Přeskočit na obsah Přeskočit na navigaci

Junova reality-show

Žili jsme a museli jsme přemýšlet, jak budeme žít.

Kurvy žluté

Pampelišky.

V pondělí jsem znovu vyjel se sekačkou, a nejdříve si ji vzala „na zkoušku“ ivka, s plánem posekat z trávníku vykukující hlavičky pampelišek. Nelíbí se jí, mně taky ne. Chvilku cupitala za řvoucím strojem, a pak překvapeně konstatovala, „že to ty pampelišky vůbec neseče“. No aby taky jo, ty u země přigrclé svině. To pak sekačka nevezme. Ivka si šla po svých, já dosekal pozemek, bylo něco k šesté … tak že bych vzal ivčinu plecí motyčku, a pár těch žlutých sviní vyrejpal? Inu, proč ne. Tuhle jedna, tady další, tady taky, ještě tady, a tady dvě vedle sebe, tři, čtyři, sedmdesát tři pampelišek na jednom metru čtverečním??? Všude samý trs pampeliščího listí s klubajícími se hlavičkami květů. Do osmi hodin jsem pomalu pocházel po trávníku a rejpal, rejpal, rejpal. A pak odvezl kolečko (KOLEČKO!) přetékající hromadou trsů pampelišek. 

A včera znovu! Protože mě to bavilo – rozmáchnout se, zarýt malou motyčku pod pampeliščí trs (= přetnout kořen), zatáhnout za něj, vyhodit do kolečka/kýblu, rozmáchnout se … pořád dál a dál. Hromada na kolečku rostla a rostla, a pocit z odvedené práce tím pádem také. Jen jsem musel změnit zbraň, malá motyčka se již skoro rozlamovala, tak jsem ji nechal ivonce na skonání u kypření nějaké hlíny, a vzal si regulérní dlouhou motyku. Nakonec i s ní to šlo. A tentokrát jsem toho – s vrchovatým kolečkem – nechal o čtvrt na osm (po třech a půl hodinách). Dokud jsem byl skloněný k trávníku, tak nou problema, ale narovnat jsem se dokázal jen velmi pomalu a s opíráním o motyčku. Jako by mi páteří prostrčili kovový drát. Dnes ráno jsem si na posteli sedal hodně opatrně… „co kdyby“.

A ve čtyři se na ty kurvy žluté vydal znovu … třetí den po sobě, další kolečko plné, záda rozlámaná, a pořád jsou místa na trávníku, kde jsou na pár metrech desítky a stovky trsů. Zítra. Měl jsem jít do lesa, ale chlapi jdou jen na tři suché stromy „za barákama“, takže bych tam byl celkem zbytečný. A tak budu do čtyř u PC, a pak se na ty kurvy žluté vrhnu jak Čínani na nudle!

Původně jsem začal pampelišky likvidovat ze srandy, ale dnes si říkám, že kdybych si jich nevšímal, tak během týdne bude trávník jenom žlutý … nic jiného by nebylo vidět. 

| Ze života | 2 komentáře

Komentáře (2)

  • Antonio Serutti

    zkus na to selektivni herbicid, napriklad Bofix

  • juneau

    Jojo, ten teď zkouším za domem. Ale na hlavním trávníku jsem si chtěl dát záležet … ale pravda, nečekal jsem, že to bude pět odpolední v předklonu.

Připojte váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná.