Je pátek odpoledne, kolem půl třetí, chcí jít ven pracovat, neb mám inbox zýrou, ale ještě si chvilku blognu … někdo by si ještě mohl rozpomenout na nějaký úkol, a v montérkách by se mi sem vracet nechtělo.
V pondělí byly Velikonoce. A bylo chladno. Ne ta tragicky jako dle předpovědi, ale nic moc. Na výlet jsme přesto vyrazili, hned jak se madam vyhrabaly z postelí a postýlek. Cílové zahradnictví mělo dle super zákona zavřeno (ale na web si to nenapsali), takže to byla spíše autoturistika, ale aspoň jsme neseděli doma a nešekali na případné šmerkustníky. Bránu jsem zavřel, a na schránku nalepil lístek, že jsme na výletě. A všechnu čekuládu si můžu sníst sám.
Jenže chladné pondělí byl jenom začátek, v úterý fičela neutuchající vichřice, sněžilo, pršelo, v noci bylo chladněji a chladněji, až jsem dnes v šest ráno viděl na teploměru mínus pět. Každý den jsem pozorně sledoval květy obalenou třešeň, jak to ochlazení snáší, a vypadalo to dobře. Dnes už je ale jasné, že je to v píči. Květy hnědnou. Takže třešně nebudou ani letos. Loni jsem jich natrhal jednu hrst jen aby se neřeklo … zamrzí to, zamrzí. Zamrzne.
Kopu stání pro auto, obdélník cca 5,5×3,5 metru. Tedy kopal jsem o velikonočním víkendu (na velký pátek ne, ale v So a Ne jsem tomu urval drápy), od té doby nikoli … v pondělí byl veget, v úterý by mě odnesl vítr, který se teprve dnes uklidnil. Včera jsem poprvé vyšel na půl hodinky něco dělat – posbírat popadané větve z břízy rozfoukané po celém pozemku – a byl jsem zmrzlý jak sviň. Tak se do toho zase pustím, dnes už to půjde. Není to na rovině, mírně se to svažuje. V nejnižším rohu jdu 15 čísel pod zem, což znamená, že v protějším nejvyšším musím dobře 40 čísel – kamení, makadam, jemný štěrk, dlažba. Skoro na centimetry vypočítané, a od toho se odvíjí hloubka. Hromadu hliny už mám pořádnou. Táta pořád dumal, jak na to pozvat nějakého bagříka na půl hodiny za tisícovku, ale já si to chci vykopat sám. Aspoň se po celém dni u PC trochu pohnu! Ale pravda, žádný odpočinek a rekreace to tedy není …
Pořád také řeším vodu, tedy zachytávání dešťovky. Jen se zatáhnou mračna nebo Aladin předpovídá déšť, tak nervózně obcházím okna a vyhlížím vodu. Při pohledu na bující zeleň by to člověk neřekl, ale za poslední týdny toho moc nenapršelo… v gabčíkovu jsem ze čtvrtiny střechy zachytil cca 200 litrů, a stačilo se během teplé neděle před dvěma týdny rozhodnout zavlažit lonit vysázené túje a zaseté travní semeno kolem nich, a byl jsem na suchu. Nějakých deset konví vody. Nyní přibylo horko těžko 400 litrů, což se zdá dost, ale při pohledu na dvě propojené kubíkové bečky je to dvacet čísel nade dnem. Loni bylo přes celé léto vody, že jsem měl gabčíkovo konstantě plné (2 000 litrů) a nevěděl, co s vodou, a nyní … škoda mluvit.
Jdu kopat.
Připojte váš komentář