Před Vánoci

A to doslova – zítra je Štědrý den. A dnes ještě pseudopracovní pondělí, kdy ivka odjížděla do práce, takže budíček na 4:55, otevřít bránu, uklidit popelnici, odmrazit auto … a to ani nemrzne, 1°C nad, ale večer a v noci popadávala mokrá krupice a něco málo se na skle udrželo. Místo bílých Vánoc včera napršelo 7 mm srážek. Je po půl osmé ráno, a po dvou hodinách u počítače se za okny konečně trochu modrá zamračené nebe. Do té doby tma jak v pytli.

Podzim utekl, ostatně včera byl první zimní den. A i když to zpočátku nevypadalo, tak jsem postupně provedl všechny potřebné předzimní práce. Listí z břízy opadávalo pomalu, a s obavami jsem si vzpomínal, jak mi loni jeho finální shrabání překazil první sníh. Postupně jsem vyčesával listí břízy z trávníku kolem domu – je ho tam „to nestojí za řeč“, ale když ho tam nechám, tak si ho budeme celou zimu a jaro tahat na botách do zádveří. A že pod stromem jej shrabu opravdu až opadá vše. No za týden dva samozřejmě vítr, hafo listí ze stromu konečně dole – a všude po trávníku. Táááákže druhé kolo vyčesávání (doslova vyčesávání) drobného listí z trávy. Ale 90 % listí bylo dole, takže pohrabat pod stromem, na mezích, odvozit, a hotovo. Teda, když se to takhle napíše, tak to působí jako úplná dávačka 😀 I zahrádku jsem nakonec jeden den zryl, ona je to s couráním kolem záležitost na půl hodiny hodinku, ale když člověk vystřelí ven ve čtyři, a o půl paté už se šeří, tak to není jen tak. A nakonec i na okapy došlo, a že to bylo třeba – ono totiž kupodivu na podzim moc nepršelo, od půli října do půli listopadu spadlo dohromady tak 5 mm.  A listí břízy nafoukané do okapů tak nemělo co „vypláchnout“. Sobotní dopoledne, mrazivo, půl hodiny jsem vybojovával hliníkový žebřík z dílny, abych ho přistavil k okapu, a v něm listí samozřejmě přimrzlé … takže mírný neúspěch, ale žebřík jsem měl nachystaný, a vyčkal na teplejší den. Super. A nakonec došlo i na sklizení a letmé opláchnutí posledních hraček z písku. A sto dalších drobností a couraček, které si ani nevybavím, ale teď už prostě může napadnout sníh, a nebude mi to vadit.

On ostatně už dvakrát napadl, ale bez dlouhého trvání. Vždy mě ale čeká shrábnutí ale 60 m2 plochy příjezdovky, a sníh vozím dětem na jednu hromádku, která tu pak vydrží týden dva. Jinak bída. Vlastně jo, je to 14 dní, co napadlo fest … v pátek před druhým adventem. To byl hezký den, no. Já měl fifinku na technické, auto půjčené od našich, a ráno rozvážím děti za sem tam propadávajících vloček. Pak se rozsněžilo, a během dopoledne katastrofa. A to jsem ještě Adamovi slíbil vyzvednutí ze školky po obědě, takže jsem pro něj musel vyjet – vypůjčeným autem – v tom největším marastu. V půli cesty jsem dojel traktor s radlicí, zařadil dvojku, a mrdám, jedu za ním dvacítkou až ke školce, alespoň trochu shrnutou břečkou. A výjezd z Brna tou dobou už hodinu stál, úplný kolaps. A protože jsme se na víkend chystali do Brna vlakem na adventní trhy, tak tam ivka nakonec auto nechala na parkovišti, a domů dorazila pohodlně také vlakem. 

A o sobotněnedělním výletu do Brna (s přespáním) na adventní trhy nebudu nic psát, neboť jsem během toho dne neudělal ani jednu fotku, a to z naprosto krystalicky prozaického důvodu – protože na tu neuvěřitelnou otřesnost chci zapomenout, a nechci si ji nikdy dále připomínat.

Děti pak jely zpátky z Brna také vlakem s ostatními, a my s ivkou měli volné auto – akorát do něj naštimnout stromeček a mít o jednu starost méně. A na třetí advent jsem jej dotáhl do obýváku, a nazdobili jsme jej. Ale možná je to tentokrát přece jen moc brzo – do Štědrého dne ale deset dní nebo kolik, a on pak vymizí ten vánoční wow efekt nazdobeného stromečku, protože ten je tu přece „celou dobu“. 

Vtipné ale je, že jak děti celý rok ignorují televizi, tak začaly „koukat na pohádky“. V pátek si vymínily, že půjdeme na výpravu v Minecraftu, tak jsme se „chystali“, a ivka pustila tv a tam nějaká vánoční pohádka. Výpravujeme, ve třech se nějak koordinujeme, a děti pořád po očku koukají po televizi … nakonec jsme to po chvíli zabalili, a pohádka. Roztáhl jsem gauč, děti se zapelešily, a koukali jsme. A hned se vyptávaly, kdy bude Anděl páně 🙂 V sobotu také pohádka, roztažený gauč, peřiny, to samé v neděli, to se nemohly do večera ani dočkat – setmí se, a do pohádky jsou to ještě tři hodiny 😀 A dnes budou mít konečně Anděla páně.

V sobotu jsme je také vytáhli na procházku – byl krásný jasný den, já dopoledne běhal jak fretka venku a uklízel zazimovával … to a tamto, a odpoledne jsme rychle vyrazili na výlet na rozhlednu. Je krásně, třeba bude daleko vidět, ale zase slunce bude zapadat brzy, tak žádné poobědové lenošení. A od auta je to k rozhledně dobré dva tři kilometry, jde se pořád nahoru, kopec se obejde až dozáádu, a na vrcholek se člověk vrací zpátky… no proč to píšu: co my si od Adama vyslechli! A to měl slíbené, že mu za bezproblémovou procházku přidám minuty k limitu na mobilu, ale kdeže, ten byl ochotný tam raději někde umřít ve škarpě. Ale ty výhledy pak! Širá zvlněná svratecká krajina a okolní kopečky, vše zalité měkkým světlem slunce nad obzorem. Jeseníky se daly na severu jen tušit, tam bylo zrovna škaredě. A pak návrat k autu, kdy jsem zariskoval a zvolil zkratku skrze (bývalý) les a louky úplně přímou trasou. Risk se vyplatil, mezi pařezy jsme probloudili a byli na loukách, a scházeli dolů k vesnici. A slunce klesalo k západu čím dál víc, kolem se protahovaly stíny, ale na místech zalitých jeho posledními paprsky bylo TAK KRÁSNĚ! A srnečka jsme viděli, i na sněhu si děty zahrály … 

A v neděli po obědě zase rychle sbalit brusle, a na zimák na obecní veřejné bruslení. Adam s tím na prvním bruslení ještě bojoval, než to po roce oprášil, třískal sebou nonstop. A na druhém už se pustil rukou i hrazdičky, a navíc tam měl spolužačku ze školky, tak se k ní připojil a spolu tam hodinu jezdili dokolečka a povídali si jak když tam dvě maminky celou dobu krouží a drbou 😀 No a teď už je to úplně na pána, teď už si můžeme s ivkou pomalu chodit do bufetu na kafe. 

Tak, venku už se rozednilo. 23. prosince. Kdypak se šmoulata asi tak vzbudí. Adama očekávám každou chvíli. Popracuji, pak „popracuji“ s balením dárků, zajedeme pro rohlíky a salámy, ať přes Vánoce nedejbože neumřeme hlady, dorazí ivka z práce …