Výlet do Železných hor

Ach ta ivonka. Pořád by jezdila na nějaké výlety. A já dnes opět podlehl. Sedla si nad autoatlas a zkoumala, kam by se dalo vyjet za poznáním a také koupáním, neb byl zase jednou letní den. Po chvilce pátrání jsme došli k vodní nádrži Seč, kde se ona chtěla ošplouchat a já vyjít ke zřícenině hradu Oheb. A kousek odtamaď jsou Železné hory se zříceninou hradu Lichnice, mým majákem na cestách do/z prahy. Železné hory jsou takové nízké pohoří běžící souběžně s vlakovou tratí tvořené třemi táhlými kopci, z nichž prostřední je nižší a na jeho vrcholku jsou rozvaliny hradu. Lichnice. Já, ostrozraký jedinec (i po těch deseti letech za monitorem), si podivných rozvalin na vzdáleném kopci vždy všiml a přemýšlením nad nimi si krátil cestu přes Čáslav, odkud byl na tyto kopce nejlepší výhled. Časem jsem zjistil jméno, později se dozvěděl, že se k hradu váže navlas stejná pověst jako k jedné skále blízko nás, no a cestu co cestu kolem mě tato lokalita lákala víc a víc.

I výlet do Kutné Hory mě k ní hodně přiblížil, ale nápad stavit se tam neslavil žádný úspěch a byl jsem přehlasován. Až dnes.

obrazek

Vyrazili jsme až k jedné hodině, v báglu plavky, v kufru auta osušky, ale cestou se zatáhlo a ochladilo, přesto jsem řídil jen v šortkách a lepil se k sedačce. I dovezl jsem sestru a ivonku na Seč a prošli jsme se po kousku pláže kolem nechutné vody plné pochvatek poševních nebo bičenek či co, sem tam nějaká ta chlamydie a rybáři. Na koupání určitě ne, nakonec i ty plavky jsme nechali v autě, ani jsme to už neplánovali. Prošli jsme se tedy jen po hrázi a neb si sestra nevzala patřičnou obuv, nedopadl ani ten východ ke zřícenině Ohebu, odkud musel být skvělý výhled na vodu. Ale což, byla před námi stále ta Lichnice a mě bylo jasné, že si na ní spravím chuť :)

A taky že ano. Projeli jsme Podhradím, zaparkovali vedle kontejnerů na odpadky a vydali se vzhůru na hrad (těch 50 metrů). Třicet korun za vstupné jsem zaplatil asi tak dvaceti mincemi a pak už jsme se mohli procházet po rozlehlém a udržovaném areálu. Líbilo se mi tam. Koukal jsem se z rozvalin do kraje, hledal Čáslav, Kutnou Horu, snažil se (bláhově) najít železniční trať, i stíhačky létaly pomalu níže než my stáli, nakoukli jsme do temných sklepení, kde jsem se snažil sovím houkáním navodit strašidelnou atmosféru, ale moc se mi to nedařilo…

Prostě jsem byl nadšený. Po letech jsem se dostal na místo, kam jsem se vždycky chtěl podívat.

Vraceli jsme se na Hlinsko, kde se nám podařilo tajemně zabloudit. To si myslíte, že už jste na křižovatce s hlavním tahem, značení žádné, tak jedete dle miniaturního plánku v autoatlasu, přejedete správně i nějaký most, najednou úzké silničky, roubená chalupa v moderní zástavbě, kostky místo asfaltu, téčkové křižovatky mezi rodinnými domy a už to bylo v prdeli :) Ale na hlavní tah jsme znovu dojeli a rozhodli se pokračovat po něm a cestu si trochu protáhnout, ovšem po lepších silnicích. Ale ouha, jeli jsme na opačnou stranu :) Byla sranda, ale to značení by si mohli v Hlinsku trochu líp pořešit.

Směřovali jsme totiž do srdce Žďárských vrchů nebo jak se to tam jmenuje, kde je u jednoho rybníka úžasná restaurace, kde dělají mimo jiné úžasné topinky. Pominu-li jeden průjezd stopkou v osmdesáti km/h („Proč mají ty stopky obráceně? Nebo to jako platí pro mě?!?!?“), dostali jsme se tam bez újmy a brzy nám už na stůl nesli na dřevěném prkýnku každému topinku s kopcem pikantního vepřového masa s cibulí a česnekem (a houbami, sic!) zasypaného sýrem a oblohou ze zeleniny… dal jsem si pivečko, neb jsem měl řízení už dost a očividně (ta stopka) bylo na čase předat otěže ivonce. Ta už nás domů dovezla bez zbytečného vzrůša :)

Fotografie z Lichnice

obrazek
obrazek
obrazek
obrazek

Ps: taky si říkám, že už to byl jen kousek do bydliště jednoho slavného američana, ale ten aktuálně není doma :)

Ps2: ještě jsem nepřišel na to, jak správně fotit, je-li celé nebe bílé. Určitě je to vidět.

před desíti roky | Cesty | 9 komentářů

Komentáře

1 | Huggi | před desíti roky

tezko fotit jednoduse..zaklad je polarizacni filtr..pokud mozno jeste skombinovat s sedym prechodovym..pro obcasny foceni asi zbytecny..

pokud ma fotak manual tak vyfotit jednu fotku na nebe druhou na zem a v pc hodit na sebe..s trochou snahy to jde i bez stativu..

reagovat

2 | -hgn- | před desíti roky

Lichnice? Ze ses nezastavil u nas, pacholku :-)

reagovat

3 | juneau | před desíti roky

[1] Huggi: Neco takoveho prijde na pretres mozna s novym fotakem, ale ne s tou nynejsi letitou masinkou.

[2] -hgn-: Abychom ti tam otrhali jablka, kdyz neni hospodar doma? ;)

reagovat

4 | Dupy | před desíti roky

Myslim, že na Oheb by to sestra zvládla i bosá. ;-)

Jinak voda byla ke koupání ještě tak možná na konci června, pak už bych tam nevlezl ani omylem :-)

Ještě čekám článek o údolí Doubravky a tady z okolí to budeš mít tak nějak všechno… :-D

reagovat

5 | juneau | před desíti roky

Údolí Doubravky jsem zmínil na výletě do KH, takže na to možná taky dojde :)

reagovat

6 | jakub | před desíti roky

Američany zmíníš, a že jezdíš po kraji, kde jsem strávil půl života, to nevíš ;-). Docela mě ta Lichnice zklamavá, omezená otevírací doba, vstupné, kde jsou ty časy, kdy to takhle nefungovalo…

Toho vchodu do vojenského krytu, který je pod celým hradem jsi si všiml?

reagovat

7 | juneau | před desíti roky

Vzdyt jsi porad v praze, ty prazaku! A nebudu ti na navstevu tahat pulku rodiny ;)

Na ten vchod jsem koukal. Nekde v podvedomi mi problikly Losti, ale jak jsem na tom zahledl napis Vstup zakazan, pustil jsem to – ja stary slusnak – z hlavy.

reagovat

8 | -hgn- | před desíti roky

Jakube, do Chotebore se jezdi jenom kolem Vanoc – podivat se na vanocni stromky v zahrade tvyho souseda :-) Kam se hrabe Rockefeller ;-)

reagovat

9 | Pavel Jaroš | před desíti roky

Jj, jezdit s ženskejma na vejlety není žádnej med, lepší je to s partou kámošů a sudem piva :) Tak to dělám já: http://jaros.ezin.cz/item/vylety

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.