Přeskočit na obsah Přeskočit na navigaci

Junova reality-show

Žili jsme a museli jsme přemýšlet, jak budeme žít.

Začátek týdne bývá optimistický

Pondělí nebo úterý, ranní hodiny… to je takový ten pocit „celý týden je přede mnou, to udělám práce“. A pak je najednou čtvrtek večer. Mno.

Daří se mi celkem hnout s diplomkou, nebo se alespoň dostat do stavu, kdy „mám něco v ruce“. Na vše mám čtyři měsíce. Odevzdávání v květnu je fajn… ale odevzdávání 5. května, no, to je stejné jako na konci dubna 🙂 Ještě na tom bude práce jako na kostele, ale aspoň si utvářím představu, jak by to mohlo ve výsledku vypadat. Ale žádný zázrak to nebude.

No a když je to prakticky jediná školní povinnost, do prahy prakticky nejezdím a mohu jen sedět u pc a pracovat… tak už bych taky ve svých 25 mohl finančně zabezpečit svoji rodinu, tedy mě a ivonku. A to tedy zatím žádný zázrak. Frustrace. Noční (ne)usínání. Něco se musí změnit.

Úplně nejhorší pocit na tom je ten, že to, co jsem pět let studoval, do čeho jsem „investoval“ pět let života… že v tom nehodlám pokračovat. Tedy, kariérně pokračovat. Nakonec, ani nevím, co by ze mě mělo být 🙂 Nejvíc se to asi blíží „projektovému manažerovi“… no a to je to poslední. Jsem analytik, programátor.

Z toho plyne to, že až obhájím diplomku a udělám státnice, tak se nic nezmění. Jen se moje živnost z vedlejší změní na hlavní. Pět let studia mi bude k ničemu. Jen budu (možná) ing.

A nebo mám jen teď nějaké černé myšlenky.

| Ze života | 0 komentářů

Komentáře (0)

Zatím žádný komentář.

Připojte váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná.