Z gauče

Víkendový rituál, dle Adamova ranního hladu by se daly řídit hodinky, o půl sedmé chce mít plné bříško a pak se hodinu zvědavě batolit po obýváku, neb je totálně vyspaný a nachystaný na lumpačení. Bohužel se to v 90 % případů kryje s tím, kdy si já chystám snídani a vařím kávu … a tak místo abych s ní odešel k pc a vydělával na hypotéku i za víkendových rozbřesků, tak si to odnesu do obýváku a „hlídám“, zatímco ivka má pár hodin nerušeného spánku. Nemilé ovšem je, že dnes je pátek. Včera byl čtvrtek, kdy si jela do Brna vyřizovat návrat do práce na zkrácený úvazek. Adama měla tchýně, já byl doma s Bárou… ta mohla být klidně ve školce, jenže ji ivka odhlásila, neb by to tam kvůli velikonočním prázdninám bylo jaksi reorganizované. Super. Mám tolik práce, že už ani nezvedám telefony … celý čtvrtek offline, a když v pátek v šest konečně vstanu a mohu odejít o k půl sedmé pracovat, tak mi nacpe Adama a jde dál spát. Když k tomu přidám každý den půl hodiny ranního a odpoledního hlídání, kdy veze Báru do a ze školky a nechce brát Adama s sebou, tak už jen to dá týdně pomalu pět šest hodin práce pryč. A od května začne jezdit na jeden den do práce, a já budu hlídat Adama tak jako dříve Báru. A pak může padnout dotaz, kdy už bude dokončená rekonstrukce, nebo kdy už koupím druhé auto … může to být myšleno jakkoli vtipně, ale někde hluboko to pěkně bodne.

Jako fakt tady teď na gauči sedím v dost kyselé náladě. A na noťasu na kolenou mohu akorát tak psát na blog a odpovídat na emaily, ale pracovat nikoli. Bez velké klávesnice a dvou monitorů … je to jen paběrkování. Venku září osluněná stavení a lesy, po trávníku se posouvají stíny, bude den jak víno … a já budu moct akorát tak do večera sedět u pc. Dostali jsme se k velké zakázce, kdy si jedna komunikačnětechnologická firma nechala udělat nový web od nám ne neznámého webdesignéra/patlala, kdy mají po utracených 100 000 Kč naprostý paskvil, který není možné po půl roce vývoje vypustit na veřejnost (bez salv smíchu). Takže jim vytrhneme trn z paty a uděláme nový web my, v půlce května bude/musí být hotová grafika, a v půlce června musí být hotový web. Vzhledem k rozsahu docela šibeniční. Já mám rozpracovaný jeden velký redesign, a spoustu drobné práce dokola, tak jsem si ve středu tak nějak spokojeně říkal, že to do toho května tak nějak akorát dotáhnu a budu mít prostor jen pro tuto velkou zakázku. A kolegyně mi záhy pošle podklady k jinému velkému a kodérsky extrémně náročnému webu, který se kreslí už půl roku, a náhle je hotovo, a tak tady to máte a ať je to hotové do půlky května, než bude hotová grafika toho nového webu. A další je před dokončením, tu pošlu příší týden … tak, a uži si to / se stim smíř, june. No, musím tuhle spolupráci nějak přeorganizovat.

A oknem vidím, jak se za plotem už teď po osmé ráno míhají přilby cyklistů … to se někdo má, že má čas jezdit na kole.

před třemi měsíci | Ze života | 1 komentář

Komentáře

1 | youngparisian | před třemi měsíci

Všude stejný… každý jednotlivý písmenko bych mohl podepsat… Ale je fajn si přečíst, že v té občasné mírné beznaději není člověk sám. Díky.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.