Zatím bez nadpisu

Asi před měsícem jsem si pustil jakési porno a na pozadí hrála Madonna (něco z Confessions On A Dance Floor). Snad to nemá nějakou podvědomou spojitost, ale Madonnu od té doby poslouchám prakticky pořád. Docela dobře se při tom pracuje a není to marné uklidnění před usnutím. Včera jsem si pustil jiné porno, nadchla mě hudba na pozadí, vyhledal jsem si pár slov na googlu a dnes už trhám žebříčky s Röyksopp – What else is there. Příjemná hudba. Také si vzpomínám, že hraje v reklamně na O2, kde ta holka na inlajnech projíždí různými bublinami či co.

Nechal jsem si ji ve winampu samotnou a dnešní chvilku s poezií mi bude zkrášlovat ona.

Dostávám se ke smysluplnému psaní, po delší době… a rád bych si zaznamenal všechny ty zajímavé okamžiky, neboť jeden brutální vrah měl tehdy pravduall those moments will be lost in time like tears in the rain. Je čtvrtek, a já si už od víkendu říkám, že až budu konečně psát, musím minimálně zmínit to a to a to… a dnes si pamatuji z těch dní před víkendem pouze jednu věc: vraceli jsme se s ivonkou k nám domů a cestou se zastavili na typickém vesnickém fotbalovém zápase. Koupil jsem pivo a grenu, posadili jsme se do první řady a sledovali utkání, o poločase jsem přikoupil ještě výbornou klobásu, po které jsme se jen olizovali. Byl lehce podmračený den, neutrální chladno, pozdní odpoledne… nevím, co je tou esencí onoho okamžiku tam, ale opravdu jsem si to ze zpětného pohledu užil.

Vzpomínky se vracejí… v pondělí jsem si dojel pro tetanovku, pozván jsem byl dobré tři týdny. Z jehel strach nemám (popravdě, fascinuje mě to), ale přece jen jsem povahou a smýšlením ten, co rád ví dopředu, do čeho jde. Takže jsem se vyptával zdravotního laboranta ivonky tak moc, až si myslela, že z toho mám prostě strach :) Inu neměl jsem, posadil jsem se, vyhrnul rukáv, poslušně uvolnil ruku – zatnutý sval je to nejhorší – a pozoroval, jak mi jehla zajela pár centimetrů do svalu ještě než jsem se na to stačil připravit. Nejzajímavější na tom ale byla právě reakce toho svalu: během sekundy se několikrát zatnul a povolil, aniž bych na tom já měl vědomý podíl. Vadil mu cizí předmět? Vyvolalo to vbodnutí nějaký elektrický impulz? Byl to pro mě zážitek :) Zbytek dne jsem existoval jako se zlomenou rukou, ačkoli mě vůbec nebolela – nehodlal jsem to ale podcenit, žádná námaha, jinak hrozí čtyřicítky horečky, není nad negativní vzory z rodiny.

Z legrace jsme si napsali i Svěrákův diktát, co ho jeden večer vysílali v televizi. Pravopis mi ani tak nedělal problém jako spíš psaní obecně – škrábu jak kocour, leč něco jsem psal snad jen v prváku druháku a poslední semestry si vždy jen vytisknu materiály a pouze porovnávám výklad učitele s tím, co mám na papíře. Pokud tedy vůbec dojdu na hodinu. Nakonec, dostal bych tuším trojku, nejkrásnější chyba byla bla bla Pražské okolí, kdy jsem se asi zamyslel nad něčím jiným. I tak jsem ivonku se sestrou naprosto převálcoval :) Ale vyjmenovaná slova jsem o dva dny dříve dohromady nedal.

Krásné ráno, modré nebe s bílými mraky, nenechal jsem ivonku dospat a donutil ji vstát, abychom vyrazili na houby. Dvanáct stupňů, já své rozervané džíny (pod prdelí mám dvoje 20cm široké větrání, na kolenou to samé), chladný les, ostré slunce… moc hub jsme nenašli, ale procházka to byla tak nádherná. Poprvé v životě jsem se podíval na jednu louku vysoko v lesích, a přitom ani ne deset patnáct minut chůze od domu. Jak se mohlo stát, že jsem tam nikdy nebyl? Tam bylo tak nádherně… inu, posuďte sami.

Louka s jakýmisi kytičkami

louka

Já na obzoru

louka

Já ještě víc na obzoru – držím celé nebe

louka

Ivonka jak ta princezna, co jezdila na kládě

louka

A jeden z úlovků

louka

Mám psát znovu, jak zvláštně příjemně na mě tyto vzpomínky působí? Nebo stačí jen s Röyksoppama zanotovat I don't know what more to ask for…

před desíti roky | Obrázkově Ze života | 5 komentářů

Komentáře

1 | frettie | před desíti roky

btw: pri ty fotce, jak tam Ivonka sedi na ty klade jsem si vybavil tankovej prapor (myslim, ze to byl on), jak tam Suchanek sedi na tom delu a nekdo dalsi … no nic. :)

A jiank, pekny fotky. :)

reagovat

2 | Skrnda | před desíti roky

Koukám..krásný kopce, krásný lesy…taky bych si dala říct :-)

reagovat

3 | juneau | před desíti roky

Jen doufám v krásný podzim a babí léto – když jsou ty lesy ještě barevný… [blaženě slintající smajlík]

reagovat

4 | gogo | před desíti roky

díky za tip, ta písnička je pěkná, i zbytek alba je dobrej:)

reagovat

5 | john | před desíti roky

písničky si poslechnu taky,ale to psaný bylo dobrý!!!

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.