Zápřah

Týdny zase utíkají, až z pozdně letních třicítek došly k raněpodzimním přízemním mrazíkům. Neděle před osmou ránou, venku nula. Ony teplé dny v týdnu po návratu z porodnice jsem využil k uklizení bazénu, což byla zábava na ale čtyři odpoledne. Jedno odpoledne jsem jej celý vypustil, očistil, a složil. S tím už mi pak pomohla i ivka, v jednom by to vůbec nešlo. Celé týdny jsem přemýšlel, jak budu bazén sklízet s ivkou v devátém měsíci (což by nešlo). No a předčasný porod to vyřešil. Druhý den jsem rozebíral a čistil hadice a filtraci, třetí den jsem je uklízel a vše pakoval do krabic na odnesení do sklepa, čtvrtý den jsem sklízel solární ohřev, což vyžadovalo vynošení všech věcí z jednoho rohu dílny, uskladnění ohřevu, a zase nanošení všeho zpět … a do toho tisíce jiných nutných úkonů „kolem domu“.

V sobotu jsme pokračovali s obrubníky od vchodu k terase. Měl jsem nachystáno cca 8 metráků písku, míchačka zběsile vrčela … až byl plánovaný úsek hotový, a zbylo pár lopat písku. A jen lehce jsem zmínil, že mi přijde jedno místo trochu užší než by bylo asi ideální … totiž před vchodem bude dlažba metr a půl „hluboká“, ale od vchodu kolem domu už pak bude pokračovat 80cm široký chodník (metr by byl lepší, ale limituje nás tam betonový septik). No a ten zlom z metru a půl do osmdesáti čísel jsem naplánoval moc brzy, na rohu je ještě svedený okap, který musí člověk trochu obejít … asi těžké na představení, ale když jsem tohle zmínil, tak to táta „uviděl“ taky, a donutil mě toho dne první položený obrubník z „čerstvého“ betonu vykopat, a rozbít jeden úsek betonu z předchozího betonovaní, a celý ten „roh“ jsme o půl metru přeložili. Zbyla nám asi tak lopata betonu, písek byl fuč. Ale teď je to špica. No bylo někdy k šesté, a já se jal vše umývat a uklízet. Až do šera … 

Ve středu mi pak táta zavolal, že mi řeže dřevo, a jestli bych měl ve čtvrtek čas si ho odvézt … „Ale ty máš určitě prácu, že?“ „No, tak jasně, no … ale tak šlo by to. Kdy ideálně mám přijet?“ „No tak na devátou?“ … jo aha, takhle. Sbohem, čtvrteční práce a vydělávání na hypotéku. Holt dřevo na zimu je dřevo na zimu. Taky když táta pořeže vlečku dřeva a udělá vedle cirkulárky obrhromadu polínek, tak už nemůže řezat dál, neb nemá kam polínka házet. Takže jsem přisvištěl, naložili jsme vozík dřeva i kufr okty, jel jsem s ním domů, vše fofrem vyházel na hromadu, a jel zpátky. Naložili jsme druhý vozík, hromada byla pryč, zase domů a zase vše růčo vyházet … a zase zpět vozík odvézt. Objet nákupy, na hodinu jsem pak sedl k práci, a pak do montérek a vyskládat bordel z dřevníku, abych do něj mohl onu hromadu dřeva postupně navozit a narovnat. Závod s časem, abych to nemusel dělat za světla čelovky. Ruce až k zemi …

Ale hybaj vstávat v brzy, pátek svátek, hurá do lesa … desítky kůrovcových kmenů vytahaných lesákem na rovnou louku, a teď je rozsortýrovat na „na pilu“ a „na palivo“, naměřit, nařezat na pěti/šestimetry, jedny tahat traktorem na jednu stranu, druhý na druhou, tam je navalovat na zvyšující se ráz nachystaný k naložení vyvažečkou … masakr. A tradiční zkouška nervů, kdy dělám parťáka dvoum nahluchlým chlapům se sluchátky na uších a nastartovanou pilou a sleduju domlouvání, co se jak bude řezat, kam tahat, … ááá! V sedm ráno posnídat dva kousky bábovky, a pak do tří odpoledne dřýt tak, že i to i je tvrdý! Konečně bylo hotovo, a my s tátou šli po cestě před traktorem a vyřezávali větve a šípky čouhající do cesty. Našemu traktoru tu nevadí, ale až tam pro dřevo pojede velký traktor za miliony, tak by to byl docela problém. A u jedné chaty na nás začne nějakej chytrej Brňák vypiskovat, proč to děláme a jestli je to nutný, a že ten strom je zmrzačenej … a ukáže na nějakou náletovou vrbu jívu, ze které jsme odřízli boční větev. A ty větve si uklidíte! Já si původně myslel, že je to nějaký tátův kamarád z mládí a chce mu něco říct, přes bublající pilu a sluchátka jsem pochytil každý desátý slovo … když mi došlo, vo co gou, tak jsem měl sto chutí akorát tátu odtáhnout od plotu a „jít pokračovat“, a vůbec si toho naivního kokota nevšímat. Člověk právě o pár set metrů dále „zlikvidoval“ 15 kubíků dřeva / desítky smrků, a pak ho bude nějaký chatař jebat za to, že přes cestu od jeho chaty uřízl dvoumetrovou větev. Tradiční „Když se chvíli hádáš s blbcem, tak už se hádají dva blbci.“ Dojel jsem za rodinou, u tchána vypil dvě piva a doma už se plazil jen po čtyřech. Vzpomínám si, že jsem si i lehl v hale ke krbu, a ležel na zemi a odpočíval … v tom mě hned doprovodila Bára, nacpala mi pod hlavu plyšáka, a lehla si vedle. Na deset sekund, samozřejmě.

A v sobotu hurá brzy vstávat, vyhodit Báru k babičce, a s malým ve vajíčku do Otnice pod Brnem, kde má Beton Brož areál s „výstavkou“ všech dlažeb a všeho, co prodávají (na mapě je to dobře znát) … chtěli jsme na vlastní oči vidět položenou dlažbu, co plánujeme na onen chodník koupit. A akorát mě to zklamalo. Hodinu tam člověk jede, a defakto kvůli metru čtverečnímu dlažby. To mi nějak nedošlo … že když nás zajímá jedno procento (a to je ještě moc) z širokého sortimentu, tak taky ten areál bude složený z 99% věcí, co se nás netýkají. Velká část dlažeb nepopsaná, takže netušíš, o co jde, i kdyby sis to chtěl koupit, u spousty dlažeb nálepka „Neaktuální!“ atd … no výlet napiču. Ještě že jsme jeli také/především na Ikeu. Nutnost koupit další komodu do ložnice, neb Bára s bráchou nyní sdílí tu jednu původní, a že už teda Bára má hadrů … tak je třeba jí je přestěhovat. No ale hlavní cíl (pro mě) bylo koupit HEJNE police do kotelny. V „kotelně“ máme nový závěsný plynový kotel a zásobník/bojler, které jsou pěkně nad sebou a nikoli vedle sebe jako původně, a tak se náhle v té malé místnůstce udělala spousta místa … a to se musí využít! Takže nakoupit úložné police, košíky, háčky … ááá, tak jsem se těšil, že jsem je pak večer ještě za odměnu sestavil a začal je tam štimovat a hledat optimální řešení. Přece jen tak velká ta místnost není … ale když z jedné té police uříznu kousek jedné stojny, tak se vejde pod expanzku, … no za chvíli jdu na to.

Ale zapomněl jsem zmínit, že když jsem ve čtyři odpoledne vynosil ten brutál náklad z auta do domu, a vypil lahváča div ne na ex, tak svítilo sluníčko a do tmy ještě daleko … a v dílně nachystaný křoviňák, a na mezích kolem pozemku „úroda“ trávy za celé léto. V neděli tu s křoviňákem hrčet nebudu, nedá se nic dělat, jdu na to. Vše v tom brutál nepříjemném terénu posekat, vyčistit křoviňák, pak vše shrabat a vynosit nahoru na kolečko, odvozit na kompost. Pouklízet, zamknout dílnu, a za šera domů …

A tak je to prostě den za dnem.

před třemi měsíci | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.