Naši odjeli do Chorvatska, a my hlídáme dům, respektive krmíme kocoura, respektive zaléváme vše, co by jinak uschlo. Respektive – vítaná možnost vlastního bydlení, alespoň na týden. S tím bydlením to trochu i souvisí – na jaře jsem se oklikou od sestry dozvěděl, že naši letos nikam nepojedou, neb počítají s „dovolenou na maltě“ při rekonstrukci řadovky, jejíž koupi jsme v zimě řešili. A když jsme tento plán odložili k ledu, tak jim bylo líto letní dovolené nějak nevyužít, a „ještě jednou“ vyrazit autem k moři. A tak si tu s ivonkou bydlíme a hospodaříme. Vzdálila se od Brna, vstáváme ještě dříve než normálně (budík na 4:40). Vyprovodím ji k autu, a jdu si se snídaní a kafem sednout k monitoru, kancl jsem rozbil na kuchyňském stole. Když se údolí „ponoří“ do svitu vycházejícího slunce, tak se jdu projít po zahrádce, změřím teplotu vody v bazénu (28°C v sedm ráno!), … klid, mír, pohoda. Odpoledne to končím dřív a sedám na kolo, abych se po letech projel po cestách svého mládí, a stihl se vrátit k příjezdu ivonky z práce. Panují tropická vedra, hned se tedy vyplácneme k bazénu, a zatímco ivka relaxuje, já zalévám vše, co zalít potřebuje. Kolem šesté chodíme na dvě tři před večeří do hospůdky, pak si dáme nějakou rychlou véču, a program celého týdne se ustálil na tom, že ivonka jde spát (4:40, nezapomeň), a já se dívám na filmy … na což jsem neměl celý rok čas. Kingsman, Mad Max, Interstellar, 1080p přes HDMI káblík … možná nejkvalitnější obraz, co jsem zatím v životě viděl. Vzpomínám, jak jsem byl u vytržení před lety při koupi nové televize, když jsem na ní pustil The Pacific (?) v 720p. Ale když je to full HD telka, tak proč se šidit, že? Na copak budu koukat dnes… no, i když ten Interstellar včera se mi dost protáhl, a to má ještě skoro tři hodiny. O půl jedné do betle, a za 4 hodiny zase startovat.
Dny tu splývají, odpoledne u bazénu, zalévání, hospůdka. Dnes to asi nebude jiné. Ale mám tu kolo, a jezdím. V úterý v 30°C lesama na vyprahlé kopečky. Včera v 33°C lesama na nejvyšší vyprahlý kopeček v okruhu desítek kilometrů … škrábat se po luční cestě tetelícím se vzduchem nad loukou, kterou by zapálila i trochu zahřátější kotoučovka… pot kapal z nosu, neviděl jsem přes pálící pot v očích, fyzicky mi bylo divně (ale ne špatně) a nevěděl jsem, jestli to přestávám dávat kvůli teplu, a nebo jsem si jen moc naložil. Ale pak mi pod nohama leží celý údolí, srdce buší, plíce nestíhají, zpocený od kotníků pro helmu… tak nějak jsem vydedukoval, že to nebyla úplně obyčejná projížďka. Že jsem si chtěl sáhnout na dno v největším hicu letošního roku, a vědět, jestli budu v extrémních podmínkách fungovat, jestli tělo prostě neudělá šatdaun a šlus. Ale asi mě v tomhle pokusu „brzdila“ fyzička – spíš bych odpadl tradičním vyšťavením, než něčím jiným. Nezastavoval jsem kvůli teplu, ale protože jsem už nemohl šlapat 😀
Kampak dnes pojedu …
No, půl osmé, abych dopil pívo, poodpovídal na zbývající e-maily, našel si film na večerní koukání, a pustil se do práce.
p.
moc pekna fotka, Vysocina moje milovana <3