Je mi 26

No, nějak to uteklo. Své pětadvacetiny jsem očekával ve smyslu čtvrtstoletí, zatímco šestadvacetiny jsou koncem studentských výhod. Studentem už nejsem, a teď už je to i kalendářně oficiální. Teď už bych měl mít toho bouráka před domem, dům za tím bourákem a na účtu miliony. A mám hovno.

Tak bych možná měl dělat něco jiného než tu brečet do blogu, že 🙂

O dvě hodiny později.

Nějakých 22 dní od minulého zápisku je pryč … upgradoval jsem web obce, což mi vlilo krev do žil a více chuti k jeho aktualizaci, do toho přišel týden slunečného počasí a já po dvou měsících oprášil kolo. Tři dny po sobě jsem po obědě vyrazil doslova do luk a lesů a fotil podzimní krásy, natáčel videa a hrnul to na web. Docela jsem bláznil – byl jsem ochotný šlapat půl hodiny po asfaltu do kopce, abych pak během deseti minut sjel lesem zase zpátky do údolí. Ale po lesních cestách, polních cestách, loukami i pěšinkami zvěře mezi stromy, po lesních stezkách zapadaných listím …

Jenže to byly tři dny. Hezky už nebylo. A když vyšlo slunce dnes, tak vzruchem propadávaly sněhové hrudky. Hm … jestli dnes pojedeme s ivonkou k nám, tak zítra ráno budu asi přezouvat auta. Na Vysočině se s tím zima nesere.

Ach jo … událo se toho hodně, ale nechce se mi to sem útržkovitě hrnout. Tak … odrážky!

• Jezdíme na skvoš. Zatímco první dva výjezdy jsem byl naprosto marný,
  potřetí jsem hodinu lítal skoro tak rychle jako ten pitomý míček. Svůj
  cíl – uhrát proti Tomovi alespoň set – jsem si splnil.

Hm, pracovní schůzka se o hodinu uspíšila. Takže zase za tři týdny … ehm … prostě někdy 🙂