Zase trošku prodleva

Ale co jsou dva dny proti tomu hafu před tím… pc mi jelo bezproblémově přibližně den, a pak odešly ramky. Ne kompletně, ale něco se v nich poe-e a pc začalo zlobit. Třeba se nepřipojilo na net, lépe řečeno, nehodlalo uznat, že mám mít cokoli společného s místní bezdrátovou sítí. A neboť internet je pro mě celkem podstatnou životní složkou, šly XPa do křemíkového nebe násilným zformátováním a vše začalo na novo. Jenže díky pochybné chybě integrity dat se instalace ukončila. Několikrát… instaluji ne tak choulostivé w98se, což se mi daří, ale pracovat v nich či v nich jen nainstalovat pitomé ovladače, to bylo o život.

Jenže byla sobota odpoledne a jak jsem v minulém postu avizoval, nechal jsem se ivkou odvézt pryč. Nejdříve jsme se zastavili u ní doma, neboť tam nikdo až na pejsana nebyl, všichni byli na akci, kterou jsme měli v plánu později. Přesněji řečeno, kolem půl osmé. Dobu mezi tím (4h?) jsme strávili válením v pokoji… dobře, na posteli, přiznávám se. Později jsem nahlas uvažoval, že polovinu času, co se známe, se spolu jen válíme někde na posteli ;)

Na akci se tedy dostavujeme až k večeru a jsme hozeni do jámy lvové. Že to bude tak rozjetá chlastačka, to nečekala ani ivka. Věřím, že toho pak litovala a vyčítala si, že poprvé vidím její rodinu v celkem… jetém stavu. Zbytečné obavy. Táta si možná ani nebude pomatovat, že jsem tam byl, ale popovídal si se mnou, chlapácky mě držel kolem ramen… maminka mi pro změnu vypila kofolu a pak se mi dlouhatánsky omlouvala. Pro zbytek party byla samozřejmě dávno tchýně atp. Samozřejmě první, co mě čekalo při usazení, byla šťopička slivovice. „Domácí, třiašedesátka!“ pochlubil se jeden parťák a ivčin táta už naléval. Přežil jsem to. A pak i skvělou grilovanou krůtu a twistra (jo, ledňák). Jen tak dodám (jsem detailista), že hymnou této akce byla Dragostea din tei, které jsme si s ivkou užili až až a později utekli jít se projít po městečku.

Na letní sobotní večer tam bylo úplně mrtvo… a taky zima. Pod jednou košatou lípou jsem jí vysvětlil, co znamená v překladu Dragostea din tei, tedy „láska pod lípou“ (thanks, hughhhu). Pravda, následně jsem jí to i předvedl :)

Návrat do rozjařené společnosti, druhý panáček slivovice… ale brzy odcházíme a ivka mě veze domů. A proč neudělat něco šíleného? Jako třeba v deset v noci se vyskytovat na přehradě. Tma, ticho, jen dvě lampy na 300metrů betonu… na jedné straně moře vody, na druhé propast vzduchu a teprve v údolí umělé jezírko pod elektrárnou. A co je to tam na vodě? Takové světýlko… a stojí na místě, uprostřed černé hladiny. Objímám ji tam nahoře (voní jí vlasy), pozorujeme zvláštní úkaz na hladině desítky metrů pod námi… za chvíli jsme dole a přicházíme až k vodě. Plave po ní umělohmotná „krabička“ (asi ta od másla) a v ní se vozí svíčka. A nikde nikdo… jen my dva.

Nevím, jak se naši dívali na to, když jsem si ivku po desáté večer vedl k sobě, ale dělat s tím nemohli nic :) Oběma nám stejně bylo jasné, že to není jen na chvilku, jak ivka dopředu tvrdila. Bylo to na… 5 hodin? Asi tak… ať si myslíš co si myslíš, stejně je nádhera jen vedle ní ležet. Spát, cítit dotek jejího nosu, slyšet její dech…

Pro sladkost usnutí, děkuji za únavu…

To byla sobota. A neděle… nějak nevím. Pokusy rozchodit pc, sedm či osm pokusů o instalaci XP, pak downgrade k w98se, abych se mohl kouknout třeba na nějaký film, když už nic jiného. No, taková stovka restartů mě včera potkat mohla… a nepodařilo se mi rozchodit zvukovku. Prostě v mém pc nebyla. Vypl jsem jej a šel se dívat na olympiádu, která mě až nepěkně bere. Teď už tv zapínám rovnou na čt2. Ale včera tam večer běželo ještě Intervijů s upírem, na které jsem se s chutí podíval. Že celkem ulítávám na B. Pittovi, to si možná mnozí všimli.

Konečně dnešek… tedy pondělí. Z postele se vybatolím v deset, někdy v průběhu dne má přijet náklaďák s uhlím, musím tedy být připraven. A to bych se mohl ještě stihnout nasnídat, posekat trávník za domem, dojít pro pitnou vodu do studánky. Bájo… jenže tráva je mokrá (nutno počkat) a pro vodu zašla sestra sama (někdo musel být kvůli uhlí pořád doma), tak jsem pak zajel za radkem poradit se co s pc. Domů jsem si dovzel jiné ramky na zkoušku, zda pc neblbne práve kvůli tomuhle hi-tech bazmeku. No a blblo. Od té doby ani jeden zátužíček či jen obyčejný problémeček. Mám svoje XPa, pár svých programů, které potřebuju pro život…

A je tu uhlí, chrochtání nákladního motoru mě zvedá od oběda a následný rachot sypaných dvou tun uhlí zvedá od oběda všechny v okruhu půl kilometru. Nejdříve ale poseču trávník a po té hoďce pěkně zahřátý nastoupím se sestrou na hromadu černých potvor. Já nakládám na kolečko, ujedu s ním deset metrů, vyklopím ho sestře k nohám a ta to přehází oknem do kotelny. Smyslupný, že? Ale jinak to nešlo… těmahle rukama jsem v největším horku přeházel dvě tuny uhlí! Těmahle jemnejma programátorskejma ručičkama! :) A ne že bych to flákal, makal jsem jak šroubek, abych to se sestrou zvládl a táta s mámou přijeli v půl čtvrté k hotovému. Prostě výzva. Ale taky vidina toho, že si za tu dřinu řeknu o kredit ;)

Přijede táta, vystřídá sestru, ale stejně už je skoro všechno hotovo… já mám po těle černé šmouhy, opírám se o lopatu, jsem se sebou spokojenej. A táta mi připomene výpravu do lesa. Potřebuje nějaké rozpěry, takže nakácet pár stromů, osekat, stahat k vozu, odvézt, někam složit… zapomněl jsem na to. Ale to na tom nic nemění :) Smyju ze sebe pot a špínu, slupnu nějaké pečivo a za chvilku se v traktoru řítíme vesnicí do lesa.

Náš les, nad údolím, nad řekou… daleko od lidí, podivně opuštěný. A sice jen smrkový a modřínový, ale přesto podivně krásný. Dokážu si sám sebe představit, jak tam stojím sám, na každé straně jen kmeny a kmeny a měkké šedohnědé jehličí, větve… dlouhé minuty. Takové pocity mě ovládaly při stoupíná do svahu mezi stromy… ale že bych pak při kácení mladých stromů brečel a patlal po sobě hlínu, to ne, to zase nepřeháněj. Sedm asi 25metrových kmenů, osekat, provazem vytáhnout z lesa, rozřezat na délku vozu, naskládat na něj… už vím, proč v lese pracujeme na podzim a na jaře. Protože není takový hic! Osekal jsem jeden kmen a po tváři mi tekl pot! Ale co budu povídat… vždyť mě tahle chlapská práce baví a psal jsem o tom už víckrát. Třeba tady, někde v půli textu. Blíží se šestá, to se většinou parta sjíždí na volejbal… a já se v lese oháním sekerou.

Domů dorazíme a sestra odjíždějící na hřiště nás jen mine. Ještě přihodit na vůz pár „fošen“ ze stodoly, ať je pak nemusíme nosit v teplejch… a já si stihnu celkem ošklivě pořezat ruku o odložené pletivo. Teď vypadá, jako bych si v nějaké náladě omotal ruku ostnatým drátem a měl z toho strašnou prdel… složit všechno z vlečky, doma se opláchnout, napít a mizím na volejbal. Přijíždím v prvním setu, končíme pátým. Mezi tím hafo dobré zábavy, smíchu, neskutečných zákroků… zápěstí mám ještě teď zrudlé, až se laicky zdá, že mám oteklé šlachy :) Mohl jsem sedět doma, ale chtěl jsem tenhle den využít… jen ivku jsem neviděl. A kredit nedostal. Mohl bych si o něj říct, ale… na to jsem asi moc hrdý. Teď, v tenhle okamžik. Třeba se mi o něj jen nechce prosit. Ještě dvě sms a nebudu moci prozvánět… dám ty dvě kila ze svého a budu s hotovostí na nule. Všechny ostatní peníze mám na noťas a sahat na ně nebudu.

Teď mi charlotte bezděčně připomněla jednu skutečnost. V průběhu zálohování dat někdy ve čtvrtek či kdy se mi povedla jedna fikanost. A to smazat si všech ~5000 mejlů. V těch bylo vše, celý můj život od 19.září 2000. Nějak to na mě nedolehlo a to asi proto, že mejl v posl době skoro nepoužívám… občas mi něco dojde, spam mi Thunderbird rovnou filtruje, pravidelně chodí jen statistiky čtyř webů…

Je to blbý pocit vedět, že jsem přišel o minulost. Alespoň ji ale nemusím víckrát zálohovat… dvě stě mega mejlů… debilní outlook! Kdyby to bylo jak v thunderbirdu! Chytnu složku s profilem, přetáhnu jinam. Nainstaluju systém, složku natáhnu zpátky a při zapnutí mailklienta je vše jako při posledním spuštění. Jak jednoduché! Jak složité to musí mít Microsoft! Přijde mi až trapné zmiňovat, že zálohování nastavení firefoxe i s pluginy je úplně stejně snadné.

Zítra jedu se sestrou nakupovat do brna. Tak uvidíme (i ty), jaké šatičky si za $$$ rodičů pořídím.

před 14 roky | Ze života | 13 komentářů

Komentáře

1 | Charlotte | před 14 roky | arogant-angel.wz.cz

Taky bych si někdy ráda smazala všechny emaily…. ale nemám na to dostatek odvahy…. btw – minulost občas bývá na obtíž:-)

reagovat

2 | juneau | před 14 roky

no, ja bych to vedome nikdy neudelal

reagovat

3 | lucinka | před 14 roky

občas si říkám, že smazat minulost by nemuselo být tak úplně zlý… ale ten šok kdyby se tak opravdu stalo…

(: pořiď si něco pěkného na sebe :)

reagovat

4 | juneau | před 14 roky

pokusim se… beztak to necham na sestre :)

reagovat

5 | Aleonotschka | před 14 roky | aleonotschka.bloguje.cz

Pokud to nechas na sestre, tak budete chodit od obchodu k obchodu a rozjimat nad tim, jestli ty saty v prvnim obchode nebyly nahodou lepsi. Znas zensky, ne? ;)

reagovat

6 | juneau | před 14 roky

kdybys me cetla dele, tak dobre vis, ze za polovinou meho satniku stoji ona a ze se jeste nikdy ve vyberu exkluzivniho oblecku nesekla. ze polezeme z obchodu do obchodu, to uz holt preziju…

reagovat

7 | endlife | před 14 roky | podnebi.wz.cz

zajděte si na věčný svit neposkvrněné mysli – mazání minulosti doslova a do písmene.. mimojiné skvělý film

reagovat

8 | juneau | před 14 roky

taky se na nej tesim

reagovat

9 | juneau | před 14 roky

marne premyslim, co jsem drive na netu delal… je tu totiz strasna nuda. nestahovat se mi aktualizace do XP, tak uz davno spim.

reagovat

10 | endlife | před 14 roky | podnebi.wz.cz

ja se rozhod, ze prekopu cele podnebi.. tak stojim nad prazdnym adresarem a uvazuju co z toho.. jeste mi zbyva pet hodin, snad neco vymyslim ;)

na netu se daji travit dlouhe chvile hledanim neceho co by slo delat.. to hledani je navykove i kdyz casto nic neprinese..

reagovat

11 | pif | před 14 roky | www.pifik.com

to je fakt ;))) nicmene to vidim stejne jako juneau, na netu uz casem neni co delat

reagovat

12 | Charlotte | před 14 roky | arogant-angel.wz.cz

Souhlas, poslední dobou okurková sezona…. a sestra se mi diví, že dvacetkrát za hodinu kontroluju emaily a znovu a znovu prolízám blogy, který už mám 10× přečtený….

reagovat

13 | juneau | před 14 roky

to je muj pripad… ale rozhodl jsem se konecne dokopat k prekopani fotoalba, coz je takova centralni stranka nasi party, takze ta je celkem vyuzivana… blogsystem jde stranou. tohle potrebuju vic.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.