Ten víkend

Přesně takový ten víkend, o kterém člověk celou zimu sní. Ve čtvrtek jsem posekl trávu, celé odpoledne zabité, pak odpočívání na terase s vínem … na pátek hlášeno polojasno, ale sobota neděle výheň. Tak co hned v pátek sestavit bazén? Aspoň to u toho nebude na zdechnutí. V neděli by se už pak snad i dalo koupat. No, místo sezení na terásce jsem si měl večer všechno nachystat a snosit z půd, ale po dvou hodinách chození s vyžínačem a sekačkou toho má člověk tak akorát dost.

Takže páteční odpoledne začalo kmitáním s proprietami, přípravou plácku, přesným rozskládáním polystyrenu, opatrným natažením starého koberce, jeho vyluxováním (kamínky, …), rozbalením bazénu, sestavením konstrukce, to už mi pomáhala ivka, a mohlo se napouštět, vyhladit dno … a hotovo.  Ivka s dětmi odešly k tchánovcům, a já pokračoval hadicemi, filtrací, ohřevem. Trochu hlavolam, zase si povzpomínat, co a jak a kde. Ale dal jsem to dohromady, a dobu se to snažil nějak zavodnit jen vodou z hadice, ale to byl samozřejmě nesmysl. Zkouška těsnosti tedy až po napuštění (přes noc). Vše jsem sklidil, půl sedmá večer, sjel jsem pro rodinu dolů, vysadil doma a pokračoval k našim vrátit vypůjčené auto, abych se pak vrátil autobusem. Po osmé večer doma, a totálně KO. S výhledem, že v sobotu mě to samé čeká u tchánovců 🙂

V sobotu vstaly děti tradičně brzy (a hurá k televizi na YouTube), ale brzy jsme vstávali i my. Venku modré nebe, paprsky se tlačily do domu každou škvírkou mezi žaluziemi, venku 15 stupňů, terasa zalitá sluncem … je to tu! Rychle jsem hodil párečky do vody, přikrájel zeleninu, a posnídali jsme na terase! Takovou dobu jsem se na to těšil, a konečně! Sluníčko, modré nebe, teplo, ptactvo, svěží posekaný trávník, zurčící voda z hadice do bazénu … netrpělivě jsem čekal, až nastoupá nad nácuc do čerpadla, a pustil jsem jej. Oukej, netěsní hadice k filtraci. Utaženo. Tatíííí! Tady teče voda, ale jakože hodně! U přípojky ohřevu na stěně bazénu vyvěrala voda jak z lesní studánky. Vypnul jsem čerpadlo, rozpojil to, všude vody, odpojil jsem tedy i vtok do onoho panelu, aby to „nevytahovalo“ vodu z bazénu, mořil se s tím dobu, zase zapnu čerpadlo … tatííííí! Aha, taky jsem měl nejdřív připojit zpátky ten vtok na druhé straně! 😀 No šaškovááááání kolem, co vám budu povídat. A konečně vše utěsněné, křišťálová voda „po rysku“, čas ji vyzkoušet … dle dětského teploměru měla cca 11 stupňů, a asi tolik sekund jsem v ní vydržel 😀 Neskutečné osvěžení. 

Poobědové leháro a odpočinek v chládku domu, a na kolech dolů k tchánovcům. Příprava bazénu se odložila, že táta (co sotva chodí) akorát poseče křoviňákem kolem… no tak budu pak pokračovat s křoviňákem na zahradě. Dorazíme, začnu se soukat do montérek, a „Vyser se na to, June, pojď si sednout a dát pivo!“ … wtf, to určitě, proč bych si jinak dolů vozil vercajk na křoviňákování?! Ono tedy pravda sekat křoviňákem v 28 stupňích na plném slunci běžně moc neláká, ale já na to byl tak nějak natěšenej. Holt jsem s pracovní sobotou počítal, tak jestli stavět další bazén, nebo sekat vzrostlou trávu … co už. Hodina vrčení, pálícího sluníčka… směry sekání jsem si vybíral i tak, aby mi nepálilo na nekrytý zátylek. Nádrž prázdná. Tati, potřebuju benzín. Ten mám, ale už ti nedám, pojď si dát pivo! Wtf, zatím posekaná jen třetina zahrady … nádrž plná, pokračuju, až mi uletí upálená struna. Namotáme novou, doleju benzín (nádrž opět prázdná). Až jsem to dosekal do konce … měl jsem dost. Ale zahrada posečená. Umyl jsem se, sedl k pívu … to by se byl ten sestavený bazén hodil. Rozpálil se gril, pivo teklo proudem, horký den se pomalu klonil k teplému večeru …

A neděle opět krásná, ivka k snídani spíchla míchaná vajíčka, k nim párečky, čerstvá cibulka ze zahrádky vedle terasy, kočky pátrající, co to tak voní … v deset jsem odkryl kousek bazénu, a vlezly tam i děti. Voda mohla mít tak 16 stupňů. Rychlé osvěžení. Lelkování kolem, různé zahradní práce, k obědu smažená treska, co před týdnem málem ještě plavala v norském fjordu … odpočinek, a pak výlet na kolech kolem Svratky k našim. Pařák jak prase, ale na tom kole to bylo navzdory očekávání vlastně fajn, pořád ofukovalo, žádné kopce v cestě. A zastávka u jednoho brodu, z batohu se vytáhly kroksky, a šup do (ledové) vody. Poseděli jsme u našich, a pak se zase lehárkově vydali kolem řeky domů s vidinou osvěžení v bazénu … ale nebylo kam spěchat, zastavilo se cestou na dvě desítky, a teprve pak dojezd domů. Rychlé osvěžení v bazénu, osušit, rozpálit gril, nebe se lehce zatáhlo a bylo naprosto příjemně. 

To byl víkend … 

A krásné dny stále pokračují. Akorát by v těch tropech nemusel člověk cestovat do Brna vypůjčit na měsíc náhradní auto (12k v píči).