Nevím … chtěl jsem napsat, že je to snad mé nejoblíbenější roční „období“, ale zaváhal jsem. Copak to není jaro? A záhy jsem si vzpomněl, že jsem to opravdu dříve tvrdil o podzimu … dříve … v dobách, kdy bylo reality-show.net ještě volnou doménou a mé úvahy se odehrávaly v Úvahách. Podzim. Měl jsem ho rád, ale v posledních letech jsem si takové věci přestal uvědomovat, přestal si jich všímat. Na to jsem měl čas opravdu jen na gymplu. Co taky mohl člověk dělat … seděl na parapetu okna u albertu, čekal na autobus, na nebi ocelové mraky a chlad, šustění listí, rozbíhající se pololetí. Tehdy jsem o tom přemýšlel.
A nyní? Léto je v prdeli. Tentokrát mi uteklo opravdu rychle … málo zážitků. Takových těch drobných vzpomínek. Chorvatsko nebo Norsko … ale co nějaké malé výlety? Nějaké ptákoviny na kole? Nějaký sport s bandou? Nic … a je tu podzim.
Dnes jsem domů přijel před osmou, po x dnech u ivonky. Ta jela do školy, já k „lopatě“ (klávesnici). Ale mlžné ráno dávalo tušit krásný den, a modro bylo opravdu záhy po východu slunce nad les. Po obědě jsem vypucoval raketu, což mi zabralo dobře hodinu a půl a sotva jsem vyvenčil kima, už tu byl táta z práce a šlo se řezat a skládat dřevo. Makal jsem jak fretka, opravdu „vyšším“ tempem, abych toho nadělal co nejvíc. Sedřený jsem jak kůň. Kam se hrabou nějaký karpální tunely od myši …
Zítra to bude stejné, jen začneme už v jednu 😀 To se asi opět na kole neprojedu … poslední projížďka se blíží. Pokud na ni vůbec dojde.
No, tak zase za dva týdny.
Připojte váš komentář