Absolutní léto

Celý červen proletěl … tolikrát jsem si chtěl sednout k blogu a zapsat si takových věcí … a on je tu začátek července, a já přemýšlím, co zajímavého se vlastně v červnu dělo.

S Adamem jsem párkrát vyjel na kole – dva tři kilometry po asfaltu a v provozu do vedlejší obce, a pak po druhé straně údolí návrat po polňačce. Ta celou dobu mírně stoupá, sem tam jedeme, sem tam Áda tlačí (na malém kole se 6 převody se do kopce po rozbité jede blbě), sem tam kolem louky, sem tam hlubokým úvozem, jarní veřeční krajina, nádhera, naprostá nádhera! Až se dostaneme do nejvyššího bodu, a přejedeme na klesající pěšinku do lesa, přes kůrovcovou těžbu a větve přesoukáme kola, a skončíme u té totální pěšinky dolů hustým lesíkem, kde se dá pouze vést kolo na brzdách. Adam oči navrch helmy! Na mapách je to pěšinka s červeným vykřičníkem. Část se pak dá sjet, finále dolů k potoku už je zase na „stlačení“ na brzdách, překonat potok, pak prudká pěšina zase ze strže nahoru, a dále klesající zarostlá lesní cesta s finálním monstrklesáním, až nás les vyplivne u starého koupaliště na loukách u naší obce. Pro sedmiletého klučíka zvyklého na asfalt náramný terénní zážitek! Jednou to pak s námi jela i Bára 🙂 Jednou a naposled 😀 Jednoho hezkého dne jsme si pak takto bez příprav vyrazili i do Ticha, na pívo a limču, a pak vlakem zase zpět. 

A to si takhle zjara vyžínačem obcházím obrubníky a borůvky, a koukám, že po trávníku si to nerušeně vyšlapuje holub. Vole, tady někde se válí dvě kočky, leť do prdele! Holub si to vykračuje dál, poposkakuje pryč, ale neodlítá. Na noze vidím kroužek. Helemese ho, pošťáka, asi je unavenej. Nakonec jej odchytím, a chci jej vyhodit do vzduchu, jestli se rozletí … nakonec raději z dřepu. No ještě že – holub sebou švihl šipku do vysoké trávy. Vyhodit ho do dvou metrů … nevim nevim. Aha, takže nelítá. Hm. Posadím ho na vyvýšené místo, přinesu misku s vodou, hledám žížale … které holubi nežerou, jak záhy zjistím. No, co dál? Máme zraněného holuba, a někde kolem jsou kočky. A tak ho ubytujeme k naprostému nadšení dětí doma v pidikleci po křečkovi. Dle čísla kroužku nacházíme jeho organizaci, v Mostu. Od té doby je to Luďan. Reportuji ztraceného holuba, za dva dny se ozve majitelka nakonec z Teplic, a že tak daleko si pro něj nepojede. Máme ho nechat v kleci v klidu, za týden zkusit vypustit, a buď odletí, nebo se k nám vrátí, no a tak ať si ho necháme. Když bude u dobrých lidí, tak bude ráda. Hm, oukej. Za týden vyneseme Luďana ven, posadíme na křížek pod břízou, a chlapec se rozletí šipkou do země, jedno křídlo vůbec neroztáhne. Tak srůstej dál. Na pohled je to normální holub, žádné zranění, ale křídlo nefunguje. A zajímavá zvířecí idylka se mění v obdenní čištění klece, protože to by jeden nevěřil, co toho takový holub vysere. Na podestýlání jsem spotřeboval veškerou svoji zásobu starých novin, až jsme málem začali kupovat noviny jen pro to, aby měl Luďan na co srát.

Po dvou týdnech jsme ho vynesli před dům, kočky zavřeli v dílně, a jeho vypustili na trávník. Holub se zmateně prošel kolem klece, a zašal se štrachat na schody do domu, do „jeho“ předsíně. Jenže nedokázal ani vyskočit/vylétnout na schod. Jedno křídlo KO. Hm, takže ty už asi lítat nebudeš, a co s tebou? Záchranná stanice u Brna byla jasná volba, ale radil jsem se s AI a padla i možnost vyrobit mu kotec, a nechat si ho jako venkovního mazlíčka. I s kočkama. Hmmm, to by byl projekt. Tak jsem to promýšlel, a jednoho dne nahlas oznámil, že holub s námi bude (minimálně přes léto) žít, že mu vyrobíme bydlení. Zavládlo velké nadšení. Moje nadšení opadlo poté, co se výroba poctivého kotce protáhla na týden, odpoledne co odpoledne. OSB deska a vyříznout z ní podlahu, z jiných částí pospojovat větší střechu, konečně přišel k užitku 4m hranolek po předchozích majitelích, co 10 let schovávám pro strýčka příhodu, na stojky / nohy. Ve stavebninách nakoupit kovové prvky, panty na dvířka, pletivo … přehrabání všech různých prken, co schovávám na půdě dílny, a řezat na správné rozměry, všechno křivé, prohnuté, nakonec i „struktura“ mi o centimetry letí … takového sraní. A pak ještě vnitřní patýrko, šikmá cestička od něj, bidýlko … a pak to bylo konečně hotové, holub byl nastěhován, kočky si ho znuděně prohlédly, a šly si po svých. Ale jeden by neřekl, jak jsou ti holubi pitomí. Člověk trochu čeká, že už by si na nás mohl zvyknout, ale tomu když do klece strčím ruku, tak se pořád plaší jak o život 😀

A začaly hice. Vlna veder, při které mi meteostanice hlásila i 40 stupňů. Dobře, měřák je v dřevníku třicet čísel pod plechovou střechou, takže to beru s rezervou … ale tam je deset let, a přes 40 nikdy neukázal. Tentokrát to byl opravdu extrém. Dva týdny mám u bazénu vypnutý ohřevový okruh a jede jen filtrace, a voda se pohybuje mezi 30 a 33 stupni. To už jsem i uvažoval, že pustím ohřev v noci, kdy ty plochy naopak fungují jako zářiče tepla a předávají teplo z vody do vzduchu. No, moc ta voda neosvěží, ale zase je to bájo, vznášet se tam večer … jeden večer jsme tam byli s Adamem (Bára byla u kamarádky) až do devíti, pak si u terasy zapálili ohýnek, koukali na netopýry, ježka, hvězdy. Léto. 

Jenže vedra pokračovala, a tři týdny bez kapky vody. Trávník zežloutl a jen šustí, ale tři týdny jsem nemusel vytáhnout sekačku. Má to něco do sebe 🙂 Postupně jsme se aklimatizovali na to, že je v obýváku 28 stupňů, v kanclu že mám 30 … větrání celého domu, kdykoli to brzy ráno šlo … úmorné hice, kdy se dalo akorát střídat bazén a stín. A i k bazénu jsem si zapíchl slunečník, abych byl ve vodě ve stínu. Večer co večer šomtat kolem domu s konvemi, hadicí, a sledovat na bečce klesající zásobu dešťovky … a pak to člověka hitne jak sviňa, když se místo na koupák s dětmi vydáme na výlet „brodit“ blízkou říčku, a když k ní dojedeme, tak je vyschlá. Úplně regulérně vyschlá říčka, kde je jen kamení a sem tam zasmrádající louže. Aha. 

Auto … nemáme. Když jsem našel nějaké auto, co by se mi líbilo, tak druhý den byl inzerát pryč. A ty ceny? WTF! Já nepotřebuji nějaké statusové auto, já potřebuju dělníka, co bude denně kroutit kilo na Brno a zpět, sem tam výlet … takže jsem se v průběhu června spíš zorientovával, a naštěstí se mohl obrátit na známého, co se v tom pohybuje a dováží auta z ciziny. Ten začal posílat prověřená auta, a long stóry šort, jsme u trojkové oktávky za 350 000 z Nizozemí. Nemáme kapacitu něco si hledat a „prověřovat“ sami. Za stejnou cenu se mi líbila čtyřková oktávka tady poblíž u nás, malý nájezd, a dýzl (já vím…) se spotřebou 4l na sto. Jenže ten inzerát už měsíc visí, a to auto nikdo nechce. Něco za tím bude … a jak mám já jako laik poznat co? 🙂 Takže jsem to raději nechal na odborníkovi. Jenže dovoz auta je záležitost na týdny, půjčená oktávka se musela vrátit, obratem odjet s jiným autem zase na měsíc, pro jistotu … a v té půjčovně už měli akorát citigou, takže to půjčit jinde. No to byl proces, v pátek, na vysvědčení ještě … ivku zavézt autem na pátý vlak, vrátit se, vypravit děti do pro výzo, za hodinu je zase vyzvednout, nechat doma a vyrazit na Brno vrátit auto. Půjčovna se zatím přestěhovala do Modřic, objet tedy celé Brno, vrátit, šalinó do centra Brna (bavíme se o té vlně veder), půjčit vylítanýho seata, a přes centrum Brna o pátečním poledni dojet do Bohunic pro ivku … jako pro mě slušná výzva. Po vypůjčení auta jsem strávil deset minut přiděláváním držáku na telefon, abych mohl jet dle navigace. Bez toho ani smykem.

A do toho … obecní projekt domácích čističek vody. Táhne se to už roky, a letos horká fáze. Po obci se posouvaly stavební práce na zahradách směrem k nám, napjaté očekávání, kdy na to dojde, pak se vysralo auto a kopec jiných problémů, a do toho telefon a volá starosta … tyvole, ať chce něco k obecnímu webu! „Ahoj, tak zítra bychom se stavili kvůli čističce!“ Néééé … hlavně – u nás se má dávat místo starého septiku, takže x dní provozu domu „bez odpadu“. Dost nepředstavitelné. Ivka na prášky, já na trní, googlení chemického záchodu, co si postavíme doprostřed koupelny … a pak přijde starosta projektant technik, koukají na septik, ptám se na to, kolik dní to zabere … no a tak co kdybychom čističku dali támhle k plotu? To se nachystá, přepojí trubka, vyčerpanej septik se zbourá a zasype … jako, to by šlo? Waauuu! No a co takhle to dát támhle do rohu pozemku? Vždyť to je do kopce! No tak bude jen hlubší výkop, v 2% sklonu, obejde se dům, a je to. Příště přijdeme s bagristou, ten si to naměří výškově, jestli by to šlo, a domluvíte se. No a z tragédie je najednou pohodinda, kdy nebudeme mít čističku před vchodem do domu, ale za domem v nepoužívaném rohu zahrady, vedle kompostu … plus vše řeší dodavatelská firma, žádné starosti, zaplaceno z dotace a malého příspěvku vlastníka. Jaj! No jaj vytrvalo do doby, než se samotná realizace naplánovala na první týden prázdnin, ivčinu dovolenou. A pak z pondělí úterý na čtvrtek pátek, a celý týden zabitý. A pak se ukázalo, že schůdná cesta „kolem domu“ je natěsno kolem terasy a bazénu (původní záměr byl jít kolem opačné strany domu). To chceš, v koupací sezóně. V nejvyšším bodě bude výkop metr třicet, hlíny a hlíny. Včera jsem po týdnech posekl trávník (kde to mělo smysl), a pak chystal vše potřebné na dnešní zahájení prací. Do toho přijel fekál vytáhnout septik, takže doma začal úsporný režim, v umyvadle lavor, voda místo do odpadu pěkně do kýble a ven … ivka naprčená, a dnes raději s dětmi odjela do zoo, zatímco si to k nám po silnici pomalu šinul červený bagr. A teď už je za domem díra jak do pekla, hromada jílovité hlíny, větve okolních stromů keřů dolámané, trávník rozrytý … velká čistička usazená, plní se vodou, obetonovává, bude se usazovat nádrž na přečištěnou vodu. A výkop „kolem domu“ by se podle všeho zítra nestihl, a tak že by se to nechalo až na příští týden, „ať přes víkend nemáte kolem bazénu výkop a hlínu“. Nojo, to je sice fajn, ale tím pádem to znamená x dní navíc onoho protivného úsporného režimu v domě, aby se septik zase nezaplnil. Trocha odpadu v něm nevadí, pak se celý zbortí a zasype. Ale s kubíkem vody a hovínek už by to byl problém. No až přijede rodina ze zoo, tak se ivka zase zhroutí. Já to regulérně vidím na to, že budeme muset normálně na víkend někam narychlo odjet 😀 Jeseníky volají!