Zkouškové - Jeden obyčejný den

Tři čtyři hodiny v noci, jdeme spát. Ještě si rychle skočím do sprchy, na bloku E prázdno a ticho. Jen světla na chodbách se nezhasínají…

Úterý ráno, kolem deváté. Snad všichni už vstali, každý někam zamířil a já jsem na pokoji sám. Ten den toho nemám krom učení moc v plánu, tak nikam nespěchám. Usadím se k noťasu a při sledování Jistě, pane premiére posnídám jogurt. Pak vezmu nějakých 35 listů přednášek z Peněz, bank a měnových trhů a začnu si je číst. V plánu mám je jednou přečíst, pak podruhé a pak se začít učit hlavní témata (= obvyklá témata eseje). Moc mě to nebaví, na pokoji jsem sám… čas na oběd. Instantní nudle zaleju horkou vodou a pustím si k jídlu další díl již zmíněného seriálu. Hezký zvyk. Po konci dílu se dál prokousávám přednáškami… jenže od rána neustále zívám, protahuju se, jsem utahaný a ospalý. Spánkový deficit. Ani se mi to nechtělo věřit, ale kafe to spravilo. Hned jsem se s novou vervou pustil do čtení učiva. Ale to už se převlékám a vyrážím s indexem na Žižkov, abych si nechal zapsat zápich z Podnikového managementu. Dvacet minut tam, delší procházení školou… s otevřením Rajské budovy se ekonomka stala ku-va rozsáhlým objektem. Ale ze čtvrtého patra, kde jsem 15 minut čekal na opožděného profesora sezením na stylové červené křesložidli, je skvělý výhled přes hlavák na prahu. Minuta v kabinetu, a opět na cestě na kolej… závidím ivonce jejich kompletní vedení studentských záležitostí přes IS (indexy už na MUNI nemají). Ekonomka je samý podpis a formulář, úřední obštrukce…

Na koleji stále sám, lehká svačinka u dalšího dílu Jistě, pane premiére. A pak dál studování přednášek. Vrací se Ondřej, ale hned zaleze do postele a dospává noční deficit. Tak je na pokoji dál ticho, já usrkávám druhé kafe a listuju si. Teorie peněz, teorie zápujčních fondů, Fischerova & Cambridgeská & Friedmanova & Keynesova teorie poptávky po penězích, Komerční bankovnictví, Centrální banka, Nástroje monetární politiky, Transmisní mechanismy,… To všechno si pumpuju do hlavy, ale po týdnu učení to už moc nepobírám. Ondřej se po hoďce probouzí a dál se učí se mnou, já, on i hágen píšeme ve stejný termín. Oba si dáme Shock, který u mě osobně způsobí pouze absolutní otupění a pocit, jako by mezi očima a mozkem vyrostla betonová zeď, protože ať se snažím jak se snažím, nejsem schopný cokoli z přednášek jakkoli interpretovat. Nemůžu si ani vybavit jeden odstaveček, na který se mě ondra ptá, jako bych místo něj měl v hlavě jen prázdné místo. Tak tohle už pít nebudu. Dvě pilulky DMAE jsou běžnou samozřejmostí.

K večeru se vrátí jakub a všichni se chvilku odreagujeme u Counter-Striku.

Po necelé hodince ale pokračuje učení… jakub tomu vůbec nefandí, učit se parchant nemusí, ale poprosí mě, abych na pozadí noťasu spustil včerejší hru OTTD (zakládal jsem server) a on si tam mohl odladit pár věcí. Že nebudou přihlášení ostatní nevadí, jejich společnosti nepotřebují kontrolu a jen jim během času budou vydělávat. Za chvíli ještě přijde hagen a to už všichni zase kolektivně hrajeme a klikáme… sice s výčitkami, ale hrajeme Odreagování je podstatné.

Později v noci ale teprve začíná ta pravá jízda, kdy si hágen přihne svého oblíbeného Speed8 a vyhypuje se do stavu nukleárního fyzika, který je krůček od odhalení smyslu vesmíru. Má snahy učit emtépéčka i usínajícího jakuba

A tak se tam tak v jednu ve dvě hodiny po půlnoci tři studenti ekonomie (jeden podnikohospodář a dva informatici) přesvědčují o tom, že něco prostě umějí, dodávají si sebevědomí rozlišováním jemných nuancí mezi spekulativními, čystými, systematickými a specifickými bankovními riziky (brnkačka)… vždycky pět minut studujeme a pak si vzájemně vysvětlujeme nejasnosti, ke kterým jsme došli. Tohle je snad nejlepší styl učení, ve více lidech. Pak se člověk za den naučí látku celého semestru.

Někdy po druhé hodině to balím. Nejsem spokojený, rozhodně nejsem naučený dokonale, ale pár hodin spánku je užitečnějších.

A během okamžiku je půl osmé ráno. Všichni tři vstáváme (a doposud spící jakub se z nás může zbláznit) a zatímco hagen jde na esúzetko na net stáhnout z borce nějaké podpůrné informační materiály (čti taháky), já s ondrou se dál učíme. Zbytek času do jedenácti hodin strávíme my dva lehkým učením a hágen kompletováním jednoho taháku. Ve výsledku si jednu kopii také beru a je to první tahák, který jsem kdy na VŠ použil. Možná jsem žádný nepoužil ani na gymplu.

S velkou slávou je napsán test, ve kterém bylo snad všechno kromě toho, co jsme se učili. Hodná profesorka, nechce po nás přesné transmisní mechanismy, kdy např. monetaristický peněžní TM sestává z operací na volném trhu, jež pomocí měnové báze rozhýbou peněžní zásobu a o něco později vede k udržení průměrné inflaci v dlouhém období… tohle po nás nechce, chce omáčku kolem. Ale kdo by se do prkýnka učil omáčku místo podstaty celé kapitoly??? Kua! Ale stejně předpokládám, že jsem toho napsal dost.

Kluci jdou na oběd, já se ve spěchu vracím na kolej, během pár minut se sbalím a letím zpátky na hlavák (vzdušnou čarou od ekonomky 100m), kde si koupím lístek a letím na metro, svezu se jednu stanici na muzeum, tam do drogerie Rossman koupit ivonce kornout bonbónů a pak zase rychle zpátky na vlak. Pak, když už mám vše splněno, si koupím bagetu a naobědvám se, čekám na vlak.

Při nastupování do vlaku je základem správně si stoupnout na nástupišti. Není to úplným pravidlem, ale našel jsem si místo, kde mi poslední tři vlaky zastavily přesně tak, že jsem jen vzal za kliku dveří, otevřel je a jako první nastoupil do vagónu Super vychytávka Jenže na kupéčkách rezervace, prošel jsem tedy do druhé poloviny tzv. německého vagónu (vyroben v Německu), kde je více sedaček porůznu rozestavěných a přisedl si k jedné dívčině. A všiml si, že podivně ustrojený snědý prosťoučce vypadající chlápek, kterého jsem předtím potkal u dveří vagónu, během čehož mě dva jiní lidé předběhli a nacpali se dovnitř, když jsem já zůstal stát, aby mohl sestoupit ze schodů, přichází z opačné strany s kelímkem kávy a ptá se lidí, jestli by mu kafe nepohlídali. Prošel kolem mě dozadu a tam našel nějakého dobráka, který se ho po chvilce tichého vysvětlování bodře zeptal: „Jo, vy chcete na záchod! Myslíte na velkou?“ Přední půlka vagónu zašuměla potlačovaným smíchem, holka vedle mě se smála ještě dlouho potom Vtipně jsem k ní prohodil „A to chtěl jen podržet kafe“, ale to bylo vše, co jsme si až do Kolína řekli. Pak samozřejmě vystoupila Poslední dobou nějak cítím slabší vůli se takhle s holkami seznamovat, zbytečně bych ivonce rozšiřoval seznam holek, na které zdravě žárlí a zlobí se na mě, když o nich mluvím. Že, broučíne?

Vlak se pomalu vyprázdňoval a já mezi čtením zaregistroval hovor ze sedaček někde za mnou. „Ahoj, tak co? – chvíle naslouchání – No tak to hlavně napiš na Borce!…“ Zvedl jsem hlavu, další student(ka) ekonomky. Řeč pak byla o testu, který jsem i já absolvoval. „Cože? Finanční zprostředkovatelé? To tam dala taky?“ Prosím vás, vždyť jde jen o vlastnost finančního trhu: kvantitativní, teritoriální a časová transformace. Časová: banka chce na pasivech držet krátké peníze a na aktivech více vynášející dlouhé. Teritoriální: banka obdrží vklad v praze, úvěr poskytne v brně. Normálka. Kvantitativní teorie: domácnosti do bank vkládají obrovské množství účtů o malé nominální hodnotě (třeba po 20 000Kč), banka pak ale poskytuje menší množství úvěrů po milionových hodnotách. Suprová otázka, bral bych ji hned.

Tehdy ve vlaku mě to ale přivedlo na jinou myšlenku: všude potkávám student(k)y ekonomky. Hanka z Vysočiny, cizí holka z prváku (přitom znám její jméno ), holka čekající před Flórou na tramvaj se skripty VŠE v rukou, nyní další holka ve vlaku. Jsou v praze i jiné vysoké školy? Myslel jsem si, že VŠE se svými 15 000 studenty lepší průměr, ale pomalu měním názor.

No a to by bylo vše. Dneska v 11 jsem se přestal učit, zítra v osm zase začnu. Mám na to tak tři, maximálně čtyři dny. Fcuk!