Z vlaku cestou do prahy - to nebývá často!

Do prahy to ještě nějaká půlhodinka bude, tak se přestanu snažit něco vymyslet do bakalářské práce a blognu si. Na koleji na to moc času asi nebude.

Začnu do prahy jezdit v pondělí ráno, a vracet se v pátek odpoledne. Kvůli jednomu předmětu je to trochu moc, řekl by si jeden, ale druhý podotkne, že o ten asi ani tak moc nejde. Tak tak. Potřebuji čas na psaní a ten doma … mám, ale využívám jej ke všemu jinému jen ne psaní. Ono už stačí muset ráno vyvenčit (a následně osušit) kima, poté zatopit a starat se o topení, zajít s ním i odpoledne. Není toho moc. Přidám-li k tomu návštěvu naší školy kvůli dokončení jejich webu a pak tři hodiny plnění slíbených dodělávek, tak už se můžu večer jen sbalit a jet za ivonkou. Včera jsem napsal asi tak dva odstavce.

A k tomu všemu se naskytne zakázka, která se neodmítá (i když…) a je nutné ji do pátku stihnout. Rozplánoval jsem si týden pomalu na hodiny. Dnes hodinka psaní před odchodem do školy. Po návratu o půl sedmé až do půlnoci práce práce a práce (programování), kdy bych mohl stihnout podstatnou část. A zítra práce práce práce (bakalářská), případně večer programovat dál, a v noci relax u sestry. Ve čtvrtek psaní a odpoledne jízda do školy revalidovat si isic. A v pátek ráno domů.

Jenže… včera sms a jakub nadržený na N2N v Exitu poblíž kolejí. Když už přijde hora k mohamedovi… tak musím pracovat. Seřadil jsem si preference – škola, práce, zábava. Dynamicky se mezi tím pohybuje ivonka :) A ta hodinka psaní před odchodem do školy? Tu bohatě spotřebuje zpoždění mého rychlíku :) Začínat pak něco na půl hodiny… no, asi si alespoň ostyluju nadpisy.

Za ivonkou v pondělí večer jezdím proto, protože se vrací ze školy vlakem, ke kterému už nemá přípoj až domů a musí se pro ni na nádraží zajet. A tak pro ni jezdím. Poslední dobou stíhala dřívěšjí vlak a dojela až domů, ale včera jsem opět svištěl jižní moravou jak za mlada. Čekal jsem větší vzrůšo, vždyť celý víkend chumelilo a celé pondělí mimochodem také, a na těch patnácti kilometrech se také zrádná místa najdou. A to ještě k tomu patřím k lidem, kteří na schůzku chodí o deset minut dřív a i když měl ivončin vlak zpoždění (což jsem věděl od počátku), dojel jsem na nádraží na minutu přesně, kdy by přijel normálně. Silnice byly mokré, ale po sněhu/břečce/ledu ani památky. Což jsem si říkal přesně do té doby, než jsem v osmdesátce vlétl do dvaceti metrů sněhové břečky, sevřel volant a doufal, že z ní vyjedu stále čumákem napřed. Vyjel. Ale z vlastní zkušenosti vím, že auto jde na sněhu otočit o sto osmdesát stupňů i při třiceti kilometrech v hodině :) Celou cestu zpátky jsem se držel jak klíště jednoho závodníka, protože nesnáším, když jedu za nějakým autem a nemůžu zapnout dálková, ale přitom je to auto už dál a mezi ním a dosahem mých potkávaček je třeba padesát metrů tmy. Nebo vtipné zastavení na kruháči, kdy mi ze střechy na přední sklo sjely zbytky rozpuštěného sněhu a ledu :)

Nj, praha se blíží. Tohle bude veselý týden. A po příštím bych se měl začít učit na matiku. Ne-li ještě dřív. No a ten předmět, co mám zapsaný a hodlám si ho nechat uznat v magistrovi… tak je z jiného oboru, než na který nakonec patrně půjdu. Takže je mi úplně na hovno. Že bych si nechal omluvit i ten? Času budu potřebovat hafo a strávit půl úterý ve vlaku a půl ve škole (zbytečně), to je možná trochu moc …

Proč mi psaní BP nejde tak dobře jako psaní o blbostech?

před desíti roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.