Začíná červen

… a prý to budou tropy. Budu muset sestavit bazén, jinak to bude s Bárou k nevydržení. Nedávno jsem jí řekl, že až bude teplo, tak napustíme bazén a budeme se v něm koupat jako loni … a od té doby kdykoli vysvitne slunce, tak se ptá, jestli už vydělám bazén. Na první týden června hlásí třicítky. Po chladnějším a deštivém (díkybohu) květnu to bude trochu změna. Na mé terénní úpravy a výsev trávy na cca 100 m2 plochy jsem si nemohl vybrat lepší dobu, a zalívalo se to samo. Po loňském suchém létu, podzimním řešením dotace na možnou podzemní nádrž na vodu, a dubnu bez kapky srážek, jsem na vodu jak pořklej … a ještě jsem si k Netatmu pořídil srážkoměr, takže o hydrologické situaci na mém pozemku vím první poslední. Minulý týden pršelo pěkně, tento týden také – v pondělí 12 mm, ve středu 15 mmm, z toho 10 během jedné hodiny. To už je pořádný zalití a plnění beček. Vtipné také je, že jsem si rychle pořídil sudové čerpadlo se všemi proprietkami na pohodlné zalévání, ať se netahám den co den s desítkami konví … a zatím jestli jsem ho vytáhl ale 4×? No, a to mi připomíná, že místo psaní na blog bych měl být už venku a zalívat, včera bylo parno, ale večer jsem zalít nemohl, neb jsem hlídal děti. 

V pondělí a úterý po odpolednách pršelo, já se díval z okna na tu přírodní slast a vzdychal nad vláhou vsakující se do hlíny až ke k travnímu semenu, ale i povzdechával nad tím, že tento „projekt“ je prakticky hotový a kdyby nepršelo a já šel ven, tak tam nemám nic intenzivního na práci. Musel bych si ji hledat. A tak jsem se pustil do trhání prken ze staré podlahy budoucího děcáku, které na to čekají od podzimu. Tetanovku stále nemám, takže si dávám extra pozor. Ve středu jsem nachystal poctivou neprodyšnou igelitovou zábranu do budoucích futer, abych se mohl v děcáku zarýglovat a prášit, aniž by to šlo dál do domu, a ve čtvrtek se na to vrhl. Vytrhal jsem asi polovinu desek, vyhazoval je oknem na plac pro bazén, a pak z nich pronto vytahal hřebíky… nemohl jsem tam nechat hromadu prken s hřebíky, až se vrátí rodina. V pátek jsem chtěl pokračovat, ale tchán potřeboval pomoc s přípravou šedesátky pstruhů na uzení, a tak jsem jen rychle posekl nové trávníky – rostou asi tak 3× rychleji než stará tráva, a pravidelný střih jim tuším prospívá. Do osmi večer jsme dělali o rybách, pak do desíti o dětech (to jsem konečně večeřel), a relax u televize se protáhl až do 0:45.

… a v šest vstávat a hurá chystat dětské rybářské závody. Byl to tvrdý den … hic, slunko pálilo, a vysazené ryby nebraly. Já rozhodcoval, ivka byla s dětmi nebo byla k ruce šéfovi téhle srandasoutěže, Bára pobíhala tak nějak na volno po place, Adam si zatkl dětmi pořklou tetu Radku, a šlo to. Zůstali jsme tam až do tří, kdy už bylo vše sklizené a jen se odpočívalo (zachytat si „po závodech“ nemělo vzhledme k neaktivitě ryb smysl). Bára vynechala poobědový spánek, usnula nám tedy během dvoukilometrové jízdy domů, ale ještě jsem ji probral a osprchoval, protože byla ušmudlaná jak čuně. Sice se pak ještě zachumlala do peřin, ale po chvíli přišla, že spinkat nebude. Njn. Ivka se šlechtila, neb po tomhle tvrdém dnu vyrážela s jejicho na Kabáty do Brna, a mně po tomto tvrdém dnu začínalo hlídání dětí. Bára nakonec k páté odpadla a usnula, jenže to bylo to poslední, co jsem potřeboval – aby si dala večer dvě hoďky, a pak byla do půlnoci naspýdovaná. Záhy přijeli naši, odváží si na vozíku starou dlažbu z terasy – plán byl, že máma bude s dětmi, a já budu nakládat vozík. Ale obě děti spaly, Báru jsem po hodině a půl neměl šanci probudit, kýbl vody by nepomohl. Když se naopak probral Adam, tak se hystericky vyděsil tou cizí paní (babičkou) nad kočárkem, a nezbylo než abych šel domů a uklidnil ho. Ale také měl chlapec fest hlad, tak to bylo jedno s druhým. Pak už se nám podařilo probrat i Báru, a šli jsme se podívat do dílny na koťátka, chvilku byli venku na terase, a pak naši odjeli, a já se o ten cirkus dál staral doma. Bylo to v poklidu, Bára večeřala u televize, Adam si v obýváku snad hodinu pořád něco přebíral na zemi, já poklidil kuchyň a navečeřel se … ale bylo devět půl desátá, a ani jeden z těch smradů se nechystal do postele. A když jo – Bára – tak přišel desetkrát zpátky. Ta pofňukávala po mamince, že ju něco bolí, že venku jezdí auta a nebo še slyšela strašidlo, a kde je maminka, a jestli si s ní budu v posteli povídat, … Adam to v deset konečně zapíchl, a to už spala i Bára. O půl jedenácté jsem šel spát i já, Báru jsem z naší postele přenesl do postýlky, a zalomil to. 

Kdy přijela ivka nevím, nezaregistroval jsem to, dokud mě neprobral šok a neviděl jsem ji vyskakovat z postele a utíkat ke dveřím ložnice. Jí je špatně? Voni se na koncertě – s rodičema??? – nějak vožírali? Kristepane to budu teď uprostřed noci uklízet poblitou koupelnu? Ale proč tlumeně volá Baruško! Baruško!? … a brečící Báru zastihla v rozzářené vstupní chodbě do domu (mám tam automatické světlo). Bára se probrala, selzla ze své postele a asi chtěla „za maminkou“ (jako skoro každou noc) … ale protože věděla(?), že v manželské posteli předtím nebyla, tak se šla potmě podívat ke vstupním dveřím. Musela si cíleně otevřít dveře na chodbu. A tam se rozkřičela brekem. No, trochu šokující probuzení, s dítětem toulajícím se po temném domě. Ale náměsíčná snad není.

Budík na nedělních 6:15, and hýr vý gou, sedím u pc, venku září slunce … půjdu zalít ten trávník.

před pěti měsíci | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.