Přeskočit na obsah Přeskočit na navigaci

Junova reality-show

Žili jsme a museli jsme přemýšlet, jak budeme žít.

Je po vánocích

Dva týdny vánočních svátků jsou pryč, a je první pondělí. V tomhle směru to byl fakt fest relax, dva týdny bez myšlenek na práci. Ty samozřejmě byly, ale nebylo třeba se jim nijak extra věnovat. Sepsal jsem i bilanci loňského roku, ale pak to zase smazal, takové hejty z aktuálních rozmarů nemá smysl uchovávat pro budoucnost. Rozmary … návštěvy babiček před vánoci jsme promlčeli, štědrý den už byl fajn, víkend po něm jsme se zase rafli, silvestr už byl fajn, no a teď už je to taky fajn. Zbytečné dál řešit.

Silvestr bez překvapení (až na souseda se sekerou a vyhraněným názorem na odpalování rachejtlí), ale i tak bych příště mohl dodržet závazek a nepít. Přece jen by to bylo lepší. A nemuset si nechat připomínat, kdy a jak jsem si odřel záda … na takové blbosti už jsme dost staří.

Včera (v neděli) po obědě jsme s ivonkou vyrazili na procházku. Fest zateplit, a na kopečky. Tam, kde jezdím na kole HC trasu, jsme se vydali pěšky. Chvíli ve sněhové vánici, chvíli na sluníčku … na nejvyšší bod o 220 m výše jsme dorazili v severáku a horizontálním sněžení, a chilku nato se rozjasnilo a vyšlo slunce. A my měli celé údolí pod nohama, všude kolem čerstvý sníh, se kterým si pohrávaly větrné víry. Skvělá odměna. A šlapali jsme druhou půlkou okruhu zpět, divokým lesem … no bratru skoro 10 km.

A dnes se sype a sype … mokrý těžký sníh. Na kolo ideál. Jen aby přestalo sněžit, v padajícím sněhu se jezdí blbě.

| Ze života | 0 komentářů

Komentáře (0)

Zatím žádný komentář.

Připojte váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná.