Ze školy poprvé a naposledy

… v tomto týdnu. Alespoň doufám. Psychicky jsem už odjel domů, pátek v anglii… respektive anglinu v pátek hodlám ignorovat, jedna absence mě nezabije. Mám skvělý spoj, kdy mi skončí škola a za 45min mi jede z hlaváku vlak až do city. A kdybych ho nestihl (z jižáku je to loterie), pojedu ve čtvrtek ráno, jízdenka nepropadne…

Ale zase… zuzka s dančou chtějí zítra flámovat po praze, protože zuzka také slaví. Patrně dvacet. Ale nechci utrácet peníze… a nechci riskovat.

Všichni tu makají, programují, datlí… a já si plním blog slovíčkama. Ve frontě před studovnou jsem potkal věrku, houkla na mě, zda se jdu učit… „Kdepak, já se jdu bavit.“ A raději jsem nesledoval ty kyselé pohledy čekajících, kterým jsem zabíral svým smrdutým životem místo u nedostatkových komplů. Teď už tu sedím a nikdo mě nemůže vyhodit. A že bych si dělal nějaké výčitky…

Včerejší jízda na kolej se ničím nevymykala… působivý psychosvět tmy, chladu a vlhka, spřízněná komunita brzce ranního autobusu, oranžové city… v buse jsem si sedl opět s čikitou. Ač byla spousta volných míst všude kolem… prostě jsem s ní sedět chtěl, chtěl si s ní povídat.

Nevím, čím budí takové strašné předsudky. Čekáš, že je to namyšlená fiflena, povrchní blondýnka… a pak si s ní povídáš a rozpomínáš se na okamžiky strávené s ní před rokem, které byly podivně krásné, ale… v tvých vzpomínkách nedůvěryhodné. Když ji po roce opět vidíš, je to ta namyšlená blondýnka… možná se tak ve společnosti chová, možná… máš chuť také si hodit kamenem. Ale to nejde, protože zatímco ostatní jen soudí, ty s ní i mluvíš. Povídáš si. Rozesmíváš ji a ona rozesmívá tebe.

A tohle není láska či okouzlení, ale snaha podchytit udivující fenomén. Je krásná, hodná, milá, zábavná, blonďatá a modrooká… a ví, co si o ní okolí myslí? (úžasné, pasoval jsem se do role vševědoucího pozorovatele reality) Možná ano… protože je smutná. Smutně se usmívá, a jen občas působí vesele. Ale ve vzpomínkách takové střípky mám…

Potkal jsem ji o prázdninách, v období své virutální nedostupnosti. Na koupáku… byla se svojí pardou na stejném břehu, ale jiné planety. Dva měsíce jsem se ní před rokem chodil, a nyní dělal, že ji vůbec neznám. A rychle obejmout ivku, ať… ať jí ublížím. Klukovská pitomost… čím ale tohle chování probudila?

A pak se po několika měsících dozvím, že tehdy to bylo poprvé, co od smrti svého přítele vyšla někam ven z domu.

Kdyby monitor odrážel obraz jako zrcadlo, zavřel bych oči, protože se na sebe nemůžu ani podívat.

A tak jsem zavřel oči v autobuse, pomalinku usínal, po dvou hodinách jsme už moc témat k mluvení neměli (přirozeně)… otevřu je, podívám se na ni. Loktem si podpírá hlavu, oči zavřené… chvilku ji pozoruji. A jen si říkám, jak je ten život zvláštní… jak si s námi hraje. A jak největší chybou člověka je, když si myslí, že je něco víc než ostatní.

Protože nikdy nic nevíš…

Hluboký výdech, promrkání očí, prokřupnutí prstů… ať se lidem kolem zle dělá nebo nedělá :)

Víš, jak mi na pokoji chybí mikrovlnka? Třeba co dělat se dvěmi zmraženými „skoro pizzami“, co jsem si dovezl z domu na včerejší večeři? No co by, dal jsem je po jedné na talíř, ten pod lampu a lampu stáhl dva cm nad talíř… a zapnul ji :) Za pět deset minut jsem měl příjemně zahřátou (== ne ledovou) pizzu a mohl papat :) Yummy!

Ale mikrovlnka by bodla… stejně jako tužka, která mi dneska dopsala a já za chvilku vyrazím do chodovské billy, abych tam nějakou sehnal. Nic jiného mi nezbývá. Nebudu přece psát červeným centropenem… je pět. Abych vyrazil…

Jo, a k tomu nadpisu… ze školy poprvé a naposledy v tomto týdnu, zítra sem lézt nehodlám :)

před 13 roky | Ze života | 7 komentářů

Komentáře

1 | Charlotte | před 13 roky | wicked-angel.net

Nikdy nic nevíš… nikdy nic nemůžeš tušit… a hlavní je nevyčítat si to… protože by ses musel zbláznit.

reagovat

2 | czicza | před 13 roky | jitka.bloguje.cz

Tak ohřejvat pizzu po lampou by mě nenapadlo..

reagovat

3 | pif | před 13 roky | www.pifik.com

to je husty ;)) fakt sux ze clovek nema na koleji zadnej konfort

reagovat

4 | pif | před 13 roky | www.pifik.com

ani kde si ohrat zradlo

reagovat

5 | bee | před 13 roky

Tak to se seš dobrej… a tos asi musel mít nějákou silnou žárovku :)

reagovat

6 | Carpenter | před 13 roky | www.photoblog.czweb.org/fotoblog

Připomněls mi něco, na co sem myslel před nedávnem. Tak nějak jsem se probíral svou minulostí a došel sem k tomu, že bych zas rád viděl svoje bejvalky (minimálně dvě zanechaly ve mně dost hlubokou stopu), jen tak si pokecat, prosedět noc v baru nad vínem, říct si navzájem, co je novýho, atd. Ale skoro hned sem si uvědomil, že je to skoro nemožná záležitost a že se tohle na 99% nikdy nestane. Na některý věci jsem se kdysi zapomněl zeptat a už to nikdy nenapravím…:o)

reagovat

7 | juneau | před 13 roky

add pizza> upozornuji, ze jsem si ji pod tou lampou neupekl, ale ohral. nic jineho mi nezbyvalo… nebo mi muze nekdo poradit, jak v tomto smeru vyuzit elektricky varic.

carpenter> pokud mohu mluvit o „bejvalkach“ (a jak ja to slovo nenavidim), pak jde pouze o dve holky, z nichz jednu zminuji v tomto textu. takze mam celkem vysokou uspesnost. a uz se tesim, az nekdy narazim na tu druhou… taky si s ni chci popovidat. Otazkou je, zda existuji holky, se kterymi bych si povidat nechtel.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.