Začalo léto

A pokud si dobře vzpomínám, tak začalo brutálním chladnem. Nebo se spíše po brutálním chladnu začalo s astronomickým začátkem léta trochu oteplovat. Někdy v polovině června měla „venkovní“ svatbu sestřenice, na fajnovém statku, hostina v rozlehlé stodole… a venku 15 stupňů a jemné poprchání. Rok plánuješ svatbu na půlku června, a pak máš počasí jak v březnu. Já měl pod košilí regulérní sportovní termoprádlo, a bylo mi hej. Až moc, v sedm večer mě ivka odváděla jak slepýho koňa. Což přeháním, ale tedy … nějak se stydím. Od dopoledne se někde postává, v ruce pořád pívo, sem tam projde kolem svědkyňa s tácem panáků a tlačí to do hostů horem dolem … ááá, nechci na to myslet! Bylo by to dobré varování před podzimní svatbou jiné sestřenice, ale pokud vše dopadne, tak v den svatby budeme opečovávat pětidenní přírůstek do rodiny. A pokud „ještě ne“ a ivka bude týden přenášet, tak rozhodně nebudeme tajtrdlíkovat na nějaké svatbě sto kilometrů od „naší“ porodnice.

Tož tak, čekáme druhé dítě. Po zlobivé Báře nám život zpestří ještě Adam :-) Takž abychom s tou rekonstrukcí kurva pohnuli. Ne že by to bylo potřeba, ale těžko se celý den maká v patře, když v přízemí xkrát denně spí nemluvně.

A abych o tom jen nemluvil, tak jsem se za chladnějšího večera oblékl do montérek, nasadil „dejchačák“, jak říkám xichtmasce s filtry proti prachu, a s majzlem a palicí se pustil do bourání příčky v patře. Nový děcák je „skoro hotový“ už více jak rok, stačí dofinalizovat podlahu. Jenže nejdříve bylo třeba zbourat příčku s dveřmi, a znovu ji postavit, neb byla toměposernaholýzáda nakloněná. Ani ožralej zedník by to takhle prasácky nepostavil, tátovi to vrtá hlavou doteď. Takže než budeme dělat podlahu, tak je třeba udělat tohle. Ale bourej si příčku v obývaném domě. V chodbě obrovská šatní skříň, do které se samozřejmě nesmí za žádnou cenu naprášit, a dveře do mého kanclu, které není možné dovřít, protože je v nich kabel prodlužky. A to stejně tak i dveřmi na schodiště. Takže se mi může naprášit jak do kanclu, tak do oblečení, tak na schodiště a do vstupní haly a všeho, co je tam … a pak se do toho pouštěj. Tu příčku teoreticky bourám asi tak od zimy. Dobře dvě odpoledne jsem to jen chystal, zakrýval a zalepoval igelitem šatní skříň, uklízel vše, co by se mohlo zaprášit, futra nezavřitelných dveří oblepoval vším možným, aby tam byly co nejmenší mezery. A pak jsem se na to vrhnul, a za jeden večer příčku majzlem a palicí zboural. A měl na podlahách dvou místností hromady cihel a stavební sutě. Boží. V chodbě jsem si zametl a vyluxoval úsek ke dvěřím do kanclu, abych mohl dále fungovat, a týden takhle chodil kolem. Včera byl konečně čas pustit se do úklidu. Zabarikádoval jsem se tu, a v kompletním mundůru starou sekerkou očistil všechny cihly, a doboural/doladil vše dle tátových připomínek. Bára šla o patro níže spát, a ani jí ten lomoz z patra nevadil. Rychle jsem se najedl, a po chvilcce oddechu šel pokračovat … nosit suť ven. Dva 12l kýble, naplnit, zvednout je, popojít pět kroků k zavřeným dveřím na schodiště, položit je, otevřít dveře, zvednout kýble, popojít dva kroky, položit kýble, zavřít dveře, přezout se z kroksek do „čistých“ pantoflí, zvednout kýble, sejít po schodišti ke vstupním dveřím, položit kýble, přezout se do venkovních kroksek, otevřít dveře ven, zvednout kýble, vyjít ven, položit kýble, zavřít dveře, zvednout kýble, a dojít k hromadě bordelu, vysypat … jako docela dost ohýbání hřbetu s 20kg závažím. Rekonstrukce v obývaném domě. Být to hrubá stavba, tak jde člověk v jedněch botách bez zastavení, ale tady je třeba zavírat všechny dveře, přezouvat se. Šel jsem 16×. Až holky vstanou, tak do mazlíka vrazím čistý sáček, a vysaju to tady jak Agrofert dotační programy.

Nejdřív ale otrhám keře borůvek, moji chloubu a pýchu. Modrají už dlouho, ale není kam spěchat, modrá a sladká borůvka je lepší než modrá a kyselá. Mám je zabalené do termíny (netkanka) kvůli kosům, ti ať si klidně sežerou celou třešeň, a tak mají takové soukromé miniskleníky (bonus).  

Průběžně také zakládám trávník kolem cesty. Skoro třicet metrů dlouhý a cca dva metry široký pruh hlíny, kde byly složené hromady hlíny z výkopu cesty. Tu jsem postupně rozvozil, celé to srovnal, a teď už konečně seju trávu. Tedy ne že by rozpálený červenec byl vhodný měsíc na zakládání trávníku, že. Ale postupuji vtipně po úsecích – celé to začíná ořechem, a na dalších ale pěti metrech byly postavené kotle s bordelem vynoseným ze sklepa čekající na odvoz. Takže s trávníkem jsem mohl začít až za nimi. Svrchní hlína, zahradnický substrát (nakupovaný po 150l pytlech), filtrační písek … všechno pěkně promíchat, pohrabat, „strhnout“ dlouhou deskou do roviny s dlažbou cesty (proč ne?), dovalit špalek na štípání dřeva, a tím to poválet, zaset trávu, lehounce pohrabat (udusaná nenarušená hlína se blbě zalévá), no a pak už jen týdny xkrát denně zalévat. Takto jsem došel až k třešni… která letos poprvé plodila, a kdybych pod ní zasel trávník, tak bychom si nemohli ani třešínku utrhnout … takže jsem se s trávníkem zastavil. A vypadá to strašně vtipně, 25m pruh hlíny, a v něm náhle ale osm metrů zeleného koberce. Kotle jsme tento týden také konečně odvezli do šrotu, takže se mi hned naskytlo nových pět metrů, kde jsem mohl s trávníkem pokračovat.  

Takže před otrháváním borůvek potřebuji ještě zalít trávník. 

Taky potřebuji posekat. Ale je takové sucho, že to nechci trávníku udělat. Tráva kolem domu šustí suchem a voní senem … a stejně neroste. Na dnešek slibují bouřky. Něco málo vody by bylo fajn. Kdyby dva dny jemně pršelo, tak by to bylo úplně boží.

Jo, a na kole jsem seděl naposledy v půlce dubna …

před pěti měsíci | Ze života | 1 komentář

Komentáře

1 | frettie | před čtyřmi měsíci

tak gratuluju, máš toho dost. :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.