Zbytečný textík, nečti ho

Jenže o čem psát? O tom, že poslouchám Maroon5 – This Love? To je žůžo, viď? Přemýšlím nad prožitým dnem. Vstávám později, upravuji trávník, opravuji titulky k filmu Den poté, vezu sestru na dízu, jsem u pc… to by mohlo být vše. Jo, není nad super dny.

Takže bych tohle mohl utnout a jít spát. Ale sakra, už jen půl hodiny a stáhne se mi jedno video… to už asi počkám. Spustil jsem to před dvěmi hodinami a zeptáš-li se mě, co se mezitím stalo, neodpovím ti. Opět utracené dvě hodiny života… kdybych se alespoň podíval na nějaký film…

Hm, kouknu se ke StrandBandItazům, dlouho jsem tam nebyl.

Už jen dvacet osm minut. No paráda…

Jaké to je, číst texty, u kterých vážně o nic nejde, nic nesdělují a jen mapují to, jak se nudím? Nuda, viď?

Večer vezu sestru k janě a s janou pak do Díry na zdejší vyhlášenou dízu. Kdybychom sehnali druhé auto, jeli bychom celá parta, ale to se nestalo. Ivka tam také bývá, ale když mi na smsku odpověděla, ať se tam bavím a ani na chvilku neuvažovala o tom, že by také dojela, přestalo mě to zajímat. Co bych tam jako zadaný dělal sám? Akční výjezd celé party tedy padl, ale moje jízda se sestrou a janou zůstala. Tam jedu opatrně, občas jen šedesát v hodině a ani o tom nevím. Podvědomě jedu pomalu, vezu lidi. A vracím se sám s plynem na podlaze.

Opírám se o stůl, chce se mi spát… už i zívám. Ach jo…

Zítra se pustím do sestavování možných rozvrhů na VŠE. Kdoví, co se bude dít při zápisech, ale rozhodně tam nechci přijít bez nejmenší představy. Jsem systémem VŠ naprosto znechucen a přijde mi, že člověk, který tam už někoho z přátel či příbuzných nemá, je kvalitně v hajzlu. Co to jsou kredity? Jakým objektem je katedra v rámci fakulty a fakulta v rámci školy? Proč tohle, proč tamto? Fuj… třeba až dnes jsem zjistil, že počet kreditů = počet hodin předmětu týdně. Kdo by to byl řekl… slovo znechucení je opravdu na místě. School sucks! A ještě k tomu mám hlad.

Šestnáct minut. A nyní dalších pár minut zabito.

Nojo, a to v 8:30 vstávám, abych mohl pro sestru dojet k janě. Už to vidím v jasnejch barvách… já se snad nikdy pořádně nevyspím. Kvůli své blbosti, samozřejmě. Ale taky se mi ještě nikdy nepovedlo usnout za monitorem. Za monitorem… to jako mezi monitorem a zdí? Spíše nad klávesnicí… na klávesnici. Kdoví, jak by kompl reagoval na šest hodin permanentně sepnutých kláves. Asi by se zlobil a pískal, co já vim. To by mě mohlo probrat.

No jak jsem říkal, dnes se nic nestalo. Pár smsek s ivkou, ale žádný jiný kontakt. Už dva dny jsem na kole nikde nebyl… mohu to zítra riskovat? Chci to zítra riskovat? Mohu se ptát ještě hloupěji? Usmívám se… každý den mi nyní přijde nudný, pokud nejsem s ní. Alespoň pár hodin… moje aktuální existence dostala nový rozměr. Tak, jak jsem si za chmurných předprázdninových (a vám převážně nevysvětlených) nálad přál. Mohl bych být spokojený. A nejsem. Ona tu totiž není.