Budu psát, protože to nejde jinak. Někde za mými zády a stovky kilometrů kolejí zpět zapadá slunce a zatímco vlak se řítí temnými hvozdy se smutnými pozůstatky sněhu, já sleduji ozářené vrcholky borov…
(To už bylo kdysi dávno, nestojí to za to číst)
Budu psát, protože to nejde jinak. Někde za mými zády a stovky kilometrů kolejí zpět zapadá slunce a zatímco vlak se řítí temnými hvozdy se smutnými pozůstatky sněhu, já sleduji ozářené vrcholky borov…
(To už bylo kdysi dávno, nestojí to za to číst)
kacko
gratuluji
spitak
vida, jakoby to ani nebolelo. snad to bude u mě, snad za čtyři měsíce a snad s obdobným průběhem. gratuluju!