhem došel k autobusu, který nás měl pět hodin unášet rozmoklými a zasněženými krajinkami hluboko za slovenské hranice. Termálne kúpalisko Podhájská.

Dva depresivní odstavce, ale už v autobuse to bylo fajn. Přece jen nás jela parta, resp parta kolem ivonky a jeden šoumen, který došel k autobusu na pátou přímo ze zábavy a který se postaral ještě o spoustu smíchu. Cestou kolovalo (netradičně) bílé víno, pospávalo se, a tak nějak to uteklo… ještě x kiláků za čárou jsem koukal na zasněžené louky a říkal si, jaké šílenství to bude koupat se ve venkovních bazénech se sněhem padajícím za krk.

Nad Podhájskou se nebe roztáhlo, přišel azur, šest stupňů tepla zůstalo a my stihli vymrznout už ve frontě na lístek. V šatnách do plavek a županu, a šlo se k bazénu… ve kterém byla dobrá stovka lidí a z jeho 36°C vody stoupala oblaka páry. To bylo bájo! Nad hladinou klendra, pod hladinou báječně. Voda uzdravující kdeco a probouzející mrtvé, teplá jako kafíčko, bazén hluboký akorát tak na pohodlné sezení na dně… jen se doporučuje po 20 minutách vylézt ven, zabalit se do županu a projít se sem a tam, protože přece jenom je to na tělo docela nápor. A tak jsme po chvíli vylezli a šli se kouknout k plaveckému bazénu, kde měla voda normální přírodní teplotu. Tedy tak osm stupňů. Již při šipce jsem málem hodil držku na kluzkém povrchu, ve vodě si mě pak podal infarkt a několik jiných způsobů rychlé smrti zároveň, takže jsem jej ani nepřeplaval a někde ke konci vylezl :) Alespoň mi pak venku bylo nádherně teplo, zatímco jsem zkoumali, kde co v areálu je :)

Teplejší bazén s 38°C byl obsazen až hrůza, takže jsme se většinou zdržovali v tom prvním, nebo si dávali zlatého zubra na sluníčku, slovenské klobásy k obědu, nebo presíčko s jablečným štrůdlem před odjezdem. Bylo to tam fajn. Teplota vzduchu šest až deset stupňů, voda skoro čtyřicet, nad hlavou vodní páry, azur a sluníčko, promenování v županech jak na chodbě nemocnice, občas se mezi námi vyskytl jedinec v zimní bundě…

Cestou zpátky se koukalo na Dědictví, tematicky dopilo víno… doma jsme byli o půl deváté, připravili si v prázdném domě jídlo a zalezli do postele. Fajn výlet.

A teď zase na tu statistiku.

před desíti roky | Cesty | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.